1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 50/2011- 33 - text 9 pokračování 9Af 50/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: B. B., bytem P., v zast.: Kláry Long Slámové, advokátky se sídlem Praha 4, Urbánkova 3360/47, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.4.2011, č.j.: 16/36627/2011/1753, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23.2.2011, č.j. MHMP 154162/2011, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 37.000,-Kč za porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1991 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), a bylo mu v souladu s § 79 odst. 5 správního řádu uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč tak, že pokuta byla snížena na 10.800,- Kč, zbývající části tohoto výroku zůstaly beze změny včetně výroku o nákladech řízení. Zároveň žalovaný stanovil lhůtu a místo splatnosti. Žalobce v úvodu žaloby popsal, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel při svém rozhodování a napadl žalované rozhodnutí ve všech výrocích s tím, že je nedůvodné, v rozporu se zákonem a nepřiměřeně přísné. Žalobce především namítal, že se nedopustil správního deliktu podle § 16 odst. 1 zákona o cenách tím, že by jako prodávající nabídl, sjednal nebo požadoval cenu ve výši, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1 zákona o cenách. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že po opuštění území hlavního města Prahy, na němž je cena taxislužby regulována, přepnul tachometr na mimopražskou sazbu, která je vyšší. Žalobce však požadoval rozdíl ve výši 108,-Kč v dobré víře, že po opuštění území obce, jež mu bylo oznámeno umístěním dopravní značky IS 12b „Konec obce“, již nadále nebyl na území takové obce. Konstatoval, že jiným způsobem než pomocí dopravní značky „Konec obce“ se nemohl dozvědět, zda je či není na území dané obce bez nahlédnutí do katastrální mapy, což lze po řidiči vozidla při jeho řízení jen stěží požadovat. I v případě, že by soud dospěl ke shodnému názoru jako žalovaný, tedy že se letiště Ruzyně nachází na území hlavního města Prahy, je nepochybné, že se přinejmenším část pozemní komunikace vedoucí k letišti nachází mimo území této obce. V této části cesty je proto řidič taxislužby oprávněn požadovat cenu vyšší než by odpovídalo ceně regulované uvnitř území takové obce. I s ohledem na složitou právní konstrukci žalovaného, pomocí které došel k závěru, že překročení hranice obce řidiče neopravňuje ke změně tarifu, lze nevědomost žalobce označit za zcela omluvitelný skutkový omyl v tom, zda se ještě nachází na území obce s regulovanou dopravou či nikoliv. Omluvitelný proto, že jízda po území nacházejícím se za dopravní značkou „konec obce“ je pro průměrně uvažujícího řidiče nesporně jízdou mimo území takové obce. I kdyby se tedy žalobce tvrzeného jednání dopustil, nebylo by v rozporu s právními předpisy. Žalobce setrval na svých odvolacích námitkách, že stvrzenka a žalobcem strážníkům sdělené údaje o vykonané jízdě, jako jediné podklady správního řízení, byly získány nezákonně a jako takové nemohly sloužit jako důkaz ve správním řízení. Podle žalobce neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu tvrzení žalovaného, že strážníci nepožadovali vysvětlení podle § 11 zákona č. 53/1991Sb., o obecní policii („zákon o obecní policii“), jehož podání by byl žalobce oprávněn odepřít, o čemž měl být poučen a to se nestalo, ale požadovali pouze předložení dokladů k prokázání totožnosti podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona o obecní policii. Pokud by strážníci od žalobce skutečně nepožadovali nic víc než doklady totožnosti, nic víc by jim také poskytnuto nebylo a nezískali by žádné údaje o jízdě, včetně stvrzenky. Tvrzení žalovaného si tak vzájemně protiřečí a jsou zjevně účelová ve snaze zastřít závažnou procesní vadu v postupu strážníků, která měla přímý a zásadní vliv na celý průběh a výsledek celého řízení. Žalobce také namítal, že sankce, resp. uložená pokuta ve výši 10.800,-Kč a důsledek napadeného rozhodnutí, jímž je tzv. nespolehlivost žalobce ve smyslu zákona o silniční dopravně, jsou nepřiměřeně přísné a neodpovídají závažnosti tvrzeného porušení právních předpisů, i kdyby takové porušení prokázáno bylo. Napadené rozhodnutí mu tak ve svých důsledcích znemožňuje další výkon povolání, jež je jeho zdrojem obživy. K tomu žalobce tvrdil, že správní orgány nedostatečně odůvodnily výši vyměřené pokuty ve výši 10.800,-Kč, když pouze obecně konstatovaly údajnou závažnost správního deliktu z hlediska způsobu spáchání, jeho údajných následků a „všech okolností případu“, které ale nebyly ani zjišťovány, natož prokázány. Postihované jednání žádné následky nezanechalo, neboť žalobce se pro případ, že by v jeho jednání cestující spatřovali porušení jakýchkoliv předpisů, omluvil a nepožadoval za své služby žádnou odměnu, i když k tomu nepochybně oprávněn byl. Výše uložené pokuty neodpovídá polehčujícím okolnostem, k nimž žalovaný dle svého tvrzení přihlédl, tedy že se žalobce dosud žádného porušení cenových přepisů nedopustil. Sankce za případné porušení právních předpisů má mít preventivní charakter, při jejím ukládání by se měly zohlednit majetkové poměry delikventa tak, aby sankce neměla likvidační charakter. V této souvislosti žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 a názor Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 20.4.2010 č.j. 1 As 9/2008-133, kde se uvádí: „tam kde zákon s poměry pachatele jako se zvláštním hlediskem pro určení výše pokuty nepočítá, měly by informace o majetkové situaci pachatele působit jako záchranná brzda ve chvíli , kdy hrozí natolik vysoká pokuty, že by mola mít pro pachatele správního deliktu z ústavního hlediska nepřípustný likvidační charakter“ Tento závěr lze podle žalobce vztáhnout na daný případ a zmiňovanou nespolehlivost žalobce pro další výkon povolání řidiče taxislužby. O likvidačním charakteru napadeného rozhodnutí nelze s přihlédnutím k jeho osobním a majetkovým poměrům pochybovat. Pro účely stanovení výše pokuty doložil v průběhu správního řízení své osobní a majetkové poměry. Soudu dále doložil Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2010 s tím, že jeho příjmy z podnikání převyšovaly související výdaje pouze o 57.095,-Kč za celý uvedený rok, tedy průměrně o 4.758,-Kč za měsíc. Výdaje žalobce pak jsou průměrně okolo 5.000,-Kč měsíčně. Žalobce rovněž nesouhlasil s povinností uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,-Kč a namítal, že mu tato povinnost byla uložena v rozporu se zákonem. Navrhl, aby soud zvážil ve smyslu § 65 odst. 3 a § 78 odst. 2 s.ř.s. výši uložené pokuty a pokud by neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí, aby od uložené pokuty upustil. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k podané žalobě k námitce žalobce, že se nedopustil porušení § 16 odst. 1 zákona o cenách tím, že nabídl, sjednal nebo požadoval cenu ve výši, která je v rozporu s cenovými přepisy, ale pouze po té, co minul značku IS 12b „Konec obce“ přepnul taxametr na neregulovanou cenu žalovaný konstatoval, že odvolací správní orgán vyčerpávajícím způsobem vyvrátil odvolací námitky s poukazem na příslušné právní předpisy. V ostatních argumentech odkázal na odůvodnění pod bodem Ad1) na straně 5 a 6 napadeného rozhodnutí. Pro úplnost uvedl, že v Cenovém výměru č. 01/2010 v položce část I. oddíl B, 4. Taxislužba osobní na území obce je uvedeno: „Pro účely regulace cen se za jízdu na území obce považuje jízda, která byla započata a ukončena na území téže obce“. Za nedůvodnou považoval i námitku žalobce, že lze po řidiči těžko požadovat, aby znal území, na kterém poskytuje taxislužbu a na kterém je regulovaná cena, neboť je to v rozporu s tím, že každý podnikatel má znát právní předpisy ve svém oboru podnikání. Žalovaný přitom odkázal na internetové stránky Magistrátu hlavního města Prahy www.praha.eu/jnp/cz/home/magistrat/jak_si_zaridit:mhmp/doprava/mistopis část I.4 - určení orientační vzdálenosti mezi dvěma místy na území hl. města, kde je uveden i dotaz na vzdálenost na letiště Ruzyně. K námitce žalobce, že nebyl poučen strážníky Městské policie o právu odepřít vysvětlení podle § 11 zákona o obecní policii, a že tedy podklady pro správní řízení byly získány nezákonně, žalovaný odkázal na Úřední záznam a Oznámení přestupku pořízené Městskou policií založené ve spisu, ze kterých vyplývá, že hlídka přivolaná cestujícím pro řidiči taxi po