9 Afs 202/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 35/2015- 54 - text 10 pokračování 6A 35/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Masarykova univerzita, IČ: 00216224, se sídlem Brno, Žerotínova náměstí 617/9, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 529/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2014 č.j. CZ.1.07/2.2.00/28.0228, proti rozhodnutí (sdělení) ze dne 29.10.2014, čj. 11272/2011-4, ze dne 4.12.2014, čj. MSMT-42917/2014-2, alternativně proti nezákonnému zásahu, t a k t o: I. Řízení o žalobě, kde se žalobce domáhal určení, že zásah žalovnaého spočívající v neproplacení částky 1.277.358,28 Kč, je nezákonný, se zastavuje. II. Rozhodnutí žalovaného sdělené žalobci e-mailem v předmětu označeným „Schválení 5. MZ projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0228“ ze dne 22.9.2014, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žaloba proti písemnosti označené jako „Stanovisko k námitce v I. instanci“ ze dne 29.10.2014, čj. 11272/2011-4, a dopisu ředitele Odboru řízení Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost ze dne 4.12.2014, čj. MSMT-42917/2014-2, se odmítá. IV. Žalovaný je povinen žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 3.000,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: A. Vymezení předmětu sporu a procesní podmínky Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhal zrušení ve výrocích uvedených úkonů, z nichž soud posoudil jako rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu pouze rozhodnutí označené jako „Schválení 5. MZ projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0228“ ze dne 22.9.2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Další dvě písemnosti soud posoudil jako úkony, které nemají povahu rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s.ř.s.“); jednalo se o dopis ředitele odboru žalovaného ze dne 4.12.2014 č.j. MSMT- 42917/2014-2, kterým žalovaný nevyhověl námitkám podaným do stanoviska žalovaného ze dne 29.10.2014 č.j. 11272/2011-4 (podané námitky v této věci směřovaly do rozhodnutí žalovaného kterým byla žalobci zkrácena část dotace o nezpůsobilý výdaj ve výši 1.277.358,28 Kč a zároveň bylo žalobci sděleno, že žádost o platbu ze dne 29.7.2014 a tím i celková výše dotace byly kráceny o nezpů̊sobilý výdaj v celkové výši 1.277.358,28 Kč). Před samotným věcným rozborem podané žaloby soud uvádí, že žalobce při ústním jednání s ohledem na vývoj judikatury vzal zpět část žaloby, v níž se alternativně domáhal ochrany před nezákonným zásahem, soud tak v této části řízení zastavil. Dále soud posuzoval povahu napadeným dvou písemností uvedených ve výroku III., jimiž bylo rozhodováno o námitkách proti rozhodnutí uvedenému ve výroku II. tohoto rozsudku (námitky v I. a II. instanci). Při posouzení charakteru těchto úkonů soud dospěl k závěru, že se nejedná o úkony, které by splnily definici rozhodnutí podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť v rozhodné době (období mezi rozhodnutím – od 22.9.2014 do vydání rozhodnutí o námitkách v II. instanci – 4.12.2014), se nejednalo o žádný opravný prostředek, který by byl upraven zákonem. Tehdy účinné znění ust. § 14e zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla (dále také jen „rozpočtová pravidla“), žádné řízení ani opravný prostředek jako námitky neupravovalo. Jednalo se tak o postup, který byl stanoven v neprávním úkonu – příručce pro příjemce finanční podpory z příslušného operačního programu, čímž se nejednalo o postup ze zákona nebo na jeho základě. Tím se podle názoru soudu jedná o postup a jeho výstup, který přezkum ve správním soudnictví vylučuje, neboť se nejednalo o postup podle zákona. Z tohoto důvodu soud žalobu proti těmto písemnostem – úkonům – odmítl pro nepřípustnost podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) a 70 písm. a) s.ř.s. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17.5.2017, čj. 4 Afs 60/2017-40, nebo v rozsudku ze dne 30.11.2016, čj. 6 Afs 2/2016-50 (všechna rozhodnutí jsou veřejně k dispozici na www.nssoud.cz). Za jediné rozhodnutí schopné soudního přezkumu tak soud považuje rozhodnutí (byť tak formálně neoznačené a nevyhotovené) uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, a to v souladu s právním názorem, který vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 18.4.2017, čj. 6 Afs 270/2015-48, a to z těchto důvodů. Tímto sdělením bylo žalobci autoritativně projektovým manažerem projektu sděleno, že žádost o platbu v příslušné výši byla krácena, byly uvedeny skutečnosti, proč se tak stalo, byla provedena právní kvalifikace tohoto jednání, a bylo závazně stanoveno, že příslušné prostředky mají být vráceny na projektový účet a že tato částka je považována za vyčerpanou. Zároveň bylo sděleno, že tyto výdaje budou nahlášeny na místně příslušný finanční úřad jako podezření z porušení rozpočtové kázně, a žalobce byl poučen, že proti tomuto postupu může podat námitky. Jedná se tak o „rozhodnutí s konečnou platností o nevyplacení dotace nebo její části“ (srov. již zmíněné usnesení rozšířeného senátu ze dne 18.4.2017), neboť tímto rozhodnutím byla část dotace nevyplacena. Proto takový úkon splňuje definici rozhodnutí v materiálním slova smyslu podle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., a proto soud věcně přezkoumával toto rozhodnutí. Pokud žalovaný při ústním jednání namítal, že takovou definici rozhodnutí splňuje sdělení žalovaného ze dne 6.3.2015, čj. MSMT-6339/2015-1, které žalobou napadeno nebylo, pak soud s takovým názorem nesouhlasí. Toto sdělení oznamuje příjemci podpory nesrovnalosti a podezření na porušení rozpočtové kázně, neboť tento úkon pouze uvádí, že předává příslušné podezření na finanční úřad, samo o sobě však již samo konstatuje, že příslušná část platby byla již krácena k datu 23.9.2014, tedy ke dni následujícímu po odeslání příslušného e-mailového sdělení (které soud považuje za rozhodnutí v materiálním smyslu), a jedná se tak pouze o konstataci právně významné skutečnosti, která již byla učiněna příslušným e-mailem. Pro úplnost pak soud dodává, že nepovažoval žalobu podanou po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, když tu žalobce podal v dvouměsíční lhůtě po doručení dopisu obsahově obsahujícímu vypořádání námitek v II. instanci, nikoliv v dvouměsíční lhůtě po doručení soudního přezkumu schopného rozhodnutí. Tento právní názor na včasnost žaloby se opírá o již zmiňovaný právní názor na včasnost žaloby, který Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 30.11.2016, čj. 6 Afs 2/2016-50. B. Podstatné důvody žaloby a vyjádření žalovaného Žalobce v žalobě namítá, že se poskytovatel dotace (žalovaný) nijak nevypořádal s odůvodněním jednotlivých tvrzených porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o veřejných zakázkách“). Žalovaný pouze konstatoval, že došlo k jeho porušení, neuvedl však žádné odůvodnění uvedeného rozsahu krácení dotace, ani jak bylo nahlíženo na otázku závažnosti tvrzených porušení zákona o veřejných zakázkách, stejně úvaha o vlivu údajných porušení na dodržení účelu (cíle) dotace. Dále žalobce namítá, že povinnosti uvedené v ust. § 83 odst. 1, § 85 odst. 4 a § 147a odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách plní funkci pořádkovou, doplňkovou ve vztahu k úkonům činěným přímo v rámci zadávacích řízení. Smyslem těchto ustanovení je zejména zajištění vyšší informovanosti dodavatelů, veřejnosti i ostatních zadavatelů a obecně posílení kontrolních mechanismů ve fázi po zadání příslušné veřejné zakázky. Zadávací řízení jako takové, resp. výběr nejvhodnější nabídky, nelze jejich splněním či nesplněním jakkoli přímo ovlivnit. I kdyby shora označené povinnosti nebyly splněny vůbec, neměla by tato skutečnost na výsledek zadávacího řízení žádný vliv. Z hlediska právní teorie, stejně i aplikační praxe, žalobce poukazuje na absenci naplnění tzv. materiální stránky správního deliktu, tedy potenciální společenskou nebezpečnost (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 17/2007, 7 Asf 27/2008, 8 Asf 70/2010). V této souvislosti dále uvádí, že tyto informace, byť s prodlením, byly zveřejněny, a dále, že informace, které lze při splnění předmětných povinností získat, byly na profilu zadavatele (žalobce) bez omezení dálkově přístupné. Žalobce nad rámec požadavků zákona o veřejných zakázkách uveřejnil rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, a to téhož dne, kdy k rozhodnutí zadavatele došlo. Z něj mohli (ve spojení s jinak dostupnými informacemi, kompletními zadávacími podmínkami a příslušnými ustanoveními zákona o veřejných zakázkách) případní zájemci o výsledek zadávání veřejné zakázky informace a údaje, které měly být podány v toho času absentujících dokladech, bez problému získat. Žalobce dále namítá, že nelze opominout, že povinnosti podle § 83 odst. 1 a § 85 odst. 4 zákona o veřejných zaká