2 Afs 37/2013 — Nejvyšší správní soud

11 Af 1/2015- 64 - text 11 pokračování 11Af 1/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobkyně: MASOX a.s., IČO 28373154, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, zastoupená Mgr. Terezou Schestagovou, bytem v Karlových Varech, T.G.Masaryka 587/11, obecnou zmocněnkyní, adresa pro doručování Karlovy Vary, Jáchymovská ulice 142, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.10.2014, č.j. 608796/2012, sp.zn. S-MHMP 597810/2012 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24.10.2014, č.j. 608796/2012, sp.zn. S-MHMP 597810/2012, kterým žalovaný zamítl odvolání proti platebnímu výměru č. 10/2012, vydanému Úřadem městské části Prahy 8 dne 1.3.2012, č.j. MCP8 030452/2012, jímž byl žalobkyni podle § 11 zákona č. 565/1990 b., o místních poplatcích (dále také jako zákon o místních poplatcích), a § 1 odst. 2 obecně závazné vyhlášky hlavního města prahy č. 9/2010 Sb., o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení, vyměřen místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení (od 14.10.2011 poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, koncový interaktivní videoloterní terminál a herní místo lokálního herního systému) za období ode dne 1.10.2011 do 31.12.2011 v částce 229.946,- Kč. 2. Žalovaný k odvolací námitce protiústavnosti novely zákona o místních poplatcích provedené zákonem č. 183/2010 Sb. odkázal na nález Ústavního soudu vydaný pod sp.zn. Pl.ÚS 6/12, ze dne 9.1.2013 s poukazem, že Ústavní soud je jediný způsobilý posoudit případnou protiústavnost novely zákona o místních poplatcích. Z nálezu přitom vyplývá, že předmětná novela byla přijata ústavně předepsaným způsobem. K odvolací námitce nesprávného posouzení předmětu zpoplatnění místními poplatky žalovaný nesouhlasil s názorem žalobkyně, že technickými zařízeními ve smyslu zákona o místních poplatcích jsou centrální loterijní systémy nikoliv jejich koncové terminály. V této souvislosti odkázal na projednávání návrhu zákona č. 183/2010 Sb., kdy z postupu zákonodárce zcela jasně vyplývá úmysl zpoplatnit i jednotlivé terminály. Odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 14.6.2011, sp.zn. Pl.ÚS 29/10, v němž Ústavní soud dovodil, že systematický výklad zákona o loteriích přihlíží ke struktuře vykládaných právních norem a jejich zařazení do celého kontextu právních norem. Ustanovení § 2 písm.e) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále také jako loterijní zákon) definuje formou legislativní zkratky pojem výherní hrací přístroj (VHP) jako sázkové hry provozované pomocí elektronických nebo elektromechanicky řízených výherních hracích přístrojů nebo podobných zařízení. Tento pojem je dále rozveden v § 17 odst. 1 loterijního zákona a § 50 odst. 3 loterijního zákona, dle kterého Ministerstvo financí může povolovat i loterie a jiné podobné hry, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny s tím, že v povolení budou všechny podmínky provozování podrobně stanoveny. Rovněž tak Ústavní soud dovodil ve svém nálezu ze dne 14.6.2011 vydaném pod sp.zn. Pl.ÚS 29/10, že interaktivní videoloterijní terminály (IVT) mohou být podřazeny pod širší definici VHP obsaženou v § 2 písm. e) loterijního zákona. V této souvislosti žalovaný odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to na rozsudek ze dne 14.6.2013, č.j. 2 Afs 29/2013 – 34, a na rozsudek ze dne 29.8.2014, č.j. 5 Afs 113/2013 – 41. Z rozsudků se podává, že interpretace normy nemůže vycházet pouze ze znalosti technických parametrů; v takovém případě by se jednalo o striktní jazykový formalismus, kdy provozovatelé by mohli umístit mnoho konečných přístrojů, aniž by byly zpoplatněny, což by odporovalo smyslu a účelu stanoveného místního poplatku a přijatých norem. Žalovaný dovodil, že za herní zařízení je nutné považovat takové zařízení, které umožňuje hráči hrát příslušnou loterii nebo jinou hru. V daném případě je zjevné, že IVT ve spojení s jinou částí systému umožňuje hrát příslušnou loterii či jinou hru, a je proto herním zařízením, jehož prostřednictvím dochází k naplnění sázkového vztahu. Žádný právní předpis přitom nestanoví podmínku funkční nedělitelnosti a kompaktnosti technického herního zařízení. Předmětem místního poplatku jsou tak veškerá technická herní zařízení, která současně splňují kumulativně i druhou podmínku uvedenou v § 10a zákona o místních poplatcích, tj. jsou současně povolována Ministerstvem financí. Rovněž se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že předmětem povolení Ministerstva financí nejsou IVT. Odkázal na rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 31.5.2010 č.j. 34/38287/2010, kterým bylo doplněno rozhodnutí ze dne 28.4.2008, č.j. 34/33973/2008, na základě kterého bylo žadateli povoleno provozování loterie prostřednictvím Centrálního loterního systému ProLink, kdy je zřejmé, že v rozhodnutí byla uvedena výrobní čísla konkrétních IVT. V případě rozšíření výčtu jednotlivých IVT je žadatel povinen podat žádost, o které je Ministerstvem financí rozhodováno, v předmětném rozhodnutí jsou pak uvedeny konkrétní IVT. Důvodným neshledal odkaz žalobkyně na vyjádření Elektrotechnického zkušebního ústavu, že IVT definici technického herního zařízení nesplňuje. Zda IVT podléhají místnímu poplatku, je posouzením právním, nikoliv technickým. 3. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že ze strany správce poplatku došlo k porušení zásad in dubio mitius či in dubio pro libertate. V odůvodnění odkázal na četnou judikaturu NSS i Ústavního soudu zabývající se výkladem daných zásad. 4. Žalobkyně v žalobě namítla nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Věc byla po právní stránce posouzena v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Nesprávně byl vyhodnocen předmět zpoplatnění místními poplatky, když namísto centrálního loterijního systému (dále také jako CLS) byly zpoplatněny jednotlivé koncové terminály, které jsou však pouhými součástmi funkčně neoddělitelného technického herního zařízení. I přes nejednotnou judikaturu týkající se předmětné oblasti žalovaný nesprávně vyložil a aplikoval právní úpravu týkající se právního pojmu ,,jiné technické zařízení“ zavedeného novelizací zákona o místních poplatcích č. 183/2010 Sb. Prozatím nejednotná judikatura, která se přiklání ke zpoplatnění jednotlivých koncových terminálů, nastoluje důvod pro aplikaci obecné právní zásady in dubio mitius (v pochybnostech mírněji) a in dubio pro libertate (ve prospěch poplatníka). 5. Žalobkyně odkázala na základní principy a systematický výklad zákona o loteriích, způsob povolování CLS Ministerstvem financí, technické řešení CLS, stanoviska státem autorizovaných subjektů pro certifikaci technických zařízení a na judikaturu Nejvyššího správního soudu, přitom vyslovila přesvědčení, že jiným technickým herním zařízením, a tedy předmětem zpoplatnění místními poplatky, je centrální loterijní systém, nikoliv však již koncové terminály. Koncové terminály neumožňují přijmout vklad od sázejícího a rovněž neumožňují vygenerovat rozhodnou skutečnost týkající se výhry či prohry sázejícího, a proto nemohou být funkčně neoddělitelnou jednotkou schopnou realizovat celý herní proces. V této souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 12.12.2008, č.j. 5 Afs 38/2008-139, mj. odmítl účelovou a ryze formalistickou interpretaci správních orgánů o tom, že by předmětem poplatku bylo vydání každého povolení k provozování her ze strany Ministerstva financí. Ze soudní judikatury pak vyplývá, že hry jsou provozovány prostřednictvím CLS jakožto funkčně nedělitelného celku, nikoliv jednotlivých koncových terminálů. 6. Žalobkyně uvedla, že v důsledku novely zákona o místních poplatcích č. 300/2011 Sb., byly nově obce zmocněny k vybírání poplatků za provozovaný herní přístroj nebo jiné technické zařízení, a to v období od 14.10.2011 do 31.12.2011. Zákonodárce až s účinností od 14.10.2011 učinil předmětem zpoplatnění místními poplatky provozovaný koncový interaktivní videoloterní terminál. Na žalobkyni se však vztahovala právní úprava účinná do 14.10.2011, dle které bylo možné zpoplatnit pouze CLS jako celek, nikoliv však koncový terminál jako pouhou součást a zobrazovací jednotku CLS. Žalobkyně rovněž poukázala novelu zákona o loteriích provedenou zákonem č. 300/2011 Sb. účinnou ode dne 1.1.2012, dle které se za loterie a jiné podobné hry považují sázkové hry provozované prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterijního systému. Tato novela podporuje argument žalobkyně, že v případě CLS lze sázkov