3 Ads 161/2010 — Nejvyšší správní soud

7 Ad 9/2011- 33 - text 6 pokračování 7Ad 9/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: I. Č., zast. Mgr. Janem Špalkem, advokátem se sídlem Plzeň, U Radbuzy 4, proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, generální ředitelství, se sídlem Praha 4, Soudní č. 1672/1a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2011, č.j. VS 58/1/2011-50/Všeob/080, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru ekonomického (dále též prvoinstanční správní orgán) ze dne 22.10.2010, č.j. VS22101/1/2010-50/Všeob/743, jímž mu byl přiznán výsluhový příspěvek ve výši 15.485,- Kč měsíčně od 1.10.2010, a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v podané žalobě namítal nesprávné započtení doby trvání služebního poměru, kdy do doby jeho trvání správní orgány nezapočetly dobu základní vojenské služby ( dále též ZVS ), kterou žalobce absolvoval v letech 1985-1987, přičemž od 1.1.1988 nastoupil do služebního poměru k vězeňské službě. K tomu poukázal na ust. § 117 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů (dále jen zákon o služebním poměru), § 165 a § 224 a následující téhož zákona. Podle žalobce zákon o služebním poměru stanovuje princip, podle kterého se do doby praxe a doby trvání služebního poměru započítává doba ZVS, vyjma té služby, kterou přímo zákon jmenuje a která se dotýkala politické činnosti bývalého režimu. Pokud žalobce nebyl zařazen v zákonem výslovně vyjmenovaném druhu vojenské služby, pak by se tato jeho doba měla započítat do rozhodné doby pro určení výsluhového příspěvku. Jestliže by zákonodárce měl vůli vyřadit z této rozhodné doby veškerou vojenskou činnost, pak by její jednotlivé druhy nevyjmenovával a vyřadil by ji naopak celou. K tomu poukázal na legislativní vývoj, kdy dle dřívější právní úpravy služebního poměru zákonem č. 182/1992 Sb., který se aplikoval i na vězeňskou službu ČR, bylo započítávání ZVS umožněno a zákonodárce tedy v nové právní úpravě podmínky pro započtení zpřesnil, když určité druhy výkonu vojenské služby ze započtení vyňal. Sama vězeňská služba započítávala v rozhodnutích o ustanovení do funkce právě dobu ZVS, např. rozhodnutí ředitele ústavu BTOS Plzeň VS ČR ve věcech personálních ze dne 30.6.1993. Žalobce tvrdil, že ZVS měla stejnou povahu jako je služba ve vězeňské službě jako ozbrojeném sboru, a z tohoto důvodu by měla být započtena doba jejího výkonu do rozhodné doby v rámci služebního poměru. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Poukázal na to, že žalobce svého práva na prostudování správního spisu v odvolacím řízení nevyužil, ač byl právní názor žalovaného dostatečně objasněn ve stanovisku vedoucího oddělení sociálního zabezpečení GŘ VS ČR (pořadové č. 9 správního spisu). Navíc byl v době po podání žaloby telefonicky a elektronicky kontaktován právní zástupce žalobce s tím, že mu byla postoupena judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), který již problém žalobních návrhů obdobného druhu judikoval. Na tyto podněty právní zástupce žalobce ke dni podání vyjádření žalovaného nereagoval. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterým je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 117, odst. 2, 3 písm. a) zákona o služebním poměru v rozhodném znění se získané odborné zkušenosti vyjadřují jako doba praxe, do které se započítává a) doba výkonu služby podle tohoto zákona, b) prokázaná doba jiné praxe, kterou příslušník vykonával v rozsahu, který podle její využitelnosti k výkonu služby na služebním místě určí služební funkcionář. (3) Do doby praxe podle odstavce 2 se započítává i a) doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby, jestliže výkon vojenské základní služby neprobíhal současně s přípravou na povolání v denním studiu nebo v prezenčním studiu. Podle ustanovení § 157 téhož zákona bývalý příslušník, který vykonával službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na výsluhový příspěvek; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 a) písm. a), b) písm. c), c) písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo d) písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání nebo bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání. Podle ustanovení § 158 téhož zákona základní výměra výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 50 % měsíčního služebního příjmu. Podle ustanovení § 224, odst. 2, 3, 4 písm. g) se do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtou doby, po které trval služební poměr podle zvláštních právních předpisů na území České republiky, včetně doby trvání služebních poměrů na území československého státu do 31. prosince 1992, do nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou doby a) zařazení v neplacené záloze, s výjimkou zařazení v této záloze z důvodu čerpání mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené poskytnuté příslušníkovi v rozsahu, v němž je příslušnici poskytována mateřská dovolená, a s výjimkou zvolení do funkce v odborové organizaci, b) neschopnosti ke službě, po kterou nenáleží služební příjem ve zvláštních případech, nebo nemocenské, a c) zproštění výkonu služby, jestliže příslušníkovi nebyl doplacen rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen, d) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy měl příslušník podle zvláštního právního předpisu nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody. (3) Do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů91) posuzují jako doby služebního poměru, s výjimkou doby a) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy podle zvláštního právního předpisu vznikl nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody, b) pracovní neschopnosti, po kterou nenáleželo nemocenské, c) rodičovské dovolené (s výjimkou rodičovské dovolené poskytované příslušníkovi v rozsahu mateřské dovolené) a d) pracovního volna bez náhrady mzdy delšího než 1 měsíc. (4) Do doby rozhodné pro výsluhový příspěvek se nezapočtou doby služby g) vojáka Československé lidové armády zařazeného v Hlavní politické správě Československé lidové armády, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost nebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci anebo propagandisty. Podle ustanovení § 165 odst. 1 téhož zákona dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona nebo při přijetí do služebního poměru podle § 224. Podstatou sporu je posouzení právní otázky, zda lze ZVS započíst do doby služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru či nikoliv. Z obsahu spisového materiálu, odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že žalobce podal dne 29.7.2010 žádost o výsluhový příspěvek, kde uvedl, že jeho služební poměr příslušníka VS ČR (dále jen služební poměr) skončil dne 30.9.2010 a žádal, aby mu byl výsluhový příspěvek přiznán od 1.10.2010. Správní orgán I. stupně provedl výpočet výsluhového příspěvku a dospěl k závěru, že k výplatě od 1.10.2010 náleží žalobci výsluhový příspěvek ve výši 15.485,- Kč, a to za dobu trvání služebního poměru 22 let, z průměrného hrubého služebního příjmu za rok 2009 ve výši 39.7