— Nejvyšší správní soud

5 A 31/2012- 76 - text 9 pokračování 5A 31/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Martinem Stehlíkem, patentovým zástupcem se sídlem LANGROVA, s. r. o., Skrétova 1011/48, Plzeň, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci – inspektorátu v Plzni, se sídlem Jiráskovo náměstí 8, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí ředitele inspektorátu ze dne 3. ledna 2012, sp. zn. AO425-2/2012, takto: I. Rozhodnutí ředitele Státní zemědělské a potravinářské inspekce – inspektorátu v Plzni ze dne 3. ledna 2012, sp. zn. AO425-2/2012, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 22 885,60 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce JUDr. Martina Stehlíka, patentového zástupce. Odůvodnění: Dne 19. prosince 2011 provedla žalovaná Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) v žalobcově provozovně (na ulici T. G. Masaryka v Karlových Varech) kontrolu dodržování povinností při uvádění potravin do oběhu; na základě kontroly mu pak téhož dne uložila opatření k odstranění zjištěných nedostatků [§ 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci (dále jen „zákon o SZPI“)], spočívající v povinnosti přeznačit potraviny s obchodním označením „Královské oplatky z Karlových Varů“ takovým způsobem, aby nepřipomínaly chráněný název „Karlovarské oplatky“, a to do 31. prosince 2011. Tento zapsaný název je chráněn proti připomenutí podle čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (dále jen též jen „nařízení“). I název kontrolovaného výrobku obsahuje druhový výraz „oplatky“; formulace „z Karlových Varů“ pak sděluje totéž jako výraz „Karlovarské“. Podobné si jsou i výrazy „Karlovarské“ a „Královské“, které při zběžném zhlédnutí obalu mohou vést spotřebitele k záměně. Žalobce je majitelem několika ochranných známek, v nichž se vyskytují mj. výrazy „oplatky“, „královské“ a „z Karlových Varů“; na jeho případ však nedopadá výjimka stanovená článkem 14 odst. 2 nařízení. Jednou z podmínek, za nichž je možné užívat ochrannou známku bez ohledu na označení původu nebo zeměpisné označení, je to, že ochranná známka byla zapsána nebo zavedena používáním v dobré víře na území Společenství před datem ochrany označení původu nebo zeměpisného označení v zemi původu, nebo přede dnem 1. ledna 1996; tato podmínka u žalobce splněna není (jeho ochranné známky byly zapsány s právem přednosti od roku 2006 či 2007). Žalobce tak svým jednáním porušil čl. 8 odst. 1 nařízení, neboť potraviny, které nabízí, připomínají název zapsaný do rejstříku, aniž ovšem splňují odpovídající specifikaci. Žalobcovy námitky proti tomuto opatření zamítl ředitel žalované dne 3. ledna 2012. Zdůraznil, že slovo „král“ bylo přejato ze jména vladaře Francké říše Karla Velikého. Je možné, že český spotřebitel postřehne rozdílnost názvů „Královské“ a „Karlovarské“ i bez důkladnějšího studování; častými nakupujícími, kteří mají v oblibě „Karlovarské oplatky“, jsou však i zahraniční turisté, a těm by již rozlišování působilo potíže. Žalobce sice v námitkách poukázal na rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci jeho ochranných známek; uvedl však pouze výňatky z těchto rozhodnutí úřadu, z nichž si žalovaná nemůže učinit žádný relevantní názor. V žalobě proti rozhodnutí o námitkách zpochybnil žalobce pravomoc žalované k rozhodování o sporné otázce. Žalobce jako vlastník ochranných známek je oprávněn tyto známky užívat, a tedy i umísťovat označení na výrobky a jejich obaly [§ 8 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách]. Zákon o SZPI v § 3 odst. 1 písm. f) sice opravňuje žalovanou ke kontrole dodržování práv osob, jimž svědčí ochrana zapsaného zeměpisného označení; zakázat užívání ochranných známek však může pouze soud (srov. § 24 zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, a § 4 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví). Měla-li žalovaná za to, že ochranné známky byly žalobci zapsány v rozporu s článkem 14 nařízení, měla nejprve dát podnět Úřadu průmyslového vlastnictví k prohlášení ochranných známek za neplatné a vyčkat jeho rozhodnutí. To potvrdila i sama žalovaná svou odpovědí na žalobcův dotaz, zda užíváním ochranné známky „Královské oplatky z Mariánských lázní“ rovněž neporušuje chráněné zeměpisné označení. Podle žalované se o porušení jedná, rozhodující však bude stanovisko Úřadu průmyslového vlastnictví. Žalobcovy námitky byly žalované doručeny dne 23. prosince 2011 a žalovaná byla povinna o nich rozhodnout nejpozději dne 30. prosince 2011. Rozhodnuto však bylo až dne 3. ledna 2012 a rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 4. ledna 2012, tj. tři dny po uplynutí lhůty stanovené zákonem. V té době už měl žalobce zboží přeznačeno, neboť lhůta pro splnění této povinnosti již uplynula. I kdyby žalovaná byla oprávněna posuzovat zaměnitelnost zapsaných označení, porušila svým postupem § 2 odst. 4 správního řádu (povinnost dbát, aby při rozhodování skutkově podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly). Žalovaná provedla kontrolu v žalobcově provozovně na ulici T. G. Masaryka již dne 25. března 2011; kontrola se týkala stejně označených výrobků jako při kontrole dne 19. prosince 2011, porušení zákona však žalovaná neshledala. Téhož dne kontrolovala žalovaná žalobce v provozovně na adrese Stará Louka 1038, Karlovy Vary, a dne 21. ledna 2010 provedla kontrolu v provozovně Tržiště pod Thermalem – stánek, Karlovy Vary; ani jedna z kontrol neshledala rozpor s chráněným zeměpisným označením. Při zápisu ochranných známek „Královské oplatky“ a „Královské oplatky – DIA z Karlových Varů s Lískovými oříšky“ neshledal Úřad průmyslového vlastnictví, že by tyto známky zasahovaly do práv z chráněného zeměpisného označení. Proti zápisu první z těchto známek podal námitky vlastník známky „Original Karlovarské oplatky“, proti druhé z uvedených známek podal námitky vlastník známky „Original LUXUS Karlovarské oplatky“; úřad však námitky zamítl, neboť neshledal možnost záměny označení ze strany spotřebitele. Žalobce se proto oprávněně domníval, že označení „Královské oplatky z Karlových Varů“ a „Karlovarské oplatky“ nejsou zaměnitelná. Žalobce v námitkách požadoval takovou změnu uloženého opatření, aby byl povinen přeznačit pouze spojení „z Karlových Varů“. Žalovaná námitky zamítla, a nesporně se tedy domnívá, že k připomenutí chráněného zeměpisného označení dochází i pouze užitím označení „Královské oplatky“. S tím žalobce nesouhlasí. Označení krá-lov-ské obsahuje tři slabiky, při výslovnosti se klade důraz na první dlouhou slabiku krá. Slovo kar-lo-var-ské obsahuje čtyři slabiky a výslovnost první slabiky je krátká. Obě označení obsahují některá shodná písmena, ale každé má jinou délku i výslovnost a spotřebitel je schopen je bez potíží rozlišit. Ani z významového hlediska nelze považovat obě označení za zaměnitelná. Královský znamená „náležející králi“; je to také označení pro středověkého vládce a může to znamenat i vysokou kvalitu výrobku. Naproti tomu karlovarský značí „pocházející z území Karlových Varů“. Ačkoli název města Karlovy Vary pochází ze jména panovníka Karla IV., není pravděpodobné, že si průměrný spotřebitel vytvoří asociaci mezi oběma slovy na základě tohoto jména, resp. na základě souvislosti slov „král“ a „Karel“. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil opatření ze dne 19. prosince 2011 (při jednání před soudem pak tento petit upravil a žádal zrušení rozhodnutí o námitkách ze dne 3. ledna 2012) a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na svých závěrech z napadeného rozhodnutí a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. O své pravomoci ke kontrole a k ukládání opatření žalovaná nepochybuje; k tomu poukázala i na § 10 odst. 1 zákona č. 452/2001 Sb. Článek 10 nařízení uložil členským státům, aby určily příslušný orgán odpovědný za kontrolu povinností stanovených tímto nařízením; Česká republika určila jako tento orgán právě žalovanou. Ustanovení § 24 zákona č. 452/2001 Sb., které dává každému možnost (nikoli povinnost) domáhat se soudní ochrany, tím není nijak dotčeno. Smyslem soudní moci ovšem není provádět dozor nad uváděním potravin na trh. Součástí žalobcových námitek byla i žádost o prodloužení termínu splnění uloženého opatření. Žádosti žalovaná vyhověla a dne 23. prosince 2011 žalobci sdělila, že se termín prodlužuje do 15. ledna 2012; současně jej informovala o tom, že o námitkách rozhodne v téže lhůtě. Vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna; toto právo jej však nezprošťuje povinnosti dodržovat požadavky nařízení. Žalobce nesprávně chápe čl. 14 odst. 2 nařízení, kt