6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 24/2013- 45 - text 7 pokračování 10A 24/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, se sídlem U Luhu 23, Brno-Kníničky, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. gen. Ludvíka Svobody 12, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 26. 11. 2012, čj. 44/2012-510-RK/3 takto: I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal poskytnutí informace požadované v jeho žádosti ze dne 8. 7. 2012 pod bodem c), odmítá. II. Žaloba se v části, v níž směřovala proti odmítnutí poskytnout informace požadované v žádosti žalobce ze dne 8. 7. 2012 pod bodem a) a b), se zamítá. III. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 26. 11. 2012, čj. 44/2012-510-RK/3, a rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 25. 7. 2012, čj. 125/2012-030-Z106/5, se v části, v níž byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 8. 7. 2012 pod bodem d) a e), zrušují. IV. Ministerstvu dopravy se nařizuje poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti ze dne 8. 7. 2012 pod body d) a e), a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra dopravy ze dne 26. 11. 2012, čj. 44/2012-510-RK/3, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 25. 7. 2012, čj. 125/2012-030-Z106/5 a toto rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím ministerstva dopravy byla částečně odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informací. Žalobce dne 8. 7. 2012 podal u Ministerstva dopravy žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, v níž se domáhal poskytnutí následujících informací: a) kopie odpovědi ministra dopravy poslanci Liškovi na interpelaci zaslanou v příloze žádosti, b) kopii veškeré korespondence související s tímto dokumentem, c) kopie všech dokumentů dokládajících, jak se Ministerstvo dopravy a jemu podřízené organizace (SFDI a ŘSD) vyrovnaly se závěry ekonomických a studií objednaných Ředitelstvím silnic a dálnic, že R52 je „ekonomicky neživotaschopná“, d) sdělení, kolik milionů korun resort dopravy včetně SFDI a ŘSD investoval do R52 a kolik slovy z toho bylo z finančních zdrojů z Evropské unie, e) kopie dokumentů dokládajících informace dle bodu d), včetně dokumentů dokládajících, kdo a kdy předmětné investiční výdaje na Ministerstvu dopravy, Státním fondu dopravní infrastruktury a Ředitelství silnic a dálnic navrhl a schválil. Ministerstvo dopravy na tuto žádost zareagovalo tak, že žalobci byla sdělena informace uvedená pod bodem c) jeho žádosti. Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2012, čj. 125/2012-030-Z106/5 byla žádost žalobce ve zbytku odmítnuta. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Ministerstvo dopravy uvedlo, že k bodům a), b), d) a e) na Ministerstvu dopravy neexistují žádné požadované informace, které by podléhaly poskytování podle § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Bylo zjištěno, že požadované informace povinný subjekt nemá, a proto nemůže vyhovět žadatelově žádosti a informace mu poskytnout. Žalobci bylo současně doporučeno obrátit se s dotazem na Ředitelství silnic a dálnic a Státní fond dopravní infrastruktury k bodům d) a e) jeho žádosti o poskytnutí informací. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad. V něm především uvedl, že ve výrokové části se povinný subjekt odvolává na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, které však na danou situaci nijak nedopadá. K bodům a) a b) žádosti žalobce uvedl, že ministr je ze zákona povinen odpovědět na písemnou interpelaci, a to písemnou formu. Při podání písemné interpelace a odpovědi na ni musí proběhnout korespondence. Povinný subjekt je povinen požadované informace vlastnit, a pokud je řádně nezaložil do svého spisového materiálu, pak je povinen si je neprodleně do svého spisového materiálu doplnit a poté je vydat. K bodu d) a e) žalobce především uvádí, že formulace, že povinný subjekt informace „nemá a tudíž není povinen ji poskytnout“ je naprosto nelogická, neboť z tvrzené neexistence nijak nevyplývá absence povinnosti je mít. Ministerstvo dopravy přitom prostřednictvím svého ministra předkládá do vlády a do Poslanecké sněmovny návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury a také zprávu o jeho plnění. Současně je ministr dopravy předsedou výboru SFDI. Je tedy naprosto nezpochybnitelné, že předmětné informace musí Ministerstvo dopravy vlastnit. O podaném rozkladu rozhodl ministr dopravy žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26. 11. 2012, čj. 44/2012-510-RK/3, tak, že rozklad byl zamítnut a rozhodnutí Ministerstva dopravy potvrzeno. Ministr dopravy v odůvodnění rozhodnutí shrnul obsah podané žádosti, odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí a podaného rozkladu a následně uvedl, že rozkladová komise dospěla k závěru, že ministerstvo informacemi požadovanými v žádosti nedisponuje a ani mu z žádných právních předpisů neplyne povinnost mít podané informace k dispozici. Povinnost mít informace v předmětném případě nemůže vyplynout pouze ze skutečnosti, že informace mají písemnou formu a že jimi Ministerstvo dopravy někdy v minulosti disponovalo, k tomu by totiž musela přistoupit právní povinnost takové informace například založit do spisu nebo archivovat. Povinnost mít určité informace může vyplývat z celé řady právních předpisů, rozkladové komisi však není znám žádný předpis nebo jiné právní pravidlo zakládající povinnost a právo Ministerstva dopravy mít informace požadované pod body a), b), d), a e) žádosti. Skutečnost, že Ministerstvo dopravy těmito informacemi nedisponuje, tedy nelze považovat za protiprávní stav. Rovněž tak předmětné informace nejsou součástí spisu, k jejichž vedení je Ministerstvo dopravy povinno a oprávněno. Žalobce v žalobě namítl k bodům a) a b) žádosti, že podle § 112 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je ministr povinen na podanou interpelaci odpovědět. Žalobce tak vychází z toho, že ministr dopravy na interpelaci poslance Lišky písemně odpověděl a že Ministerstvo dopravy touto informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím disponovalo. Pokud platí, že Ministerstvo dopravy informací disponovalo, což žalovaný nijak nerozporuje, pak bylo Ministerstvo dopravy ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů jako veřejnoprávní původce povinna odpověď ministra dopravy na interpelaci poslance Lišky uchovat. Tato povinnost vyplývá i ze spisového řádu vydaného Ministerstvem dopravy. Žalobce proto shrnuje, že odpověď ministra dopravy na interpelaci poslance Lišky Ministerstvo dopravy má k dispozici a že tyto informace bylo povinno archivovat po dobu 15 let. Pro případ, že by ministr dopravy písemnou odpověď na interpelaci nepodal, pak bylo Ministerstvo dopravy povinno na žádost žalobce odpovědět, že takovou informací nedisponuje, k čemuž však bylo povinno poskytnout podle ustanovení § 3 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím doprovodnou informaci, tedy že buď na interpelaci nebylo ze strany ministra odpovězeno, nebo že interpelace byla podle § 112 odstavec 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zodpovězena ústně na schůzi sněmovny, a k tomu odkázat na transkripci jednání Poslanecké sněmovny. K bodu c) žádosti pak žalobce v žalobě konstatuje, že Ministerstvo dopravy poskytnutím určitých informací nesplnilo svou informační povinnost do důsledku. K bodům d) a e) žádosti žalobce odkazuje na argumenty uvedené v rozkladu, z nichž vyplývá, že požadovanými informacemi je Ministerstvo dopravy povinno disponovat. Žalobce odkazuje na ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož návrh rozpočtu SFDI je předkládán prostřednictvím ministra vládě a součástí rozpočtu je pak jmenovitý seznam akcí financovaných ze Státního fondu dopravní infrastruktury včetně celkových nákladů akce, částky rozpočtované pro běžný rok a lhůty realizace akce. Ministerstvo dopravy je tedy povinno návrh rozpočtu náležitě ověřit před tím, než návrh rozpočtu předloží vládě a ta následně ke schválení Poslanecké sněmovně. Informace požadované žalobcem jsou tedy jednoznačně informacemi vztahujícími se působnosti povinného subjektu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce tak má jednoznačně za to, že Ministerstvo dopravy požadovanými informacemi k bodům d) a e) žádosti bylo povinno disponovat a tyto následně žalobci poskytnout. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že argumentaci žalobce považuje za neopodstatněnou, nedůvodnou a spekulativní a v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění žalobou napad