5 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

9 A 42/2013- 45 - text 9 pokračování 9A 42/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobců: a) M. B., b) M. B., oba X, Finkovská 6, oba zastoupeni Mgr. Jitkou Artico, advokátkou se sídlem Praha 6, Bělohorská 186/161, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, za účasti těchto osob zúčastněných na řízení: 1) G. M., bytem X, 2) L. B., X, 3) doc. Ing. arch. J. C., bytem X, zast. Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.1.2013, č.j. S-MHMP 1334334/2012/OST/No t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10.7.2012, č.j. MCP6 045318/2012, jímž byla zamítnuta společná žádost žalobců, G. M., L. B. a Doc. Ing. arch. J. C. o vydání rozhodnutí o dělení pozemku č. parc. A v k.ú. S.. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně vydal dne 10.7.2012 rozhodnutí, kterým zamítl žádost výše jmenovaných na rozdělení pozemku č. parc. A v k.ú. S. o výměře 570 m2, který přiléhá k bytovému domu č.p. X, na tři pozemky o výměře 267 m2 (označený jako B), 223 m2 (označený jako C) a 80 m2 (označený jako D) s tím, že dělení nezastavěné části stavebního pozemku bytového domu z důvodu vypořádání podílového spoluvlastnictví je možné pouze tehdy, když je záměr dělení pozemku v souladu s ustanovením § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). K argumentaci žalobců, že v minulosti došlo k rozdělení nezastavěného pozemku parc. č. E v k.ú. S. na pozemky parc. č. F, G, H a A, žalovaný uvedl, že stavební úřad skutečně dne 25.6.2006 vydal souhlas s dělením pozemku parc. č. E, avšak podle geometrického plánu č. 885-14/2007, nikoliv podle geometrického plánu č. 885-15/2007. Tento souhlas však nebyl dán pro dělení pozemku parc. č. I na pozemky parc. č. F, G, H a A. K rozdělení pozemku parc. č. I došlo chybou Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, nikoliv způsobem požadovaným stavebním zákonem, tedy na základě územního rozhodnutí o dělení a scelování pozemku podle § 82 odst. 1 stavebního zákona či souhlasem podle § 82 odst. 3 téhož zákona. Dělení pozemku parc. č. I nicméně bylo již provedeno a stavební úřad nemá žádnou zákonnou možnost tento stav změnit. Na základě této skutečnosti však není možné namítat, že stavební úřad zamítnutím předmětné žádosti porušil § 2 odst. 4 správního řádu, protože v předchozím případě nerozhodoval skutkově shodný případ. Žalovaný dále konstatoval, že dělení nezastavené části stavebního pozemku bytového domu z důvodu vypořádání podílového spoluvlastnictví je možné jen tehdy, pokud je záměr dělení pozemku v souladu s ustanovením § 90 stavebního zákona. Majetkové vypořádání spoluvlastníků samo o sobě není důvodem pro rozdělení pozemku, pokud záměr nesplňuje podmínky stanovené stavebním zákonem a prováděcími předpisy. Správní orgán I. stupně odůvodnil zamítnutí předmětné žádosti mj. tím, že navrženým dělením vzniká pozemek parc. č. C, který není přístupný z veřejné komunikace. Povinnost přístupu každého z dělených pozemků z veřejné komunikace vyplývá z § 12 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“). Kromě obecných náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona musí rozhodnutí obsahovat určení nových hranic pozemků s vyznačením přístupu z veřejně přístupné pozemní komunikace ke každému pozemku. Toto ustanovení koresponduje s náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o dělení a scelování pozemků, jak jsou stanoveny v příloze č. 7 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Žalovaný proto nemůže dát za pravdu žalobcům, že navrhované dělení není v rozporu s předpisy stavebního práva. K odkazu žalobců na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.8.2004, č.j. A 4/2003 – 53 žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí vychází z jiné právní úpravy otázky dělení pozemků. Záměr (dělení pozemků) však musí být v souladu s předpisy stavebního práva platnými ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, zejména tedy se stavebním zákonem účinným od 1.1.2007. V souladu s platnou územně plánovací dokumentací a v souladu s cíli a úkoly územního plánování a s ohledem na souvislosti a charakter území je obecným požadavkem takové vymezování pozemků, stanovování podmínek jejich využívání a umisťování staveb na nich, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území. Pozemek se vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Tyto zásady vyjadřuje též ustanovení § 20 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). V posuzovaném případě se pozemek navrhovaný k dělení dle platného územního plánu nachází v území všeobecně obytném, je nezastavěnou částí stavebního pozemku bytového domu a jeho účelem je sloužit především užívání tohoto domu. I pokud by měly oddělované pozemky přístup z veřejné komunikace, nebyl by dle žalovaného pro dělení pozemku z výše uvedených hledisek stavebního zákona žádný důvod. Jednomu bytovému domu slouží jeden pozemek tvořený nezastavěnou částí stavebního pozemku bytového domu a tento pozemek svými vlastnostmi vyhovuje danému účelu. Na základě výše uvedených skutečností žalovaný konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu je věcně správné, a tvrzení žalobců, že záměr neodporuje žádnému předpisu stavebního práva, označil za nedůvodné. Odvolací důvod spočívající v tvrzení, že dělení pozemku je zásadní pro zajištění právní jistoty dosavadních spoluvlastníků kvůli zástavnímu právu jednoho z nich či kvůli ceně bytové jednotky, je dle žalovaného výhradně majetkoprávní povahy. Prvostupňové rozhodnutí do majetkoprávních vztahů vzniklých svobodným rozhodnutím spoluvlastníků vstoupit do spoluvlastnického vztahu nijak nezasáhlo. Zamítnutím žádosti nebyli žalobci zkráceni na svých právech a rozhodnutím stavebního úřadu nebyl dotčen ani způsob dosavadního užívání pozemku spoluvlastníky. Žalovaný závěrem zdůraznil, že žádosti o rozdělení nemovitosti za účelem majetkového vypořádání spoluvlastníků může stavební úřad vyhovět, pokud navrhované dělení není v rozporu s požadavky stavebního zákona. V daném případě ale tomu tak není. Žalobci tvrdí, že byli napadeným rozhodnutím zkráceni na svých právech v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, a že skutkový stav neodpovídá stavu, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí. V žalobě nejprve konstatovali, že bytový dům umístěný na pozemku parc. č. J v k. ú S. je obklopen pozemky parc. č. F, G, H a A. Pouze pozemky parc. č. F (vstup do domu) a H (vjezd do podzemní garáže) jsou ve vlastnictví všech vlastníků bytových jednotek. Naproti tomu pozemek parc. č. G je pouze ve vlastnictví Doc. Ing. arch. J. C., který je vlastníkem přízemní bytové jednotky přiléhající k tomuto pozemku. Pozemek parc. č. A je ve spoluvlastnictví žalobců, manželů pana B. a paní M. a Doc. Ing. arch. J. C. Společně s osobami zúčastněnými na řízení podali žalobci žádost o dělení pozemku parc. č. CH v k. ú S. Přílohou žádosti byl geometrický plán č. 991-032/2010 ze dne 11.5.2010 řešící rozdělení pozemku a dále smlouva o smlouvě budoucí uzavřená mezi žalobci a manželi panem B. a paní M., jejímž předmětem bylo zřízení věcného břemene užívání pozemku parc. č. A po zápisu geometrického plánu č. 991-032/2010 ve prospěch oprávněného z věcného břemene, spočívající v právu vstupu na pozemek parc. č. A v k.ú. Střešovice. Tato smlouva byla předložena z důvodu naplnění zákonné povinnosti přístupu z veřejné komunikace k nově vzniklým pozemkům. Žalobci v žalobě poukázali na to, že stavební úřad v minulosti rozhodnutím ze dne 7.12.2007 udělil souhlas s dělením pozemku parc. č. E v k.ú. Střešovice na pozemky parc. č. F, G, H a A, přičemž pozemek parc. č. G byl poté převeden pouze na vlastníka přilehlé bytové jednotky. Žalobci nesouhlasí se závěry, k nimž správní orgány obou stupňů při rozhodování o jejich žádosti dospěly. Mají za to, že navrhovaným rozdělením pozemku nedojde k užití pozemků odporujícímu závaznému územnímu plánu, a že realizací požadovaného záměru nemohou být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem an