— Nejvyšší správní soud

7 Ad 18/2011- 43 - text 7 Ad 18/2011-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: MUDr. V. K., bytem xxxxxxxxxxxxxxx, zastoupen JUDr. Miladou Sigmundovou, advokátkou se sídlem Jana Zajíce 16, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví ČR, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.6.2011, č.j. 46654/2011-2/OZS-CIL, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.6.2011, č.j. 46654/2011-2/OZS-CIL, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví ze dne 28.3.2011, č.j.: 283/SZ/2011, kterým byla podle § 13 odst. 3 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 160/1992 Sb.“) zrušena registrace zdravotnického zařízení, která byla vydána Okresním úřadem v Chomutově dne 19.1.1993 pod č.j. 116/93. V podané žalobě žalobce uvedl, že Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) zahájil se žalobcem správní řízení ve věci zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení, jako důvod zahájení řízení uvedl, že obdržel od Okresního soudu v Chomutově pravomocný rozsudek sp.zn. 25T xxxxx, kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem podvodu. Žalobce již ve vyjádření k zahájení řízení namítal, že v zahájení řízení citované ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 160/1992 Sb. se vztahuje k obecným podmínkám registrace, tedy se použije při jejím přidělování. Zrušením registrace se naopak zabývá ustanovení § 13 uvedeného zákona. V § 13 odst. 1 písm. a) je proveden odkaz na zvláštní předpis, kterým je zákon č. 95/2004 Sb., tento zvláštní zákon v § 3 odst. 1 písm. c) uvádí, který subjekt lze považovat za bezúhonný. Je jím ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dle názoru žalobce je nutno respektovat zásadu lex posterior derogat priori, proto žalobce dovozuje, že zákonodárce považoval za nutné formulovat podmínky v nové právní úpravě nově a tedy stanovit podmínku nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dále žalobce poukázal na to, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 28.3.2011 o zrušení registrace bylo doručeno pouze žalobci, nikoliv jeho právní zástupkyni. K jejímu doručení došlo až následně po podání blanketního odvolání jménem žalobce. Nebylo respektováno to, že zástupkyně žalobce odjíždí na dovolenou, rozhodnutí bylo krajským úřadem odesláno, a proto doručeno fikcí. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí krajského úřadu ze dne 28.3.2011 potvrzeno. Právní argumentací žalobce zákonem č. 95/2004 Sb. se žalovaný dostatečným způsobem nevypořádal, nevypořádal se se skutečností, že zákon č. 160/1992 Sb. v ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) odkazuje na zvláštní předpisy, kterým je právě zákon č. 95/2004 Sb. Žalovaný se poměrně zevrubně věnoval výkladu o tom, že správní orgány byly vázány pravomocnými rozhodnutími jiných státních orgánů s tím, že nemůže posuzovat otázku, zda byl spáchán trestný čin. Žalobce nepožadoval, aby krajský úřad posuzoval otázku, zda trestný čin byl či nebyl spáchán, jaký trest byl v rozsudku okresního soudu uložen. Z důvodu odkazu, který je uveden v § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 160/1992 Sb., bylo třeba zabývat se ustanovením § 3 zákona č. 95/2004 Sb., což neučinil ani krajský úřad ani žalovaný. Žalobce současně uvedl, že u Okresního soudu v Chomutově byl podán návrh na obnovu řízení v jeho trestní věci sp.zn. 25Txxxxx. Z důvodů uvedených v podané žalobě navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného změnil tak, že odvolání žalobce se vyhovuje a rozhodnutí se zrušuje, event. aby věc vrátil krajskému úřadu k novému projednání. Současně navrhl vydání předběžného opatření o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě uvedl, že nesdílí názor o nesprávném vyložení příslušného ustanovení zákona č. 160/1992 Sb., resp. zákona č. 95/2004 Sb. Výkladové pravidlo lex posterior derogat priori se v daném případě neuplatní, protože předmětem či účelem obou zákonů jsou odlišné skutečnosti. Z obou právních předpisů je pak zřejmé, že pojem bezúhonnosti je definován vždy pro účely toho kterého zákona. Správní orgány nezpochybňovaly odbornou či specializovanou způsobilost žalobce podle zákona č. 95/2004 Sb., poukázal na to, že ke zrušení registrace došlo pro porušení jedné z podmínek podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 9 zákona č. 160/1992 Sb. Ze znění ustanovení § 13 odst. 3 uvedeného zákona vyplývá oprávnění orgánu, příslušného k registraci, registraci zrušit pro porušení podmínek, jsou stanoveny zákonem č. 160/1992 Sb. Pokud jde o pochybení při doručování prvostupňového rozhodnutí, toto pochybení bylo napraveno tím, že následně bylo rozhodnutí krajského úřadu doručeno právní zástupkyni žalobce. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Při jednání u Městského soudu v Praze setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Zástupkyně žalobce poukázala na znění ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 160/1992 Sb. se zdůrazněním, že jednou z podmínek je způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, právě u této způsobilosti je odkaz na zákon č. 95/2004 Sb. Jde o zvláštní předpis, který v § 3 odst. 3 definuje pojem bezúhonnosti. Dále poukázala na to, že je nemístné, aby se správní orgány zabývaly otázkami, které účastník řízení nenastoloval, poučení o tom, že správní orgány nemohou přezkoumávat pravomocný rozsudek, dehonestuje účastníka řízení, neboť o posouzení této otázky nikdy nežádal. Dále poukázala na to, že nemůže jít k tíži žalobce, je-li mezera v zákoně, nastane-li nekompatibilita mezi právními předpisy, nemůže ani správní orgán ani soud vyložit tuto skutečnost v neprospěch žalobce. Ze všech důvodů uvedených v podané žalobě navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ úspěchu ve sporu požadovala náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za tři úkony právní služby, 3x režijní paušál a zaplacený soudní poplatek. Zástupkyně žalovaného odkázala na písemné vyjádření k podané žalobě se zdůrazněním, že zákon č. 160/1992 Sb. a zákon č. 95/2004 Sb. mají rozdílný předmět právní úpravy. Zákon č. 160/1992 Sb. má pro své účely vlastní definici bezúhonnosti, z této právní úpravy bylo nutno vycházet. Poukázala na to, že zákon č. 160/1992 Sb. byl zrušen zákonem č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Žalovaný má i nadále za to, že žaloba není důvodná. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že sdělením ze dne 2.2.2011 krajský úřad oznámil žalobci zahájení správního řízení ve věci zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení podle § 13 zákona č. 160/1992 Sb. z důvodu nesplnění podmínek § 9 odst. 1 tohoto zákona. Bylo poukázáno na rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21.9.2010, sp.zn. 25T xxxxxxx, z něhož je zřejmé, že žalobce byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona. Není splněna podmínka bezúhonnosti podle § 9 odst. 3 zákona č. 160/1992 Sb. K tomuto oznámení se vyjádřil žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně, ve vyjádření argumentoval shodně jako v následně podané žalobě, zejména bylo namítáno, že § 9 zákona č. 160/1992 Sb. upravuje podmínky pro udělení registrace, pro zrušení registrace platí ustanovení § 13 s tím, že bylo poukázáno na znění ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 160/1992 Sb. a na zákon č. 95/2004 Sb., který je dle názoru účastníka řízení zvláštním právním předpisem, podle něhož mělo být postupováno při posuzování otázky bezúhonnosti. Ve spise je založen rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21.9.2010, sp.zn. 25T xxxxxxxx, kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. v) trestního zákona a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání dvou let a k peněžitému trestu. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 28.3.2011, č.j. 283/SZ/2011, bylo rozhodnuto tak, že registrace nestátního zdravotnického zařízení, vydaná Okresním úřadem v Chomutově dne 19.1.1993 pod č.j. 116/1993 se všemi změnami na jméno MUDr. V. K.. v oboru zubního lékařství se podle § 13 zákona č. 160/1992 Sb. ruší za porušení podmínek ustanovení § 9 odst. 1 uvedeného zákona. V odůvodnění správní orgán konstatoval, že v případě, že je provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba, musí podle § 9 odst. 1 zákona č. 160/1992 Sb. splňovat podmínku bezúhonnosti, která je definována v odst. 3 uvedeného právního ustanovení. Poukázal na rozsudek Okresního soudu v Chomutově o spáchání trestného činu podvodu se závěrem, že zjištěné skutečnosti odpov