7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 51/2014- 32 - text 8 pokračování 8A 51/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Eurofit Trading a.s., se sídlem Makovského náměstí 3147/2, Žabovřesky, 616 00 Brno, zastoupen Mgr. Martinem Bauerem, advokátem se sídlem Lipová 234/22, 60200 Brno, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2014, č. j. ČOI 107800/13/O100/3000/13/14/Hl/Št, t a k t o : I. Rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 21. 1. 2014, č. j. ČOI 107800/13/O100/3000/13/14/Hl/Št, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Bauera, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 21. 1. 2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 12. 8. 2013, č. j. ČOI 91462/13/3000/R/Hv, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 15 000 Kč za správní delikt podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. V žalobě žalobce uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítl, že řízení u tohoto správního orgánu nebylo vedeno řádně v souladu se správním řádem, podle jehož ust. § 36 odst. 3 musí být účastníkovi řízení dána možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl ve věci vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí; o tomto právu musí být účastník řízení písemné vyrozuměn a současně mu musí být dána přiměřená lhůta k využití tohoto práva. To se však v řízení v I. stupni nestalo, žalobce neměl ani možnost na základě posouzení podkladů dosavadního řízení případně navrhnout další důkazy. Tím bylo žalobci znemožněno řádně hájit v tomto řízení svá práva, což mělo dopad i na samotné rozhodnutí v této věci. Dále žalobce v odvolání namítal, že skutek, kterého se měl dopustit, nenaplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle příslušných ustanovení zákona a není tedy protiprávním jednáním. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí správního orgánu l. stupně, měl se žalobce dopustit porušení právní povinnosti uvedené v ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele a porušení právní povinnosti uvedené v ust. § 4 odst. 3 tohoto zákona v návaznosti na ust. § 5 odst. 1 písm. c), a to tím, že dne 6. 10.2011 na reklamní akci měl opomenout uvést důležitý údaj, a to, že spotřebitelský úvěr, kterým měly být hrazeny zakoupené výrobky poskytuje obchodní společnost Home Credit a.s. Žalobce má za to, právní názor žalovaného týkající se povinnosti bez dalšího a automaticky informovat spotřebitele ohledně některých skutečnosti je nesprávný. Podle názoru žalobce předložil správnímu orgánu argumentaci vedoucí k opačnému právnímu názoru, tj. že samotná skutečnost, že obchodní zástupce žalobce bez dalšího opomněl uvést firmu společnosti poskytujíc! úvěr, sama o sobě neznamená porušení shora uvedeného zákazu stanoveného citovanými ustanoveními zákona o ochraně spotřebitele. Neznamená to tedy automatickou povinnost sdělování některých údajů, ale pouze povinnost tyto sdělit např. na žádost spotřebitele. Konečně, žalobce též namítal, že předmětem úvěrové smlouvy nebyl spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, tak jak to uváděl správní orgán. Podle ust. § 2 odst. c) citovaného zákona totiž nelze za spotřebitelský úvěr považovat odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty. Z kupní smlouvy, která tvoří přílohu č. 1 kontrolního protokolu potom jednoznačně vyplývá, že předmětem úvěru, resp. půjčky by byla částka 9.995,- Kč, jež by byla splatná v 10 splátkách ve výši každé z nich 1,000,- Kč, tj. úvěr, resp. půjčka by nebyl jakkoli úročen. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že žalobce neuvedl, o jaký právní institut či finanční službu by se jednalo. Žalobce však není povinen hodnotit, o jaký právní institut se jedná (pravděpodobně se jedná o bezúročnou půjčku), rozhodné však je, že zde nebyl naplněn zákonný pojem spotřebitelského úvěru podle zákona č. 145/2010 Sb. Nejedná se ani o jakékoli přeplaceni ve výši 5,- Kč, protože rozdíl je pouze v zaokrouhlení splátek na celé koruny nahoru. Žalobce chtěl v této věci navrhnout důkaz vyjádřením poskytovatele finanční služby společnosti Home Credit a.s.,, která by se vyjádřila, zda v rámci svých finančních služeb poskytuje produkt který umožňuje spotřebiteli čerpat finanční prostředky a splácet je následně bez jakéhokoli navýšení, tedy bezúročně. Pokud by tomu tak bylo, nejedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., finanční participaci v tomto případě totiž nese ze svého prodávající zboží či poskytovatel služby. Nesprávným procesním postupem správního orgánu však byla žalobci odňata možnost uvedený důkazní návrh předložit. Odvolací správní orgán se však s těmito námitkami vypořádal nesprávně. Žalobce především poukázal na to, že ve věci několikrát rozhodoval správní orgán I. stupně i orgán odvolací, přičemž žalobce má za to, že jeho procesní právo být vyrozuměn o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu, se vztahuje i ke každému dalšímu novému rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které následuje po dalším novém projednání věci po zrušení původního rozhodnutí odvolacím orgánem, neboť i v novém řízení mohou být doplňovány nové podklady pro rozhodnutí. Pokud jde o žalobcem zamýšlený důkaz - vyjádření poskytovatele finanční služby společnosti Home Credit a.s., která by se vyjádřila k povaze jí poskytovaného finančního produktu -, jehož navržení bylo znemožněno nesprávným procesním postupem správního orgánu I. stupně, žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že by provedení takového důkazu bylo zcela irelevantní, neboť rozhodovací orgány dospěly k závěru, že se v tomto případě jedná o spotřebitelský úvěr. Žalobce rovněž odmítl závěr žalovaného, že neuvedení poskytovatele úvěru je důležitým údajem ve smyslu ust. § 5 odst. 4 zákona na ochranu spotřebitele, neboť se jedná o jednu ze základních informací, na jejichž základě se spotřebitel rozhoduje, zda smlouvu uzavře či nikoli. Jednak žalobce namítl, že sám za sebe řádně splnil svoji informační povinnost uvedením svých identifikačních údajů na dotčené kupní smlouvě. V předmětné věci měly být sjednávány dvě samostatné smlouvy, a to kupní smlouva mezi spotřebitelem a prodávajícím a dále úvěrová smlouva mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru společností Home Credit a.s. Jedná se tedy o dva samostatně závazkové vztahy, ve kterých vystupuji dva samostatné podnikatelské subjekty jako poskytovatelé zboží či služeb, tedy žalobce a společnost Home Credit a.s. Pokud žalobce připouští, že jde-li o prodej jeho zboží prostřednictvím třetích osob (obchodní zástupci), nese odpovědnost za plnění povinností dle zákona o ochraně spotřebitele ve vztahu k vlastnímu prodeji i za činnost těchto třetích osob, má za to, že tento princip by měl platit i pro zprostředkováváni úvěrových smluv prostřednictvím třetích osob (obchodní zástupce}. V takovém případě by měl za opomenutí ohledně úvěrové smlouvy nést odpovědnost poskytovatel úvěru, nikoli žalobce. Konečně žalobce trval na tom, že předmětný dotčený finanční produkt nebyl spotřebitelským úvěrem, přičemž předmětem úvěru, resp. půjčky měla být částka 9.995,- Kč, splatná v 10 splátkách po 1.000,- Kč, přičemž se jedná se o zaokrouhlení 1/10 z poskytnuté částky, a úvěr, resp. půjčka tedy nebyl úročen. Je absurdní se domnívat, že úrokem je částka ve výši 5,- Kč vzniklá zaokrouhlením každé ze splátek na celé koruny nahoru. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2014 v celém rozsahu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a aby žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že pokud jde o realizaci oprávnění podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu, od vyrozumění účastníka před vydáním rozhodnutí ze dne 25. 6. 2012 nedošlo k žádnému doplnění podkladů řízení, podklady pro vydání rozhodnutí jsou shodné s těmi, které byly součástí spisu v době zaslání vyrozumění ze dne 25. 6. 2012. K důkazu, který měl žalobce v úmyslu navrhnout, se žalovaná vyjádřila v žalobou napadeném rozhodnutí s tím, že navrhovaný důkaz by nijak nepřispěl k objasnění věci, když otázka, zda společnost Home Credit a. s. nabízí i takový produkt, který spotřebiteli umožňuje čerpat finanční prostředky a následně je splácet bez jakéhokoli navýšení, nebyla v předmětném ří