1 Afs 394/2017 — Nejvyšší správní soud

11 Af 29/2016- 65 - text 8 pokračování 11Af 29/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: HP STEEL, s. r. o., se sídlem Brno, Tuřanka 1222/115, v řízení zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, č.j. 8718/16/5100-41458-711233, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2016, č.j. 8718/16/5100-41458-711233, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 19. 6. 2015, č.j. 4560063/15/2002-00540-110659, kterým nebylo vyhověno návrhu žalobce na vyloučení 24 tun materiálu Ingotů hliníkové slitiny standard (Aluminium Alloy Ingots – EN AB 46000), přepravovaných od výrobce z Bulharska, převážených kamionem bulharského přepravce RZ: BT3195KA/BT0010KA, z exekuce nařízené exekučním příkazem č.j. 4272578/15/2002-00540-110659 ze dne 29. 5. 2015. Žalobce namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, vadách řízení, neboť skutková podstata nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu, a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že vlastníkem 24 tun uvedeného materiálu je společnost International Trucker Media&Marketing Ltd, ani s tím, že správní orgány současně neuznaly vlastnické právo k tomuto zboží žalobci. Poukazuje na to, že Odvolací finanční ředitelství sice dospělo k závěru, že provedené důkazy nevylučují jiný skutkový závěr, než k jakému žalovaný dospěl, tedy že k převedení vlastnického práva na žalobce mohlo dojít, ale protože je možný i výklad v neprospěch žalobce, přisvědčil žalovaný i finanční úřad tomuto výkladu. Žalobce poukázal na to, že žalovaný sice korigoval svůj nesprávný výklad (dotčených ustanovení občanského zákoníku § 1101), ale k tomuto výkladu přihlédl pouze, pokud se mu to hodilo pro možnost provedení exekuce, případně k němu nepřihlédl, pokud to nebylo v zájmu správních orgánů, neboť by se tím prokázala nepřípustnost exekuce s ohledem na převod vlastnického práva na žalobce. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že: 1) předmětné zboží bylo dostatečně odlišené od jiného zboží téhož druhu a jako hromadná věc ve smyslu ustanovení 1101 o. z. mohlo být předmětem závazkového vztahu, tedy koupě. 2) vlastnické právo přešlo na společnost ITMM, ale spor je pouze o to, zda vlastnické právo přešlo následně na žalobce a tím, zda je či není k tomuto zboží přípustná exekuce správce daně. Žalobce namítá, že převod vlastnického práva dokazoval předložením rámcové kupní smlouvy a dalších dokladů, ze kterých vyplývá jednoznačný projev vůle smluvních stran (ITMM a žalobce), jakým způsobem bude docházet k uzavření jednotlivých kupních smluv a převodu vlastnického práva v souladu s ustanovením § 1101 o. z., a dále shodným prohlášením prodávajícího ITMM a kupujícího – žalobce, že v daném případě k převodu vlastnictví došlo, že nemají pochybnosti o tom, o jaké zboží se jednalo (i v případě, kdyby bylo označení zboží neurčité, neurčitost se ve smyslu § 553 odst. 2 vyjasnila, ale podle žalobce neurčité zboží nebylo. Žalobce navrhl všechny možné relevantní důkazy, vedle písemné dokumentace (rámcová smlouva) navrhl i výslech prodávajícího - společnosti ITMM za přítomnosti žalobce. Poukázal na projevenou vůli smluvních stran, přesto Odvolací finanční ředitelství v rozhodnutí uvedlo, že „neshledává provedení důkazního prostředku potřebným“. Žalovaný uzavřel, že tvrzení obchodní společnosti ITMM, byť poskytnuté i v rámci eventuálního výslechu, není dostatečným důkazním prostředkem k prokázání vlastnického práva odvolatele k sepsanému zboží, a proto odvolací orgán nepřistoupil k jeho provedení. To však žalobce považuje za nezákonné předjímání výsledku dokazování. Žalovaný v podstatě tvrdí, že tvrzení prodávajícího o koupi zboží, o podmínkách uzavření rámcové kupní smlouvy a jejího obsahu a o převedení vlastnického práva k tomuto zboží na kupujícího v souladu s uzavřenou kupní smlouvou okamžikem, kdy sám toto vlastnické právo nabyl (a to zcela nezpochybnitelně, neboť to připouští i žalovaný), které je zcela ve shodě s předloženými listinami, nemůže být dostatečným důkazním prostředkem k prokázání vlastnického práva. Žalobce tvrdí, že své důkazní břemeno unesl, a proto přešlo na správce daně, který to však odmítl s tvrzením, že takový institut neexistuje. V souvislosti s existencí tohoto institutu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu 5Afs 129/2006-142. Žalobce proto namítá, že zjištění skutkového stavu správcem daně je v rozporu s obsahem správních spisů, výsledek hodnocení důkazů správcem daně neodpovídá ustanovení § 8 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, neboť žalovaný nevzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů vyplynuly, a došlo k porušení principu legality, i spravedlivého procesu, když žalovaný požadoval po žalobci prokazování již dostatečně zjištěného skutkového stavu předložením dalších důkazů, avšak současně vyloučil provedení důkazů navrhovaných žalobcem k prokázání téhož. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přitom odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími. Ohledně judikatury týkající se důkazního břemene uvedl, že citované rozsudky se týkaly vlastního stanovení daně, přičemž v projednávané věci jde o řízení návrhové, o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. Důkazní břemeno nese v řízení o návrhu na vyloučení majetku po celou dobu žalobce, který je povinen prokázat své tvrzení, že mu svědčí vlastnické právo k sepsanému zboží. Pokud jde o přenesení důkazního břemene v otázce pochybnosti o důkazní hodnotě prostředků, žalovaný odkázal na stranu 6 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že zákon správci daně neukládá povinnost dokládat své úvahy příslušnými důkazními prostředky s výjimkou skutečností uvedených v ustanovení § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, což jsou právě skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. Žalovaný zdůraznil, že v daném případě neměl on ani správce daně pochybnosti ohledně věrohodnosti průkaznosti, správnosti či úplnosti předložených důkazních prostředků, nýbrž po jejich vyhodnocení uzavřel, že tyto neprokazují vlastnické právo žalobce k sepsanému zboží, neboť zde neexistuje jediný důkazní prostředek, jenž by vypovídal o tom, že sepsané zboží bylo na cestě k žalobci a tedy na něj v souladu s rámcovou kupní smlouvou předloženou k návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce přešlo vlastnické právo a dále že konkrétně sepsané zboží bylo právě jednou z dodávek plněnou na základě hromadné objednávky. U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že dne 11. 6. 2015 byl na Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 2, doručen návrh společnosti HP STEEL, na vyloučení majetku z daňové exekuce, jenž byl zařazen do soupisu protokolem o soupisu věcí ze dne 29. 5. 2015, č.j. 2633704/15/3008-00540-710143. Navrhovatel-žalobce se v podaném návrhu prohlašuje za vlastníka uvedeného majetku a svá vlastnická práva dokládá: - rámcovou smlouvou ze dne 12. 11. 2014, která obsahuje ujednání o tom, že 100 % kupní ceny materiálu (zboží) hradí vždy dopředu před dodáním, a to na základě proforma faktury a že vlastníkem zaplaceného materiálu se proto stává ihned v okamžiku, kdy se vlastníkem materiálu stane prodávající (daňový subjekt), nejpozději však okamžikem předání hotového materiálu k přepravě od výrobce, - kupní smlouvou (objednávkou ze dne 14. 5. 2015), akceptovanou daňovým subjektem - Proforma fakturou daňového subjektu ze dne 30. 3. 2015 na částku 49.948 EUR, uhrazenou dne 30. 3. 2015 - Zálohovou fakturou společnosti International Trucker Media&Marketing Ltd ze dne 31. 3. 2015 - Konečnou zúčtovací fakturou společnosti International Trucker Media&Marketing Ltd ze dne 28. 5. 2015 - Kopii CMR obdrženého od daňového subjektu - Kopii certifikátu váhy materiálu obdržených od daňového subjektu. Správce daně provedl sepis zabavených movitých věcí na základě faktury č. 004-9 a mezinárodního nákladního listu č. 156390038, které mu byly předány řidičem kamionu a z nichž vyplynulo, že odběratelem a tedy i majitelem zabaveného zboží je společnost International Trucker Media&Marketing Ltd. Dne 19. 6. 2015 vydal správce daně rozhodnutí, kt