3 A 123/2014

3 A 123/2014- 75 - text

8

pokračování 3A 123/2014

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce: Bobrava, spol. s r.o., IČO: 469 03 089, se sídlem Modřice, Brněnská 536, zast. Mgr. Markem Novotným, advokátem v Brně, Panská 397/2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10,Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2014 č.j. 355/560/14 12502/ENV/14, sp. zn. OV 6/14,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Včasně podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 23. 6. 2014 č.j. 355/560/14 12502/ENV/14, sp. zn. OV 6/14, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále „ČIŽP“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 12. 2013 č.j. ČIŽP/47/OOV/SR01/1205677.011/13/BVY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že pokuta uložená prvostupňovým rozhodnutím podle ust. § 125c odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), byla snížena na 20 000,- Kč a ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení žalobce rovněž navrhuje, správní orgán prvního stupně shledal, že se žalovaný dopustil správního deliktu podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) vodního zákona tím, že v průběhu roku 2011 nedovoleně vypustil odpadní vody z čistírny odpadních vod (ČOV) Bobrava v k.ú. Modřice do vod povrchových – toku Bobrava, a to v rozporu s příslušným povolením k vypouštění odpadních vod, a dále tím, že nedodržel podmínky pravidelného odebírání vzorků vypouštěné odpadní vody 1 x za tři měsíce, když mezi druhým a třetím odběrem uplynuly čtyři a půl měsíce, což správní orgán prvního stupně vyhodnotil jako porušení ust. § 8 odst. 1 písm. c) a § 38 odst. 3 vodního zákona.

Žalobce uvádí, že postup žalovaného byl nezákonný jednak proto, že žalovaný vadně změnil předmět řízení, když předmět řízení byl v oznámení ČIŽP o pokračování správního řízení ze dne 17. 10. 2013 č.j. ČIŽP/47/OOV/SR01/1205677.008/13/BVY (dále jen „oznámení o pokračování správního řízení“), vymezen jinak než v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 23. 7. 2012 č.j. ČIŽP/47/OOV/SR01/1205677.001/12/BVY (dále jen „oznámení o zahájení správního řízení“). V tomto směru žalobce odkazuje na rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2013 č.j. 2569/560/12 a má za to, že v případě skutku popsaného jako „nedodržení podmínky pravidelného odebírání vzorků vypouštěné odpadní vody 1 x za 3 měsíce, neboť mezi druhým a třetím odběrem uplynuly 4 a půl měsíce“ se jedná o zcela nový skutek. ČIŽP tak místo změny právní kvalifikace skutku fakticky provedla záměnu skutku za jiný, aniž by řízení o jednom zastavila a o druhém zahájila. Tento skutek byl navíc podle žalobce vymezen v oznámení o pokračování správního řízení neurčitě, neboť v něm chybělo jakékoli časové upřesnění. Dále žalobce má za to, že žalovaný měl rozhodnout o všech skutcích popsaných v oznámení o zahájení řízení; u skutků, u nichž by dospěl k závěru, že je žalobce nespáchal, popř. že se tyto skutky nestaly, pak měl zastavit řízení.

Další žalobní námitku tvoří tvrzení žalobce, že skutek „nedodržení podmínky pravidelného odebírání vzorků vypouštěné odpadní vody 1 x za 3 měsíce, když mezi druhým a třetím odběrem uplynuly 4 a půl měsíce“ byl v době vydání napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 125l odst. 4 vodního zákona již prekludovaný. K prekluzi je přitom správní orgán povinen přihlížet z úřední povinnosti.

Pochybení postupu žalovaného v souvislosti se skutkem „nedodržení podmínky pravidelného odebírání vzorků vypouštěné odpadní vody 1× za 3 měsíce, když mezi druhým a třetím odběrem uplynuly 4 a půl měsíce“ spatřuje žalobce také v tom, že skutek popsaný žalovaným se vůbec nestal. Podle názoru žalobce je četnost odběru vzorků stanovenou povolením k vypouštění odpadních vod třeba vykládat ve smyslu přílohy č. 4 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., podle níž je minimální četnost odběru vzorků stanovena jako 4 x ročně; tuto četnost žalobce přitom dodržel.

Dále žalobce uvádí, že nařízení vlády č. 61/2003 Sb. (již) neobsahuje maximální limitní hodnotu pro ukazatel znečištění N-NH4+ u kategorie čističek odpadních vod