8As 57/2006 — Nejvyšší správní soud

11 A 191/2013- 64 - text 9 pokračování 11 A 191/2013 11A 191/2013 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce Ing.T.M., bytem v P. 6, K. 685, proti žalované České kanceláři pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr.Robertem Klenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21.11.2013, č.j.: 358 A/2013 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal původně soudní ochrany proti nečinnosti žalované České kanceláře pojistitelů (dále též ČKP) ve věci svých žádostí ze dne 21.10.2013, č.j. 1/2013 - 6/2013, jimiž se žalobce domáhal poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 21.10.2013 podal šest žádostí o informace, které pracovně označil čísly jednacími 1/2013 až 6/2013. Česká kancelář pojistitelů na tyto žádosti o informace odpověděla dopisem ze dne 29.10.2013, č.j.: 358/2013, v němž uvedla, že není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb. a proto požadované informace poskytnout nemůže. Přesto žalovaná žalobci některé informace poskytla. K žádosti o informaci č. 1/2013 žalovaná uvedla, že neeviduje seznam spisových značek a názvů soudů, které zamítly nároky na úhradu příspěvků do garančního fondu odděleně. V žádosti č. 2/2013 žalobce požadoval vydání neověřené fotokopie odvolání ČKP proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.2013, č.j. 57C 200/2010-81. Svoji písařskou chybou žalobce rozsudek neoznačil správně, což bylo pro žalovanou ihned záminkou pro argumentaci, že v uvedeném soudním řízení nebyla účastníkem. Na tuto chybu však žalobce ve stížnosti ze dne 30.10.2013 upozornil a svoji žádost upřesnil. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby byla účastníkem soudního řízení, nemohla by informace poskytnut, neboť v řízení byla zastoupena advokátem, odvolání je v takovém případě autorským dílem advokáta a žalované nepřísluší poskytnout ho třetím stranám, které nejsou účastníky soudního sporu. Pokud jde o žádost o informaci č. 3/2013, v ní žalobce požadoval veškerou korespondenci ČKP obsahující stanoviska či právní názory, které ČKP zaslalo Českému konzultačnímu portálu v roce 2013. Žalovaná k této žádosti uvedla, že komunikaci neeviduje odděleně podle zastupující osoby, ale vždy podle případu povinné osoby a poskytnutí požadované korespondence by bylo v rozporu s právem třetích subjektů na ochranu osobnosti. Na žádosti žalobce o informace č. 4/2013, č. 5/2013 a č. 6/2013 žalovaná odpověděla tak, že informace žalobci poskytla. Žalobce v podané žalobě namítl, že jeho žádosti o informace bylo vyhověno zčásti a žalovaná nevydala rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace, proto na postup žalované podal žalobce dne 30.10.2013 stížnost podle ustanovení § 16a zákona č. 106/1999 Sb. a navrhl, aby žalovaná v rámci autoremedury požadované informace poskytla nebo stížnost postoupila nadřízenému orgánu a ten by pak přikázal žalované požadované informace poskytnout. Na základě této stížnosti obdržel žalobce od žalované odpověď ze dne 30.10.2013, v níž žalovaná kategoricky uvedla, že zákon o svobodném přístupu k informacím na Českou kancelář pojistitelů nedopadá a poukázala na novelizaci zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. o finančních konglomerátech, kdy došlo ke změně právního postavení České kanceláře pojistitelů. Žalobce v podané žalobě dovodil, že za dané situace mu nezbylo, než se obrátit na soud správní žalobou na ochranu proti nečinnosti. Zároveň uvedl, že odpovědi žalovaného ze dne 29.10.2013 i 21.11.2013 lze podle obsahu posoudit i jako negativní rozhodnutí a stížnost žalobce ze dne 30.10.2013 jako odvolání. Žalobce v podané žalobě namítl procesní pochybení žalované, kdy o jeho stížnosti podle ustanovení § 16a i o odvolání rozhodl v obou případech týž orgán - Mgr.Vladimír Krezar, ředitel úseku právních služeb. Pokud žalovaná namítala, že není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., pak žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2002, č.j. 33Ca 39/2002-26, v němž bylo jednoznačně deklarováno, že žalovaná je povinným subjektem. Tomu nasvědčuje způsob vzniku či zániku instituce z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu, hledisko osoby zřizovatele a skutečnost, že jde o subjekt, vytvářející jednotlivé orgány, instituce, jakož i existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce. Žalobce rovněž poukázal na veřejný účel předmětné instituce, to vše jsou typické znaky veřejné instituce. V případě České kanceláře pojistitelů tak zcela jednoznačně převažují rysy, které vyznačují veřejnou instituci a na základě provedeného testu, který je předpokládán i judikaturou Ústavního soudu, nejde o podmínky, které by musely být splněny všechny zcela a zároveň, ale postačuje pouhá převaha uvedených charakteristik. Pokud jde o vlastní věcné vyřízení žádosti o informaci, žalobce poukázal na to, že pokud Česká kancelář pojistitelů v roce 2013 vedla soudní spory, jistě má evidováno, o jaké spory se jednalo a zná jak spisové značky či názvy soudů, u nichž jednání probíhala. To, že si kancelář pojistitelů nevede seznam těchto spisových značek, je irelevantní. Pokud žalobce žádal fotokopii odvolání ČKP, žádal o dokument, vytvořený žalovanou v tištěné podobě, jednoznačně existující v příslušném soudním spise a argumentaci, že se jedná o autorské dílo advokáta, je nutno odmítnout. Autorský zákon se na tyto typy písemností nevztahuje. Pokud žalobce žádal o kopie dokumentů, které žalovaná vytvořila, jedná se o písemnosti, které vznikly v rámci působnosti a povinností povinného subjektu. Námitka ochrany osobnosti je irelevantní, neboť žalobce žádal o korespondenci žalovaného s jinou právnickou firmou a nikoli fyzickou osobou. Navíc žalované nic nebránilo osobní údaje v této korespondenci anonymizovat. Pokud povinný subjekt nemá dokumenty, o něž žadatel o informaci žádá, utříděné podle požadavku žadatele, nemůže to být důvodem k odmítnutí žádosti o informace. Dne 20.1.2014 žalobce doručil Městskému soudu v Praze doplnění žaloby, v níž se zabýval otázkou, jaký typ žaloby či žalobního petitu v rámci řízení věc ve správním soudnictví lze použít, přičemž změnil žalobní návrh tak, že požadoval, aby soud rozhodnutí České kanceláře pojistitelů ze dne 21.11.2013, čj: 358 A/2013 a rozhodnutí České kanceláře pojistitelů ze dne 29.10.2013, čj: 358/2013, zrušil. Žalovaná Česká kancelář pojistitelů ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že dopisy, kterými žalovaná reagovala na otázky žalobce, nelze považovat za rozhodnutí vydaná v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, proto žalovaná navrhla, aby soud návrh žalobce jako nepřípustný odmítl. Ve vyjádření ze dne 5.2.2014 žalovaná poukázala na to, že Městský soud v Praze nemá pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnut, neboť žalovaná není správním úřadem ve smyslu ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť jí nebylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Žalovaná rovněž není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. a nemá povinnost poskytovat informace ve smyslu ustanovení § 2 tohoto zákona, neboť závěry rozsudku Městského soudu v Praze, sp.zn. 33Ca 39/2012, byly v mezidobí překonány a ve věci se nemohou uplatnit. Žalovaná nesplňuje znaky veřejné instituce, jak mylně tvrdí žalobce, neboť kromě způsobu vzniku žalované výrazně převažuje soukromý charakter žalované, zejména s ohledem na způsob vzniku jejích orgánů, způsob financování a způsob činnosti. Veřejnoprávní znaky jsou naopak silně potlačeny, žalovaná nemůže být považována ani za veřejnou instituci, ani nerozhoduje o ničích právech a povinnostech, naopak svá práva musí uplatňovat v rovném postavení v občanském soudním řízení a nemůže být považována za povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaná dále zdůraznila, že i kdyby byla povinnou osobou ve smyslu zákona č. 106/99 Sb., nebylo by možné žalobci informace poskytnout. Požadavky žalobce vůči žalované, jejichž účelem je získání výhody v občanském soudním řízení, neodpovídají povaze článku 17 odst.5 Listiny základních práv a svobod, k jejímuž provedení byl zákon o svobodném přístupu k informacím přijat. Účelem zákona o svobodném přístupu k informacím bylo bezpochyby zajištění informací veřejnosti o činnosti veřejných institucí. Závěr, že by žalovaná jako odborná profesní organizace pojistitelů měla být předmě