4 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 14/2013- 77 - text 12 pokračování 10A 14/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: České Radiokomunikace, a. s., IČ: 24738875, se sídlem Skokanská 2117/1. 169 00 Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2012, č. j. 2382/500/12; 99270/ENV/12, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2012, č. j. 2382/500/12; 99270/ENV/12, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2012, č. j. 2382/500/12; 99270/ENV/12, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení ochrany ovzduší, č. j. ČIŽP/41/000/SR01/1105506.005/12/PMU, ze dne 25. 5. 2012. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci uložena pokuta 150 000 Kč za správní delikt podle § 40 odst. 9 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel pevně instalovaných zařízení (dále i „hasicí zařízení“ nebo „systém požární ochrany“) s náplní regulované látky (halon 1301), která se nepřepravují, nezajistil prostřednictvím certifikované osoby v roce 2009 a 2010 kontrolu těchto zařízení, zejména jejich těsnosti v intervalech daných zákonem o ochraně ovzduší. Jednalo se o 15 zařízení TOTAL WALTER instalovaných v provozovně žalobce (Žižkovský vysílač) o celkovém množství halonu 2084 kg. Jednotlivá zařízení měla obsah halonu od 30 do 300 kg. V jednání žalobce správní orgán spatřoval porušení povinnosti podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Dále správní orgán prvního stupně uložil žalobci pokutu ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle e§ 40 odst. 9 písm. a) zákona o ochraně ovzduší, kterého se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel výše uvedených systémů požární ochrany nevedl v roce 2009 a 2010 evidenční knihy těchto zařízení, čímž porušil povinnost podle § 26 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší. Žalobce uplatnil následující žalobní body: Předně žalobce namítal, že nebyl provozovatelem příslušného zařízení. Poukázal na to, že provozovatelem se podle zákona o ochraně ovzduší rozumí osoba zajišťující technický provoz zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny nebo jiné regulované látky. Teprve není-li takové osoby, je za provozovatele považován vlastník zařízení. Podle žalobce provozovatelem hasicího zařízení byla společnost PZB-LEŇO stabil s.r.o., která v letech 1996 až 2010 prováděla pravidelnou údržbu halonových instalací v objektu Žižkovského vysílače. Žalovaný podle žalobce nezohlednil fakt, že smlouvou č. OSR/2002/587 ze dne 2. 11. 2002 se společnost PZB-LEŇO stabil s.r.o. zavázala provádět na hasicím zařízení žalobce technické činnosti, jako jsou revize, údržba, servis a opravy. Zákon o ochraně ovzduší definicí provozovatele předjímá situaci, že vlastník zařízení, které s ohledem na svou povahu vyžaduje potřebné odborné a technické znalosti, svěří péči o toto zařízení osobě specializované na tento druh činnosti. Tato osoba, disponující potřebnými znalostmi, pak má zajistit veškeré činnosti související s provozem zařízení, včetně plnění povinností vyžadovaných právní úpravou. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že v čl. II. písm. A) příslušné smlouvy je uvedeno, že společnost PZB-LEŇO stabil s.r.o. bude provádět poradenskou a konzultační činnost, pomíjí fakt, že smlouva rovněž upravuje zajišťování i dalších činnosti, jako jsou právě revize, servis a opravy (čl. II. písm. B) příslušné smlouvy). Ze samotného smluvního ujednání nelze ani vyvodit, že by se školení a přezkoušení pracovníků obsluhy a údržby mělo týkat právě žalobce. Vzhledem ke komplexnosti poskytovaných služeb dle smlouvy je podle žalobce jasné, že žalobce chtěl smluvně pokrýt všechny činnosti spojené s provozem zařízení, proto do smlouvy zahrnul mimo jiné i služby poradenské a konzultační. Toto ujednání mu ale nemůže být kladeno k tíži. Vyplývá-li navíc dále ze smlouvy, že servis (údržbu) a opravy zařízení provádí společnost PZB-LEŇO stabil s.r.o., musí být logicky osoby provádějící obsluhu a údržbu zařízení právě její zaměstnanci či osoby jí pověřené (proto také bylo sjednáno telefonické - operativní přivolání těchto osob, protože vlastní zaměstnance k těmto činnostem žalobce nevyužíval). Rovněž není možné souhlasit s argumentem žalovaného, že příslušná smlouva neodkazuje přímo na zákon o ochraně ovzduší. Zákon takovou podmínku (odkaz na zákon o ochraně ovzduší) neuvádí, naopak za provozovatele považuje každou osobu, která zajišťuje technický provoz zařízení. Žalobce dále namítl, že s ohledem na platnou legislativu nebylo možné v průběhu roku 2009 vyžadovat kontrolu těsnosti hasicího zařízeni certifikovanými osobami, neboť teprve od dubna 2010 bylo možné získat příslušné osvědčení. Dočasné certifikáty vydávané Ministerstvem životního prostředí od roku 2009 se nevztahovaly na kontrolu těsnosti hasicích zařízení. Jestliže žalovaný odkazuje na § 31 odst. 1) písm. d) zákona o ochraně ovzduší ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 483/2008 Sb., jedná se podle žalobce o výklad nesprávný. Podle těchto ustanovení povolení k zacházení s regulovanými látkami a zápis do registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to se stejnou dobou platnosti a v rozsahu podmínek v nich stanovených. Z toho lze podle žalobce vyvodit pouze úpravu pro dosud vydaná povolení, nikoliv následná, a týkající se osob vykonávající činnosti spočívající v kontrole těsnosti chladících a klimatizačních zařízení obsahujících regulované látky ve smyslu § 31 odst. 1) písm. c) zákona o ochraně ovzduší, nikoliv spočívající v kontrole těsnosti systémů požární ochrany obsahujících regulované látky podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně ovzduší. Výše uvedené přechodné ustanovení je možné podle žalobce vykládat pouze tak, že upravuje certifikaci toliko osob vykonávající činností spočívající v kontrole těsnosti chladicích a klimatizačních zařízení. V důsledku toho se vztahuje pouze na osoby již zapsané do registru revizních techniků chladících a klimatizačních zařízení ke dni účinnosti zákona č. 483/2008 Sb. Osobami zapsanými v registru revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení byly osoby, které byly způsobilé v oblastí chladících a klimatizačních zařízení, a vzhledem k odlišnosti systému nemohlo být s ohledem na zajištění požární bezpečnosti umožněno, aby tyto osoby prováděly kontrolu těsnosti systémů požární ochrany obsahujících regulované látky. Podle bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 483/2008 Sb. se pro činnosti instalace, servisu, údržby systémů požární ochrany a hasicích přístrojů s fluorovanými skleníkovými plyny, kontroly těsnosti fluorovaných skleníkových plynů ze systémů požární ochrany a hasicích přístrojů a znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů ze systémů požární ochrany a hasicích přístrojů do 4. července 2009 povolení k zacházení s regulovanými hasivy, vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To podle žalobce znamená, že nejpozději od 5. července 2009 měly být vydávány nové certifikáty týkající se hasiv a osob provádějících kontrolu těsnosti systémů požární ochrany, což se však nedělo, neboť první odpovídající certifikáty byly vydávány až v dubnu 2010. Pokud jde o druhý správní delikt (nevedení evidenčních knih), žalobce namítl, že jednak nebyl provozovatelem zařízení, vedle toho pak namítl, že náležitosti evidenčních knih a podmínky pro jejich vedení byly stanoveny vyhláškou č. 279/2009 Sb., která nabyla účinnosti až dne 15. 9. 2009. Z náležitostí evidenčních knih dle této vyhlášky podle žalobce vyplývá, jedinou osobou, která byla oprávněna provádět záznamy do těchto evidenčních knih, byl certifikovaný pracovník. Tento závěr vyplývá i ze samotného znění zákona o ochraně ovzduší, neboť jestliže pouze certifikovaná osoba je oprávněna vykonávat činnosti spočívající v kontrole těsnosti systémů požární ochrany obsahujících regulované látky, je nutné vyvodit, že pak pouze tato osoba, která jediná je způsobilá řádně do knihy uvádět požadované údaje a knihu vést, může do knihy zapisovat, případně