1 Afs 135/2004 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 17/2011- 94 - text 9 pokračování 8Ad 17/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: Mgr. J. Ž., zastoupena JUDr. Janem Hostinským, advokátem v Brně, Drobného 45a, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Praha 2, Palackého náměstí 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 29. 4. 2011, č. j. 65658/2010-13/PRO, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 30. 6. 2011 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 29. 4. 2011, č. j. 65658/2010-13/PRO, kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. j. 17850/2010/VZV ze dne 9. 8. 2010 o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolená bez odborného dohledu v oboru odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí mj. konstatoval, že Mgr. J. Ž. absolvovala, maturovala na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě dne 29. 5. 1996 a posléze magisterské studium ve studijním programu Tělesná výchova a sport ve studijním oboru Rekreologie na Univerzitě Palackého v Olomouci dne 6. 6. 2004. Z toho žalovaný vyvodil s odkazem na § 26 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, že žadatelka tedy postrádá odbornou způsobilost jiného odborného pracovníka, čili zdravotnickým pracovníkem s odbornou způsobilostí se nemůže stát nikdo, kdo nemá vzdělání odpovídající jinému odbornému pracovníkovi, tj. kdo tuto způsobilost nemá. Žadatelka žádá o vydání osvědčení, aniž by splnila podmínky pro jeho vydání. Žalovaný se rovněž zabýval námitkou, že žadatelka byla Ministerstvem zdravotnictví zařazena dne 4. 1. 2006, č. j. JOP-487/2005 VZV-PI-45666/2005, do specializačního vzdělávání JOP, do úseku činnosti Vyšetřovací metody v lékařské mikrobiologii, a že dne 30. 11. 2009 obdržela Diplom o specializované způsobilosti v oboru Vyšetřovací metody v lékařské mikrobiologii s označením specialisty Klinický bioanalytik pro lékařskou mikrobiologii podle nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. Odborná způsobilost žadatelky nebyla získána specializačním vzděláváním, neboť postrádá odbornou způsobilost jiného odborného pracovníka, neboť nemá vzdělání odpovídající jinému odbornému pracovníkovi. Žalobkyně se svým podáním domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a namítala, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky stanovené zákonem o nelékařských zdravotnických povoláních a poukazovala v této souvislosti na vyhlášku č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Žalobkyně namítala, že žalovaný nezohlednil získaný Diplom o specializované způsobilosti v oboru Vyšetřovací metody v lékařské mikrobiologii s označením specialisty Klinický bioanalytik pro lékařskou mikrobiologii. Namítala, že žalovaný nesprávně aplikoval § 96 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a vyložil ustanovení § 43 odst. 2 téhož zákona zjevně diskriminačně. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 12. 8. 2011 navrhl žalobu zamítnout a odkazoval na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 4. 2011. Současně sdělil, že případné rozhodnutí o odstranění tvrdosti ve smyslu ustanovení § 91b zákona č. 105/2011 Sb., kterým se novelizuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, by nemělo být zaměňováno s žalobou napadeným rozhodnutím. Nejedná se o další postup žalovaného, jehož cílem by mělo být uspokojení žalobkyně po podání žaloby ve správním soudnictví. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 27. 5. 2014, při němž účastníci řízení, resp. jejich zástupci, setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítnul rozsudkem ze dne 27. května 2014, č. j. 8 Ad 17/2011-65. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobkyně a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2014, č. j. 8 Ad 17/2011-65, zrušil svým rozsudkem ze dne 20. srpna 2014, č. j. 7 As 121/2014-38. Nejvyšší správní soud uvedl, že žalobkyně dne 18. 5. 2014, tedy ještě před vydáním napadeného rozsudku, doručila zdejšímu soudu podání označené jako „Doplnění odůvodnění žaloby“, v němž doplnila svou argumentaci především k žalobní námitce nesprávného posouzení právní otázky, zda je či není podle relevantních ustanovení zákona o nelékařských zdravotnických povoláních způsobilá k výkonu předmětného zdravotnického povolání. Městský soud v Praze však na argumentaci obsaženou v tomto doplnění v odůvodnění svého rozsudku nijak nereagoval. Nejvyšší správní soud konstatoval, že přezkoumatelnost rozhodnutí se sice nerovná neúčelnému podrobnému reagování na každou v žalobě zmíněnou skutečnost, nicméně ignorování rozsáhlého doplnění žaloby, ve kterém je obsažena řada argumentů, má jednoznačně za následek nepřezkoumatelnost. Podle § 71 odst. 2 věta třetí soudního řádu správního rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. prosince 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, konstatoval, že přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí soudu „nelze chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno. Na druhou stranu, jestliže jsou v projednávané věci vzneseny závažné právní argumenty, je třeba, aby se s nimi soud vypořádal“ Nepochybně je totiž povinností soudu vypořádat se nejen se správností námitek žalobce, ale prvotně s včasností jejích uplatnění, a v případě jejich opožděného podání odmítnout je v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, nelze je však v odůvodnění rozhodnutí pominout. Podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V inkriminované věci je nesporné, že žaloba byla u Městského soudu v Praze podána dne 30. 6. 2011, a že rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 29. 4. 2011, č. j. 65658/2010-13/PRO, bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou dne 9. 5. 2011. Konec zákonné lhůty pro podání žaloby uplynul dne 11. 7. 2011 (pondělí). Repliku žalobkyně podala dne 18. 5. 2014, tedy zjevně dávno po uplynutí této zákonné lhůty pro podání žaloby, resp. její rozšíření. Městský soud v Praze se tedy musel zabývat otázkou, zda tímto podáním byla žaloba rozšířena o další žalobní body či nikoliv, a tedy které body tohoto podání by bylo lze ještě vypořádat. Ve svém podání ze dne 30. 6. 2011 žalobkyně namítala, že žalovaný nesprávně posoudil podmínky stanovené zákonem o nelékařských zdravotnických povoláních, konstatovala, že podle důvodové zprávy k citovanému zákonu je důvodem přijetí nové právní úpravy skutečnost, že dříve platná vyhláška č. 77/1981 Sb. stanovila obory zdravotnických pracovníků a specializační přípravy, které již byly v některých případech překonané. Žalovaný od tohoto účelu zcela zjevně abstrahoval, když nijak nezohlednil její nově získanou kvalifikaci. Žalobkyně namítala, že žalovaný nezohlednil získaný Diplom o specializované způsobilosti v oboru Vyšetřovací metody v lékařské mikrobiologii s označením specialisty Klinický bio analytik pro lékařskou mikrobiologii. Namítala, že žalovaný nesprávně aplikoval § 96 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a vyložil ustanovení § 43 odst. 2 téhož zákona zjevně diskriminačně. Tyto námitky byly Městským soudem v Praze vypořádány níže. Ve své replice ze dne 18. 5. 2014 se žalobkyně především znovu dovolávala vyhlášky č. 77/1981 Sb. a tuto vyhlášku šíře komentovala, dovolávala se znovu využití § 96 odst. 2 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Zcela nově ve své replice žalo