— Nejvyšší správní soud

9 Af 7/2012- 38 - text 11 pokračování 9Af 7/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: L.Š., bytem, zastoupena JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 157/3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobách proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 7. 12. 2011, č. j. 15059/11-1300-105683 a č. j. 15061/11-1300-105683, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se podanými žalobami domáhala přezkoumání v záhlavích uvedených rozhodnutí Finančního ředitelství pro Hlavní město Prahu (dále jen „žalovaný“), kdy v předně uvedeném rozhodnutí žalovaného č. j. 15059/11-1300-105683 bylo její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2004 Finančního úřadu pro Prahu 8 (dále jen správce daně) ze dne 17. 12. 2007, č. j. 282262/07/008913/8872, kterým byla dodatečně vyměřena DPH v částce 23.554,- Kč zamítnuto (dále jen „žalobou napadené rozhodnutí I.“). Druhým žalobou napadeným rozhodnutím č. j. 15061/11/1300/105683 bylo k jejímu odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na DPH za zdaňovací období duben 2004 správce daně ze dne 17. 12. 2007, č. j. 282254/07/008913/8872, jímž byla dodatečně vyměřena daň ve výši 26.339,- Kč, rozhodnutí správce daně změněno způsobem ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí uvedeným, mj. tak, že dodatečně vyměřená daň ve výši 26.339,- Kč se mění a snižuje se o částku 5.089,- Kč na částku 21.250,- Kč ve znění změn dodatečného platebního výměru ve výroku tohoto žalobou napadeného rozhodnutí dále uvedených (dále jen „žalobou napadené rozhodnutí II.“). Podle zák. č. 456/2011Sb., o finanční správě České republiky původně žalované Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu ke dni 1. 1. 2013 zaniklo a jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství. Od uvedeného data je tedy žalovaný v této věci Odvolací finanční ředitelství (§ 69 s.ř.s). Žalobkyně proti oběma žalobou napadeným rozhodnutím namítala, že žalovaný nezjistil úplně a přesně skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně, kdy z přiznané částky 95.488,- Kč a 106.520,- Kč nezjistil a následně nevyloučil ty hotové výdaje, které nepodléhají DPH buď proto, že nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny. Tvrdila, že obecně platí a není třeba z její strany prokazovat, že ne všechny cestovní náklady a poštovné, co do prvého nejsou předmětem daně (cestovní náklady nejsou službou poskytnutou úpadci podle § 2 odst. 1 písm. b), co do druhého jsou od daně osvobozeny (§ 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty, dále jen „zákon o DPH“). Vzhledem k této skutečnosti není zákonný důvod, aby žalobkyně odváděla jako správkyně konkursní podstaty (dále též „SKP“) daň z přidané hodnoty. Žalovaný ani právně nezdůvodnil na základě jakého ustanovení zákona o DPH má žalobkyně povinnost cestovních nákladů a poštovného a platit daň. Žalobkyně dále namítala, že byl žalovaný pravomocnými rozhodnutími (usnesením Městského soudu v Praze č. j. 80K 56/99 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 27K 73/98-71) ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 337/1992Sb., zákon o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP”) a § 99 odst. 1 zákona č.280/2009Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) vázán. Vzhledem k tomu, že je v usneseních obou soudů výslovně uvedeno, že se jedná o hotové výdaje správce spojené s udržováním a správou konkursní podstaty úpadce, nemůže si žalovaný učinit jiný úsudek. K tomu tvrdila, že byla zkrácena na právech tím, že žalovaný při svém rozhodování porušil výše uvedená ustanovení zákona o DPH, když na ní požaduje odvést daň z něčeho, co buď není předmětem daně, nebo je od daně osvobozeno. Dále žalovaný porušil výše uvedená ustanovení procesního předpisu tím, že si učinil vlastní úsudek účelu přiznaných výdajů v rozporu s pravomocným rozhodnutím soudu. Žalobkyně tak na základě výše uvedených skutečností byla zkrácena na svých právech tím, že jí v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona o DPH a daňovém řádu a ZSDP byla uložena daňová povinnost odvést DPH v částce správcem daně a žalovaným uvedené. Žalobkyně žádala, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svých rozhodnutí. Poukázal na právní názor soudu, který v této věci k předchozím žalobám žalobkyně v rozsudku ve věci sp. zn. 7 Ca 296/2008 (dále též „rozsudek ve věci 7 Ca“) soud uvedl a podle jehož odůvodnění nejsou usnesení Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem jednoznačná, neboť není zřejmé, zda se u usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 K 56/99-7 1. jedná o hotové výdaje správce nebo náklady spojené s udržováním a správou podstaty. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 27 K 73/98-71 podle soudu nelze z jeho výroku vycházet, je neurčitý a z hlediska skutkového stavu potřebného pro vydání rozhodnutí v daňovém řízení nedostatečný. Ve vztahu k oběma předchozím druhostupňovým rozhodnutím žalovaného z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že zásadní charakter pro posouzení skutkového stavu mají vyúčtování odměny a nákladů provedených správcem v konkursních řízeních. Proto žalovaný v dalším řízení postupoval tak, že vyzval Městský soud v Praze a Krajský soud v Ústí nad Labem, aby mu poskytly kompletní spisy úpadců (úpadce PRACAR GO a úpadce Továrna na výrobu nábytku). Na základě předaných písemností vypracovaných samotnou žalobkyní poté došel k závěru, že se skutečně jednalo o hotové výdaje SKP ve schválené výši 95.488,- Kč a odměny SKP v částce 52.000,- Kč (u žalobou napadeného rozhodnutí I.) a hotové výdaje SKP ve schválené výši 106.520,- Kč a odměny SKP v částce 21.680,- Kč, ze kterých měla být odvedena daň. Žalovaný tedy postupoval v intencích zmíněného rozsudku, kterým byl vázán a k výše uvedenému postupu směřován a nyní žalobami namítaná pochybení neshledal. Ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí I. ze všech důkazních prostředků vyplývá, že žalobkyni byla jako SKP konkurzním soudem přiznána odměna ve výši 52.000,- Kč a úhrada hotových výdajů v částce 95.488,- Kč. Z této částky žalovaný vycházel a ani nemohl jinak, když sama žalobkyně zcela popírala skutečnost, že by se mělo jednat o hotové výdaje správce, ale tvrdila, a to i před Městským soudem v Praze v předchozím řízení ve věci 7 Ca, že jde o náklady spojené s udržováním a správou podstaty, aniž by k tomu předložila důkazy. Přitom v Konečné zprávě SKP s vyúčtováním jeho odměny sp. zn. 80 K 56/99-100 bodu III. odst. 2 písm. c) vyčíslila náklady spojené se správou a udržováním podstaty ve výši 0,- Kč. Ve věci žalobou napadeného rozhodnutí II. ze všech důkazních prostředků vyplynulo, že žalobkyni byla přiznána odměna ve výši 21.680,- K4 a úhrada hotových výdajů v částce 106.520,- Kč. Z této částky tedy žalovaný vycházel a ani nemohl jinak, když sama žalobkyně zcela popírala skutečnost, že by se mělo jednat o hotové výdaje správce, ale tvrdila, a to i před Městským soudem v Praze v předchozím řízení ve věci 7 Ca, že jde o náklady spojené s udržováním a správou podstaty, aniž by k tomu předložila důkazy. Žalovaný zdůraznil, že v daňovém řízení je důkazní břemeno na straně daňového subjektu. Žalobkyně místo, co by se správcem daně případně žalovaným aktivně spolupracovala a předkládala důkazní prostředky, které nepopíratelně sama měla mít k dispozici, jednala zcela účelově, když uváděla nepravdivá a zavádějící tvrzení. Nyní když žalovaný získal další důkazní prostředky, které zcela vyvrátily účelové tvrzení žalobkyně, klade žalobkyně žalovanému za vinu, že nezjistil skutečnosti dostatečně přesně. S tím žalovaný nesouhlasil. Pouze v případě poštovného by se mohlo, ale nemuselo jednat o plnění osvobozené, ovšem jako poštovné byla vykázána jen minimální částka 1.500,- Kč a 860,- Kč. K žalobou napadenému rozhodnutí I. přitom z Konečné zprávy SKP s vyúčtováním jeho odměny ze dne 23. 8. 2004 bod III. odst. 2 písm. b) vyplynulo, že se hotové výdaje správce skládají z cestovních náhrad ve výši 36.200,- Kč, telefonních poplatků v částce 32.000,- Kč, poštovného v částce 1.500,- Kč a inzerce v částce 25.788,- Kč, tedy celkem 95.488,- Kč. Jedná se zřejmě o částky včetně daně, která zde není samostatně vyčíslena, a tyto částky byly žalobkyní přiznány, proto z nich žalovaný vycházel. K žalobou napadenému rozhodnutí II. žalovaný považoval za podstatné uvést, že dle Žádosti o vyslovení souhlasu se zrušením konkursu pro nedostatek majetku ze dne 8. 12. 2002 „Vyslovení souhlasu s hotovými výdaji správce” žádala žalobkyně jako SKP o vyslovení souhlasu s hotovými výdaji mj. pod bodem 7. DPH v sazbě 22% a 5% v celkové částce 27.850,- Kč, tedy daň na vstupu, která