8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 138/2015- 97 - text 11 pokračování 9A 138/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže právní věci žalobce: T. N., bytem M., P., proti žalované: Česká televize, se sídlem Kavčí Hory, Praha 4, o žalobách proti rozhodnutím generálního ředitele České televize ze dne 22. 4. 2015 a ze dne 25. 9. 2015 o žádostech žalobce o poskytnutí informací. t a k t o: I. Rozhodnutí generálního ředitele České televize ze dne 22. 4. 2015 o odvolání žalobce proti rozhodnutí České televize ze dne 3. 3. 2015 a rozhodnutí České televize ze dne 3. 3. 2015 ve věci žádosti žalobce ze dne 16. 7. 2012 o poskytnutí informací o platových poměrech zaměstnanců žalované se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí generálního ředitele České televize ze dne 25. 9. 2015 o odvolání žalobce proti rozhodnutí České televize ze dne ze dne 17. 8. 2015 a rozhodnutí České televize ze dne 17. 8. 2015 ve věci žádosti žalobce ze dne 31. 7. 2015 o poskytnutí informací o platových poměrech zaměstnanců žalované se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalované České televizi se nařizuje, aby žalobci poskytla informace v rozsahu požadovaném v žádostech žalobce ze dne 16. 7. 2012 a 31. 7. 2015 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6000,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se žalobami podanými k Městskému soudu v Praze a vedenými pod sp. zn. 9A 138/2015 a 9A 238/2015 domáhal zrušení rozhodnutí generálního ředitele České televize uvedených v záhlaví tohoto rozsudku. Rozhodnutím generálního ředitele České televize (dále také žalovaného) ze dne 22. 4. 2015 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České televize ze dne 3. 3. 2015, čj. LP 157/2015 o odmítnutí žádosti žalobce ze dne 16. 7. 2012 o poskytnutí informací o platových poměrech 11 zaměstnanců – členů managementu České televize, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Rozhodnutím generálního ředitele České televize ze dne 25. 9. 2015 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České televize ze dne 17. 8. 2015, čj. o odmítnutí žádosti žalobce ze dne 31. 7. 2015 o poskytnutí informací o platových poměrech 9 zaměstnanců – členů managementu České televize, podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Spor mezi účastníky řízení vznikl v otázce, zda údaje o platech a odměnách bývalých i současných členů managementu České televize podléhají povinnosti poskytnout o nich informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, případně, co takovému postupu zveřejnění brání. Z důvodu obdobných skutkových okolností a posouzení téže právní otázky aplikace ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím ohledně zveřejnění platových poměrů členů managementu České televize městský soud usnesením ze dne 30. 3. 2017, č. j. 9A 238/2015-37 spojil obě podané žaloby ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 9A 138/2015. II. Rozhodnutí žalovaného (napadená rozhodnutí) Žalovaný prvním napadeným rozhodnutím ze dne 22. 4. 2015 rozhodoval ve věci žádosti žalobce ze dne 16. 7. 2017 (doručené České televizi dne 18. 7. 2017) o poskytnutí informací již po druhé, a to poté, kdy jeho původní odvolací rozhodnutí potvrzující odmítnutí žádosti Českou televizí v rozhodnutí ze dne 11. 9. 2012 bylo zrušeno Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 6A 156/2012 a kdy žalovaný sám v důsledku soudního rozhodnutí zrušil i prvostupňové rozhodnutí České televize. Žalovaný druhým napadeným rozhodnutím ze dne 25. 9. 2015 rozhodoval ve věci žádosti žalobce ze dne 31. 7. 2015 o poskytnutí informací, odmítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí České televize ze dne 17. 8. 2015. V odůvodnění napadených rozhodnutí se žalovaný vypořádával s námitkami žalobce, že dle rozsudků rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8As 55/2012-62 a Městského soudu v Praze sp. zn. 10 A 289/2011 a sp. zn. 6A 156/2012 je u členů vrcholného vedení České televize třeba poskytnout informace o platových poměrech bez dalšího. Žalovaný k této stěžejní odvolací námitce v prvním napadeném rozhodnutí ze dne 22. 4. 2015 uvedl, že se řídil jak uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze, tak závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku pod č. j. 8 As 53/2012 ze dne 22. 10. 2014. Žalovaný má za to, že Česká televize požadavkům plynoucím ze závěrů rozhodnutí správních soudů vyhověla. Shledal splněným, že Česká televize v dalším řízení umožnila zaměstnancům, jejichž platebních poměrů se žádost týkala, se k žádosti vyjádřit. Česká televize také v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu odmítla žádost žalobce o poskytnutí předmětných informací s odkazem na to, že tyto naplňují znaky obchodního tajemství, což představuje legitimní důvod pro omezení práva na informace dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. To, že informace o nákladech na konkrétního zaměstnance může být obchodním tajemstvím povinného subjektu, rozsudek Nejvyššího správního soudu připouští. Žalovaný citoval z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a doplnil, že ani závěr rozsudku Městského soudu v Praze, který rozhodoval v intencích uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu, nevyloučil, že by se v případě požadované informace nemohlo jednat o obchodní tajemství. Česká televize nadto ve svém rozhodnutí provedla test proporcionality mezí politickým právem na informace a právem České televize vlastnit majetek. Žalovaný dospěl k závěru, že v tomto případě je třeba upřednostnit právo na ochranu obchodního tajemství před právem žalobce na poskytnutí informací. Dle účelu zřízení České televize bylo třeba zohlednit, že při vykonávání veřejné služby Česká televize stojí v přímé konkurenci ke komerčním provozovatelům vysílání a dalším subjektům na mediálním trhu, k její kontrole tak nelze přistupovat jako ke kontrole jiných státních institucí. Výroční zprávy o hospodaření České televize procházejí jednáním a schvalováním v Poslanecké sněmovně. Požadovaná informace pro žalobce tak nemůže přispět k lepší kontrole nad vynakládáním veřejných prostředků, pokud žalobci nejsou známky mzdy a odměny u manažerů působících v jiných sdělovacích prostředcích. Žalovaný dále s odkazem na odbornou literaturu vysvětloval, že požadované informace splňují znaky obchodního tajemství v jejich materiální hodnotě – ocenitelnosti a s výjimkou mzdy a odměn generálního ředitele České televize, nejsou běžně dostupné. Požadované informace tak nejsou jen informacemi důvěrnými, ale naplňují i znak obchodního tajemství. Žalovaný ke stěžejní námitce žalobce v druhém napadeném rozhodnutí ze dne 25. 9. 2015, kromě obdobné argumentace jako v napadeném rozhodnutí ze dne 22. 4. 2015 uvedl, že závěry rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 10A 289/2011 byly přijaty před sjednocující judikaturou rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a z této judikatury vychází jen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 6A 156/2012. Dle názoru žalovaného nedošlo k žádnému pochybení České televize ani, pokud tato vycházela z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, neboť bod 97 tohoto rozsudku připouští, že se informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků výjimečně neposkytují. Za tuto výjimku lze považovat institut obchodního tajemství, a to i v případě, kdy ust. § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím považuje obchodní tajemství za absolutní důvod pro neposkytnutí informací. Důvody takové výjimky jsou pak uvedeny v bodě 83 rozsudku Nejvyššího správního soudu. Jestliže tento soud připustil obchodní tajemství jako výjimku, pak nelze přisuzovat tento stupeň ochrany jen některým zaměstnancům a jiným nikoliv. Ochrana je poskytována pouze obchodnímu tajemství, tj. k datům v něm obsaženým, která mají vztah ke konkurenceschopnosti v určitém tržním prostředí. Rozhodnutí České televize přitom obsahovalo dostatečné odůvodnění toho, proč předmětné údaje nelze, právě s odkazem na znění zákonů a soudní judikaturu, poskytnout. Vzhledem k uvedenému žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadených rozhodnutí. III. Žaloby Žalobce v podaných žalobách nejprve uvedl skutečnosti, týkající se řízení předcházejících vydání napadených rozhodnutí. Uvedl, že žádostí ze dne 16. 7. 2012 (doručena České televizi 18. 7. 2012 požádal Českou televizi podle zákona o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí sdělení: 1) platových poměrů (plat, příplatky a odměny apod.) za období červenec 2011- červenec 2012, 2) výše odměn za období červenec 2011- červenec 2012 a 3) u všech odměn i