— Nejvyšší správní soud

11 A 15/2014- 52 - text 6 pokračování 11A 15/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: H. K., se sídlem P. 9, Ch., v řízení zastoupena Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, Jakubská 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá ochrany před nezákonným zásahem ze strany žalovaného správního orgánu. Přitom uvedla, že žádala o vydání povolení k výkonu činnosti insolvenční správkyně a je přesvědčena o tom, že splnila všechny zákonem uložené povinnosti pro vydání takového rozhodnutí. V návrhu ze dne 16.10.2013 splnila svou zákonnou povinnost dle § 14 odst. 1 zákona č. 312/2006 Sb., v platném znění, o insolvenčních správcích (dále jen zákon o insolvenčních správcích), když uvedla, že ke dni podání návrhu zastává veřejnou volenou funkci neuvolněné zastupitelky MČ Praha 18 a je členkou sportovní komise MČ Praha 18. Dne 12.11.2013 žalovaný vydal rozhodnutí, č.j. 37/2013-LO-INSO/7, kterým návrhu žalobkyně k povolení výkonu činnosti insolvenční správkyně vyhověl. Současně ale žalobkyně obdržela dopis ministerstva ze dne 14.11.2013, jímž jí bylo ministerstvem sděleno současné pozastavení výkonu činnosti insolvenční správkyně, a to pro důvod dle § 9 odst. 1 písm. g) zákona, tedy pro výkon veřejné funkce v podobě neuvolněné členky zastupitelstva a členky sportovní komise. Žalobkyně ihned požádala o přehodnocení situace a požádala ministerstvo o zrušení pozastavení výkonu její činnosti jako insolvenční správkyně a o iniciaci legislativních změn z pozice ministryně či legislativního odboru ministerstva. Této žádosti ministerstvo nevyhovělo. Ministerstvo konstatovalo, že insolvenční správce má být při výkonu této činnosti podnikatelem a tedy je u něj zákonodárcem automaticky předpokládán střet zájmů ve vztahu k jeho veřejné funkci, kterou by mohl zastávat. Kdežto, a to bez jakéhokoli bližšího odůvodnění ministerstva, u notáře a exekutora, který má být dle ministerstva v naprosto jiném postavení, neb má vykonávat přenesený výkon veřejné moci, střet zájmů ministerstvo nepředpokládá. Tato argumentace je dle žalobkyně vágní a ryze účelová. Podle ní nelze střet zájmů automaticky předpokládat u podnikatele. Žalobkyně poukazuje na ustanovení § 24 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ze kterého vyplývá, že pokud insolvenční správce zjistí důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu. Je tedy naprosto lichý argument ministerstva, že k tomuto má údajně sloužit ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) zákona v podobě automaticky předpokládaného střetu zájmů insolvenčního správce pro výkon nespecifikované veřejné funkce a ospravedlnitelný důvod pro faktický zákaz výkonu profese správce pro takovou veřejnou funkci. Připomněla sdělení představenstva ČAK k otázce výkonu činnosti neslučitelný s výkonem advokacie zveřejněné ve Věstníku ČAK č. 3/1997, kde ČAK konstatovala, že výkon veřejné funkce není za splnění esenciálních povinností advokáta dle zákona o advokacii neslučitelný s výkonem advokacie, u advokacie jako podnikatelské činnosti, stejně tak jako u insolvenčního správce. Žalobkyně se domnívá, že možný střet zájmů by byl zcela rozhodně závažnější právě v případech, kdy je delegována veřejná moc, tedy zejména u notářů či exekutorů, a nikoli u podnikatelů, jakým je např. advokát nebo insolvenční správce. Žalobkyně tvrdí, že předmětný zásah odporuje ústavnímu pořádku a domáhá se určení, že zásah v podobě pozastavení výkonu její činnosti jako insolvenční správkyně je nezákonný, neboť toto ustanovení považuje za protiústavní. Protiústavní tak shledává ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) zákona o insolvenčních správcích. Žalobkyně je si vědoma, že správní orgán formálně rozhodl na základě zákona, lze tedy tvrdit, že není naplněn předpoklad žalobní legitimace uvedený v § 82 s.ř.s. Žalobkyně je ale přesvědčena, že zákonné ustanovení § 9 odst. 1 písm. g), které stanoví, že činnost insolvenčního správce se pozastavuje „dnem, kdy insolvenční správce začal vykonávat funkci člena vlády, člena orgánu územní samosprávy, poslance nebo senátora anebo jinou volenou či jmenovanou veřejnou funkci“, je buďto omylem legislativce nebo šikanózním nesystémovým ustanovením jistých vlivných skupin, kterým legislativec ze žalobkyni neznámých důvodů vyhověl, ovšem toto jí upírá její základní ústavní práva, zejména právo dle článku 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, věta první, na získávání prostředků pro její životní potřeby prací. Žalobkyně závěrem požádala soud, aby v případě, že by se ztotožnil s jejím názorem, věc přerušil a postoupil k rozhodnutí Ústavnímu soudu ČR. Pokud tak neučiní, navrhla, aby soud vydal rozsudek, kterým určí, že pozastavení výkonu činnosti žalobkyně jako insolvenční správkyně ke dni 3.12.2013 je nezákonné a toto pozastavení se ruší. Krátce před jednáním soudu zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, ve kterém kromě již uvedeného žádala, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně jako insolvenční správkyně zapsané v seznamu insolvenčních správců a aby žalovanému přikázal obnovit stav před zásahem. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě konstatoval zákonná ustanovení vztahující se k projednávané věci a zdůraznil, že pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o insolvenčních správcích nastalo ze zákona, nikoli na základě rozhodnutí správního orgánu. Pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce zanikne rovněž výhradně ze zákona, a to podle § 9 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích dnem, kdy pominula okolnost, která byla důvodem k pozastavení tohoto práva. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný, vázaný principem legality, byl povinen vyznačit do seznamu insolvenčních správců, že žalobkyni bylo ex lege pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, a proto navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl. U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Dne 17.10.2013 podala žalobkyně návrh na vydání povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce. Součástí tohoto podání bylo sdělení žalobkyně, že ke dni podání návrhu je neuvolněnou členkou Zastupitelstva MČ Praha 18 – Letňany a členkou sportovní komise. Dne 12.11.2013 bylo žalobkyni dle § 6 odst. 1 zákona o insolvenčních správcích vydáno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce s tím, že právo vykonávat tuto činnost vzniklo dle § 3 odst. 1 zákona o insolvenčních správcích dne 3.12.2013 a téhož dne bylo právo vykonávat činnost insolvenčtního správce žalobkyni podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o insolvenčních správcích ze zákona pozastaveno. Dne 3.12.2013 byl podle § 18 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 18 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích vznik práva žalobkyně vykonávat činnost insolvenčního správce vyznačen v seznamu insolvenčních správců a současně bylo k totožnému datu podle § 18 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 18 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích pozastavení práva žalobkyně vykonávat činnost insolvenčního správce vyznačeno v seznamu insolvenčních správců. Žalobkyně dne 1.12.2013 podala žádost o zrušení pozastavení práva výkonu činnosti insolvenčního správce, kterou odůvodnila shodně jako podanou žalobu. Dne 15.1.2014 sdělila žalobkyni ministryně spravedlnosti, že správní orgán při své činnosti postupoval v souladu se zákonem a jeho postup nemohl být jiný, než že Ministerstvo spravedlnosti zaznamenalo nastalou skutečnost v insolvenčním rejstříku. Dále poukázala na to, že zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, nečiní rozdíl mezi uvolněným a neuvolněným členem zastupitelstva z hlediska jejich pravomocí. Z tohoto důvodu ani § 9 odst. 1 písm. f) zákona o insolvenčních správcích nerozlišuje mezi uvolněným či neuvolněným členem zastupitelstva, v obou případech se jedná o výkon funkce člena orgánu územní samosprávy. K argumentaci žalobkyně, že notáři a exekutoři mohou při výkonu své činnosti vykonávat funkci člena orgánu územní samosprávy, uvedla, že postavení insolvenčního správce je zcela odlišné od postavení notáře a exekutora. Insolvenční správce je z povahy své činnosti podnikatelem, naproti tomu úřad notáře či exekutora představuje delegaci veřejné moci. Z tohoto důvodu jsou odlišně nastavena pravidla inkompatibility funkcí. Výkon činnosti insolventního správce je vysoce specializovanou činností, která má dosah do majetkové sféry dlužníka i jeho věřitelů, a proto je opr