— Nejvyšší správní soud

11 A 53/2015- 55 - text 8 pokračování 11A 53/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce B. H. C., vietnamského státního příslušníka, bytem v P., J. 1193/31, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dospělem, advokátem se sídlem v Praze 10, Moskevská 373/37, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, Náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 26. 1. 2015, č. j. MV-15169-3/SO-2014 t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 12. 2013 o zamítnutí žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle ustanovení § 87k odstavce 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce nesplnil podmínku nepřetržitého dvouletého pobytu z důvodu rozdílných adres hlášeného pobytu rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle ustanovení § 15a odstavec 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, když jeho syn se zdržuje na jiné adrese než žalobce. Zároveň správní úřad nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce v podané žalobě namítl, že nesouhlasí ani se skutkovými, ani s právními závěry žalovaného, když napadené rozhodnutí především vychází z nesprávných skutkových závěrů, že žalobce byl dne 29. 3. 2011 Okresním soudem v Chomutově uznán vinným pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Tato skutečnost podle názoru žalobce není pravdivá a o této skutečnosti není žádný důkaz v podobě pravomocného rozhodnutí příslušného soudu. Stejně tak není žádný podle názoru žalobce žádný důkaz o tom, že by neměl o svého syna zájem, že by neplatil výživné určené soudem, ale naopak syn žalobce i jeho babička potvrzují, že výživné je žalobcem placeno a jeho zájem o syna je skutečný. Těmito nesprávnými skutkovými závěry oba správní úřady porušily základní zásady činnosti správních úřadů podle ustanovení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobce přísně dodržuje své povinnosti rodiče a respektuje rozhodnutí soudu o svěření nezletilého do výchovy prarodičů, což mu nemůže být přičítáno k tíži a újmě, když se jako otec podílí na synově výživě i výchově. Žalobce namítl, že správní úřad musí postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a musí přitom dbát o to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu. Tyto základní zásady činnosti správních úřadu žalovaný nerespektoval a porušil je, když argumentace správního úřadu o přerušení nepřetržitosti dvouletého pobytu po ukončení doby platnosti pobytu nemá oporu v zákoně. Faktický pobyt žalobce na území České republiky trval a trvá do dne podání žaloby, proto není bez významu ani ustanovení § 17a zákona o pobytu cizinců, podle něhož může cizinec pobývat na území státu přechodně i bez víza. Žalobce má za to, že žalovaný správní úřad v posuzované věci porušil právní předpisy, zejména Listinu základních práv a svobod a její článek 32 odstavec 4 o právu žalobce na péči o nezletilého syna a právo nezletilého syna na rodičovskou výchovu otce. Žalovaný nerespektoval povinnost rodičovské odpovědnosti podle ustanovení § 865 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný správní úřad ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že se i nadále ztotožňuje se skutkovými zjištěními i s právní kvalifikací popsanými v předcházejících rozhodnutí správních úřadů obou stupňů. Žalovaný odmítá námitky, uvedené v žalobě jako nedůvodné a je přesvědčen o tom, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti cizince podle ustanovení § 87k odstavec 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců a tento závěr je v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodněn. V podrobnostech žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a na soustředěný spisový materiál. Poukázal na to, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost rozhodnutí správních úřadů jakkoli zpochybňovala. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 3. 6. 2013 ke správnímu úřadu žádost o povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 87h odstavec 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, přičemž uvedl, že splňuje podmínku dvouletého nepřetržitého přechodného pobytu na území a je nejméně jeden rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území. Žalobce ke své žádosti doložil rodný list ze dne 31. 3. 1998, z něhož bylo zjištěno, že je otcem nezletilého J. K., narozeného dne , státního občana České republiky. Správní úřad opatřil dále k důkazu sdělení Magistrátu města Chomutov ze dne 16. 3. 2013, ve kterém se uvádí, že nezletilý J. K. byl svěřen do společné výchovy manželů J. a Z. K., matce bylo stanoveno výživné ve výši 800,- Kč měsíčně a otci výživné ve výši 1.000,- Kč měsíčně. Nezletilý navštěvuje základní školu v Chomutově, matka žije v blízkosti syna, otec o syna zájem nejeví, s dítětem se nestýká a výživné neplatí. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byl otec nezletilého dne 29. 3. 2011 uznán vinným pro trestní čin zanedbání povinné výživy, při posledním jednání a sociálním šetření, babička nezletilého uvedla, že otec výživné přislíbil. Dne 6. 8. 2013 provedl správní úřad pobytovou kontrolu v místě hlášeného pobytu cizince, při níž žalobce nebyl zastižen, avšak zastiženy byly tři osoby vietnamské příslušnosti, které uvedly, že žalobce nikdo nezná a tento na uvedené adrese nebydlí. Paní N. T. T. H. uvedla, že žalobce se na uvedené adrese nezdržuje, údajně odcestoval do Vietnamu a do České republiky se již zřejmě nevrátí. Na základě materiálu cizineckého informačního systému správní úřad zjistil, že žalobce na území České republiky pobýval na základě povolení k trvalému pobytu ode dne 25. 8. 1997, pobyt mu byl pravomocně ukončen dne 11. 8. 2011. Dále pobýval na základě výjezdních příkazů na území až do dne 19. 12. 2013, z čehož správní úřad uzavřel, že ode dne 11. 8. 2011 žalobce na území nepobývá na základě žádného pobytového oprávnění. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 12. 2013, č. j. OAM 12426-12/TP-12, byla žádost žalobce zamítnuta s tím, že sdělení žalobce ohledně jeho soužití s občanem České republiky je v rozporu se sdělením sociální péče v Chomutově, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení k povolení trvalého pobytu neznamená nepřiměřený zásad do soukromého nebo rodinného života žalobce, neboť o takových skutečnostech nebylo v průběhu celého řízení ničeho prokázáno. Proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podal žalobce dne 23. 12. 2013 včasné odvolání, které následně odůvodnil dne 15. 1. 2014 tvrzením, že po ukončení pobytu dne 11. 8. 2011 pobýval v České republice na základě výjezdních příkazů, když předtím opomněl trvalý pobyt prodloužit ještě před jeho uplynutím. K podanému odvolání žalobce doložil fotokopie složenek o placení výživného na nezletilého Jana Kodeše a vyjádření prarodičů svého syna s tím, že o syna pečuje a navštěvuje jej. Zároveň namítl, že mu nebyla před vydáním rozhodnutí dána možnost, aby se seznámil s podklady rozhodnutí a aby se k nim mohl vyjádřit, především vyvrátit nesprávná zjištění o neplnění vyživovací povinnosti. Závěrem svého odvolání žalobce poukázal na to, že rozhodnutím správního prvého stupně bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života, hrozí přetrhání svazků vztahu se synem, který je nemocný a kterému žalobce - jako jediný - poskytuje peníze na výživu podle rozhodnutí soudu. Ve Vietnamu byl žalobce naposledy před čtrnácti lety, nemá tam ani majetek, ani žádné vazby pracovní či sociální, s matkou a se sestrou ve Vietnamu žádné styky v současné době neudržuje. V České republice studoval, má zde přátelé a cítí se zde jako ve vlasti. O podaném odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, jímž bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce potvrzeno s odůvodněním, že žalobce je nepochybně přímým příbuzným občana Evropské unie, otcem nezletilého J. K., státního příslušníka České republiky, avšak nelze jej považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie, tak, jak jej vymezuje ustanovení § 15a odstavec 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť nežijí