— Nejvyšší správní soud

6 A 92/2016- 120 - text 9 pokračování 6 A 92/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci žalobců X oba zastoupeni JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Určuje se, že zásah Policie České republiky ze dne 29. 3. 2016 přibližně v době mezi 10:00 a 10:15, spočívající v příkazu žalobcům odstranit vylepený papír s vytištěnou vlajkou Tibetu a Tchaj-wanu z okna budovy X, a dále zásah na témže místě v témž čase, spočívající v zákazu pořizování audiovizuálního záznamu zásahu příslušníků Policie České republiky se služebními čísly X a X, byl nezákonný. II. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že zásah Policie České republiky ze dne 29. 3. 2016 přibližně v době mezi 10:00 a 10:15, spočívající ve výzvě k předložení občanského průkazu učiněné vůči žalobcům, byl nezákonný. III. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobcům částku 27 599,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Roberta Kučery, advokáta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze veškeré náklady dokazování, jejichž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí. Odůvodnění [1] Žalobci se domáhali určení nezákonnosti zásahu policie shora ve výroku specifikovaného, a to žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). [2] Svou žalobu koncentrovali do těchto žalobních bodů, jimiž zdůvodňují jednotlivé tvrzené zásahy žalovaného. Nejprve poukázali na skutečnost, že ve dnech 28. – 30. března 2016 se uskutečnila státní návštěva prezidenta Čínské lidové republiky v České republice. Oba žalobci (v žalobě zjevnou nesprávností uvedeni jako žalovaní) jsou zaměstnanci společnosti Kapsch BusinessCom s.r.o., jejich pracoviště se nachází na adrese shora uvedené sídla společnosti v šestém patře (budova Diamont Point). Okna kanceláře směřují k budově hotelu Hilton, kde byla po dobu návštěvy ubytována chráněná osoba. Žalobci se rozhodli vyjádřit nesouhlas s politikou Čínské lidové republiky a proto dne 29. 3. 2016 vyvěsili za tímto účelem na okna kanceláře dva archy papíru ve formátu A3, na nichž byla vytištěna vlajka Tibetu a Tchaj-wanu (soud stejně jako žalobci a žalovaný bude používat pro tato území toto zažité geografické označení, ačkoliv úřední název v českém jazyce je jiný). Přibližně v 10:06 hodin se na pracoviště žalobců dostavili dva příslušníci policie. První žalobce po jejich vstupu začal pořizovat na svůj mobilní telefon audiovizuální záznam. Policisté žalobce vyzvali k odstranění vlajek, což odůvodnili potřebou odstřelovačů vidět, kdo se za nimi skrývá, že pracoviště žalobců je vymezeným prostorem a že o tom byli všichni s předstihem poučeni. Následně vyzvali k předložení občanských průkazů a zakázali pořizování záznamu. První žalobce se podvolil a nahrávání ukončil, žalobci potom za přítomnosti policistů vlajky odstranili a občanské průkazy předložili. Policisté následně uvedli, že pokud budou vlajky opětovně vyvěšeny, žalobci budou odvedeni na služebnu. [3] Po popisu skutkových okolností z pohledu žalobců žalobci dále uvedli, že nebyli poučeni o tom, že by v budově bylo nevhodné něco vyvěšovat v době konání státní návštěvy. Později se dozvěděli, že v okolních budovách bylo provedeno více zásahů, přičemž ty směřovaly v drtivé většině proti tibetským vlajkám a jiným vyjádřením, postupováno nebylo v případě zakrytí oken žaluziemi či květinou. Podle názoru žalobců skutečným důvodem nebyla ochrana chráněných osob a umožnění volného průhledu odstřelovačů, ale potlačení projevu protestů proti politice Čínské lidové republiky. K obdobným incidentům došlo i v jiných případech (další zaměstnanci v kancelářské budově, v žalobě konkrétně uvedení, umístění vlajky ve výloze pasáže Oasis, které byla zcela uzavřena, kadeřnictví Journal) – k prokázání těchto skutečností navrhovali žalobci důkazy, částečně listiny, které soud provedl, částečně výslech označených osob jako svědků. Žalobci dále poukázali na články v tisku, kdy docházelo i na jiných místech v Praze k excesům vůči vyvěšeným vlajkám, ač objektivně neznamenaly žádné bezpečnostní riziko. Podle názoru žalobců tyto případy vedou k závažnému podezření, že skutečným záměrem policie nebyla jen ochrana chráněné osoby, ale především eliminace projevů nesouhlasu s politikou Čínské lidové republiky. [4] V další části žaloby žalobci konkrétněji vymezují svůj právní nesouhlas s postupem policie. K odstranění vlajek poukazují na článek 17 Listiny základních práv a svobod a svobodu projevu, čímž tuto svobodu (právo) realizovali vyvěšením vlajek, dále upozornili na ust. § 11 písm. c) a ust. § 49 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), a přiměřenost postupu policie a sledování prohlídky objektu jiného zájmu, než zajištění bezpečnosti chráněné osoby (nepřiměřenost spatřují v tom, že za vlajkami byla umístěna květina, která rovněž bránila průhledu a její odstranění nařízeno nebylo, stejně jako vytažení žaluzií v ostatních oknech, v ostatních domech bylo nařízeno odstranění vlajek, které byly nalepeny vysoko nad úroveň parapetu). [5] K prokázání své totožnosti žalobci poukázali na ust. § 63 odst. 2 zákona o policii, když žalobci žádný z těchto důvodů nenaplňovaly. Uvádějí, že se vylepením vlajek nedopustili žádného protiprávního jednání, nacházeli se na pracovišti a prokázání jejich totožnosti nebylo nezbytné pro bezpečnost chráněné osoby. Poukázali na ochranu soukromí v článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž důvod v prokázání své totožnosti spatřují v možnosti policie proti nim zasáhnout v případě opakovaného vyvěšení vlajek. [6] K zákazu pořizování audiovizuálních záznamů žalobci uvedli, že sám žalovaný poukázal na skutečnost, že pořízení takového záznamu na místě veřejnosti přístupném není v rozporu se zákonem. V této souvislosti pak poukázali na článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž podle jejich názoru policisté tímto svým pokynem jednali, aniž pro to měli zákonný podklad. [7] K účastenství v tomto soudním řízení pak žalobci poukázali na to, že zásah provedli příslušníci policie, tedy veřejného ozbrojeného sboru, který není správním orgánem, proto takovým orgánem je ten, který je mu podřízení, což je ministerstvo vnitra (ust. § 5 odst. 1 a 4 a ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona o policii). Proti zásahu se nelze domáhat nápravy jinými právními prostředky, prvý žalobce podal na postup policistů stížnost, ta do doby podání žaloby nebyla vyřízena. [8] Žalovaný s podanou žalobou věcně nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou (když nezpochybňoval své účastenství ani jiné procesní podmínky). K prvé části zásahu uvedl, že dotčení policisté byli v rámci bezpečnostního opatření Čína pod přímým velením Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Policie České republiky a plnili úkoly podle ust. § 49 odst. 1 písm. b) zákona o policii; v konkrétním případě se podíleli na zajištění bezpečnosti chráněné osoby ubytované v hotelu Hilton. Vyvěšení vlajky a pohyb osob za okny budovy Diamond Point naproti hotelu Hilton byl jako bezpečnostní riziko vyhodnocen pracovníky Útvaru rychlého nasazení a z tohoto důvodu policisté provedli fyzickou prověrku na základě rozkazu. Výzvou podle ust. § 114 zákona o policii sledovali legitimní cíl, když plnili úkoly vyplývající z ust. § 49 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o policii. K námitce žalobců, že se soustředili pouze na vlajky, a nikoliv na zcela zpuštěné žaluzie, uvedl, že v daném bezpečnostním opatření byly stanoveny priority tak, že bezpečnostní riziko bylo nutno prověřit, bylo shledáno u částečně zacloněných skleněných výplní, kde byl zároveň zjištěn pohyb osob, naopak v případech úplného zaclonění skleněných výplní (např. žaluziemi) bylo přikročeno k prověření těchto prostor technickými prostředky (termovizí). Žalovaný uvedl, že není pravdivé žalobní tvrzení, že by policisté měli uvést žalobcům, že v případě opětovného vyvěšení vlajek budou odvedeni na služebnu. Žalovaný poté poukázal na povinnost uposlechnout výzvy policisty podle ust. § 114, § 47 odst. 1 písm. a) a § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii. [9] K druhé části zásahu žalovaný uvedl, že výzva k prokázání totožnosti osob byla v souladu s ust. § 63 odst. 2 písm. a), c) a l) zákona o policii. Zjištění totožnosti bylo nutné k vyhodnocení, zda se osoby v místě, z něhož lze chráněný prostor ohrozit, zdržují oprávněně či nikoliv. [10] Ke třetí části zásahu žalovaný uvedl, že zákaz nahrávání by byl projevem svévole, policisté naopak svým sdělením jejich evidenčních čísel umožnili žalo