2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 372/2011- 32 - text 7 pokračování Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem v Brně, Jezuitská 585/4, proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem v Praze 1, Ovocný Trh 560/5, za účasti: Mgr. I. D., o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 10394/10/III/Ko ze dne 19. 11. 2010, t a k t o : I. Rozhodnutí Univerzity Karlovy v Praze č. j. 10394/10/III/Ko ze dne 19. 11. 2010 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná s odkazem na § 89 odst. 1 písm. b) a § 106 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, k žádosti osoby zúčastněné na řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace za účelem výkonu zaměstnání v ČR (asistent státního zástupce) „rozhodla o vydání osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, které tvoří přílohu tohoto rozhodnutí“. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že uchazeč splnil podmínky pro uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a dále že Universita Karlova v Praze, Právnická fakulta posoudila obsah studijních programů a doporučila vydat osvědčení v magisterském studijním programu Právo a právní věda, studijní obor Právo. Přílohou rozhodnutí bylo „Osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice,“ v němž žalovaná uznala diplom č. M 015017, č. M/2007, vydaný Univerzitou Komenského v Bratislavě dne 24. 9. 2007, a potvrdila jeho rovnocennost s vysokoškolským diplomem a dodatkem diplomu, vydanými v České republice veřejnou vysokou školou absolventu studia v magisterském studijním programu Právo a právní věda, studijní obor Právo, a současně uvedené vzdělání uznala a potvrdila jeho rovnocennost s vysokoškolským vzděláním získaným v České republice absolvováním studia v uvedeném studijním programu; nakonec žalovaná uvedla, že držitel tohoto dokladu je oprávněn užívat zahraniční titul Magister (Mgr.). Žalobce v podané žalobě předně namítl nedostatek pravomoci žalované k rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělávání a kvalifikace v tomto konkrétním případě, neboť uznávání zahraničního vzdělání a kvalifikace mezi Českou a Slovenskou republikou je upraveno Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (dále jen „Dohoda“) ze dne 23. 3. 2001, vyhlášenou pod č. 33/2001 Sb. m. s. Žalobce poukázal na čl. 4 Dohody, podle nějž se vysokoškolské diplomy a vysvědčení o státní zkoušce vydané po ukončení magisterského studia v těchto zemích uznávají za rovnocenné, a dále na čl. 13 Dohody, podle nějž všechny doklady o vzdělání uvedené v této Dohodě platí na území České republiky a na území Slovenské republiky bez dalšího úředního ověření. Jelikož je Univerzita Komenského v Bratislavě státem uznanou vysokou školou, která náleží k systému vysokého školství ve Slovenské republice, tedy vysokou školou ve smyslu čl. 1 písm. b) Dohody, žalovaná neměla žádný prostor pro rozhodování o uznání vzdělávání a kvalifikace, a její rozhodnutí je tudíž nezákonné. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Jelikož zákon o vysokých školách obsahové náležitosti rozhodnutí nestanoví, je třeba aplikovat úpravu obsaženou ve správním řádu. Rozhodnutí je však nesrozumitelné, neboť jeho výrok postrádá přesnost, jednoznačnost a určitost, když vyjadřuje zcela nekonkrétní příslib, že nespecifikovaná osoba (uchazeč) obdrží osvědčení o uznání přesněji nevymezeného vysokoškolského vzdělání získaného v blíže neurčeném zahraničí. Podrobnější údaj o vysokoškolském vzdělání je uveden v odůvodnění rozhodnutí, účastníci řízení a určení státu, v němž bylo nostrifikované vzdělání získáno, však nejsou obsaženy ani v něm. Odůvodnění rozhodnutí nadto nemá autoritativní povahu, když závazný je toliko jeho výrok. Rozhodnutí nelze ani posuzovat optikou celku tohoto rozhodnutí a osvědčení, na které odkazuje, neboť jeho paralelní existenci není možno považovat za součást původního rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k námitce ohledně nedostatku pravomoci uvedla, že žalobce zcela přehlíží čl. 15 Dohody, podle nějž se uznávání dokladů o vzdělání pro účely pokračování ve studiu nebo pro účely výkonu povolání a odborné činnosti uskutečňuje v souladu s platnými právními předpisy přijímajícího státu. Osoba zúčastněná na řízení přitom požádala o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání právě pro účely výkonu povolání - asistenta státního zástupce. Žalovaná tudíž byla povinna o žádosti rozhodnout. Pokud jde o formu rozhodnutí, tato byla plně v souladu s metodickým pokynem ústředního orgánu státní správy pro vysoké školství, když bylo standardně vydáno rozhodnutí s přílohou ve formě osvědčení, přičemž napadené rozhodnutí splňuje náležitosti vyžadované správním řádem. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila s názorem žalované a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně soud vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního). Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Městský soud v Praze posoudil věc následovně. Zásadním sporným bodem mezi účastníky řízení, jímž se musí soud zabývat jako prvním, je otázka pravomoci žalované k vydání napadeného rozhodnutí, tedy jestli byla žalovaná oprávněna k žádosti osoby zúčastněné na řízení uznat a potvrdit rovnocennost diplomu opravňujícího k užívání titulu Magister (Mgr.) a jím doloženého vzdělání získaného studiem v oboru Právo, dosažených na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání získaném na území České republiky a Slovenské republiky je mezi těmito státy upraveno Dohodou, vyhlášenou pod č. 33/2001 Sb. m. s. Podle čl. 4 Dohody vysokoškolské diplomy a vysvědčení o státní zkoušce vydané po ukončení studia v magisterském studijním programu na vysoké škole v České republice a diplomy a vysvědčení o státní zkoušce vydané po ukončení magisterského studia, inženýrského studia a doktorského studia na vysoké škole ve Slovenské republice se uznávají za rovnocenné. Vysokou školou se podle čl. 1 písm. b) Dohody rozumí všechny státem uznané vysoké školy, které náleží k systémům vysokého školství v České republice anebo ve Slovenské republice; mezi účastníky přitom není sporu o tom, že mezi tyto školy patří rovněž Univerzita Komenského v Bratislavě. Žalobce namítá rozpor napadeného rozhodnutí s čl. 13 Dohody, podle nějž „[v]šechny doklady o vzdělání uvedené v této Dohodě platí na území České republiky a na území Slovenské republiky bez dalšího úředního ověření.“ Názor, že žádný z dokladů o vzdělání upravených Dohodou nepodléhá na základě tohoto článku proceduře vnitrostátního uznávání, však nemá v textu Dohody oporu. Zatímco čl. 2 až 11 Dohody jsou koncipovány tak, že se jednotlivé „diplomy a vysvědčení (eventuálně vysvědčení a jiné doklady či tituly)… uznávají za rovnocenné,“ čl. 13 se samotného uznávání vzdělání a kvalifikace nijak nedotýká, když se věnuje výlučně aspektu věrohodnosti nabytých dokladů o vzdělání. Tento článek tedy vylučuje jakékoli případné požadavky vnitrostátního práva na úřední ověření uznaných dokladů o vzdělání nad rámec Dohody, nezabývá se však tím, jaké doklady se uznávají za rovnocenné. Naproti tomu čl. 15 Dohody v návaznosti na čl. 2 až 11 stanoví, že „uznávání dokladů o vzdělání pro účely pokračování ve studiu nebo pro účely výkonu povolání a odborné činnosti se uskutečňuje v souladu s platnými právními předpisy přijímajícího státu.“ Čl. 15 tedy výslovně počítá s tím, že uznávání dokladů o vzdělání pro určité konkrétní účely, mezi něž spadá také výkon povolání, bude probíhat v souladu s vnitrostátními předpisy. Tomuto zmocnění odpovídá úprava obsažená v § 89 a násl. zákona o vysokých školách. Osoba zúčastněná na řízení přitom podala žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace právě za účelem výkonu zaměstnání v ČR (asistent státního zástupce), jak je zřejmé z kopie žádosti založené ve správním spisu. Na podporu tohoto výkladu Dohody je možno poukázat