3 As 60/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 330/2014- 28 - text 9 A 3309146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146146/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Navis trade s. r. o., se sídlem Praha 9, Chotěšovská 680/1, IČ: 014 44 115, zastoupený JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 7. 2014, č. j.: ČOI 74313/14/O100/1000/14/Ad/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „žalovaná“) zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 6. 2014, č. j.: 10/1353/13/34. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu ve výši 15 000 Kč za spáchání správního deliktu dle 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele pro porušení § 13 téhož zákona, neboť při kontrole internetových stránek www.mobiltel.cz (internetové stránky staženy a zálohovány dne 23. 7. 2013) bylo zjištěno, že v části „Obchodní podmínky“ v bodě „III. Reklamace“ je uvedeno: „5. Kupující je spolu s reklamací či oznámením povinen předat prodávajícímu rovněž záruční list zboží, doklad o zakoupení zboží a zakoupené zboží. Neúplné nebo měněné doklady jsou neplatné a prodávající je z tohoto důvodu reklamaci či oznámení zamítnout. (…) 11. Pokud je zjištěno mechanické poškození obalu výrobku, je kupující povinen vyhotovit záznam o poškození za přítomnosti dopravce. Odpovědnost za poškození v průběhu přepravy nese dopravce, jelikož veškeré zboží je pojištěno (…)“. Výše uvedené informace nejsou řádné, jelikož omezují spotřebitele v uplatnění práv z odpovědnosti za vady a neopírají se o žádný právní předpis. Žalobce předně uvádí, že obsah svých obchodních podmínek nikdy nečinil sporným, ovšem nesouhlasí se závěry žalované, že rozhodným textem bodu III odst. 5 obchodních podmínek byla omezena práva spotřebitelů. Žalobce zdůrazňuje, že právní řád nikde nevymezuje, jakým způsobem má prodávající poučit kupujícího o způsobu reklamace; přitom je nepochybné, že poučení kupujících včetně určení povinného postupu je potřebné. Žalobce je přesvědčen, že výslovný požadavek na předložení záručního listu a dokladu o zakoupení zboží spotřebitele neomezuje, neboť s jejich nepředložením nespojuje automatické zamítnutí reklamace. Žalobce pouze vycházel ze své obvyklé praxe, neboť zákazníci uvedené doklady ve většině případů předkládají bez jakékoliv výzvy. Žalovaná proto nesprávně posoudila znění obchodních podmínek jako nepřiměřenou odchylku v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 55 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „starý občanský zákoník“). Žalovaná se rovněž dle žalobce nevypořádala s obsahem konceptu tzv. průměrného spotřebitele, jak vyplývá z práva Evropské unie, a trvala na své argumentaci, že spotřebitel by mohl být v důsledku znění obchodních podmínek odrazen od uplatnění reklamace. Žalobce s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť spotřebitelé nakupující u žalobce musejí být minimálně schopni ovládat internet, a proto nelze čekat, že by nebyli schopni reklamaci provést. Podle podobné logiky by bylo možné považovat za omezující i ustanovení, že reklamaci je třeba učinit poštou, osobně, telefonicky nebo elektronicky, neboť i takové ustanovení by mohlo některé spotřebitele od reklamace odradit. Stejně tak žalobce nesouhlasí se závěrem žalované, že zněním čl. III odst. 11 obchodních podmínek přenesl odpovědnost za poškození obalu na dopravce. Předně zdůrazňuje, že nespojuje s předložením či nepředložením záznamu o poškození obalu žádné následky a dále že ujednání obchodních podmínek je z hlediska reklamace zcela nerozhodné, neboť i reklamace vadného obalu je reklamací zboží, a proto se na ni vztahují obecná ustanovení čl. III obchodních podmínek. Žalovaná se přitom nevypořádala s argumentací žalobce, že s nepředložením záznamu o poškození obalu nejsou spojeny žádné následky a je zcela na spotřebiteli, jak vznik vady zboží prokáže. Ohledně argumentu žalované, že údaj, podle něhož za poškození zásilky odpovídá dopravce, je nepravdivý, žalobce namítá, že se jedná o nový argument, který jde nad rámec odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce je však přesvědčen, že odvolací orgán nemůže dotvářet nové důvody pro potvrzení závěru správního orgánu I. stupně. Nadto se jedná o nepochopení celého textu, neboť sdělení, že za poškození při přepravě odpovídá dopravce, je pouze konstatování a nikoliv přesouvání odpovědnosti ze žalobce. Žalobce v odvolání naopak uvedl, že za vady obalu odpovídá svým zákazníkům sám. Tento závěr vynikne zejména při zdůraznění věty o pojištění nákladu. Je zřejmé, že zákazník s dopravcem žádnou smlouvu neuzavírá a jedná se o pojištění sjednané na základě dohody žalobce jako prodávajícího a dopravce, takže dopravce odpovídá žalobci a nikoliv jeho zákazníkům. Žalovaná proto pochybila, pokud z daného ustanovení dovodila porušení práv spotřebitelů, neboť žalobce reklamacím vyhovuje i v případě, že nepředložili zápis o škodě. Žalobce rovněž uvádí, že podstatou ohrožovacího deliktu musí být reálné očekávání, že by k ohrožení zájmu společnosti na ochraně spotřebitelů mohlo dojít. Žalovaná však toto ohrožení presumuje, ačkoliv sama připouští, že neexistuje žádný spotřebitel, který by byl takto omezen. Z toho důvodu se uložená pokuta jeví jako nepřiměřeně přísná, neboť žalobce nikomu nezpůsobil žádnou újmu. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že žalobce domnělé závadné znění svých podmínek upravil. Žalobce žádá, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Pro případ, že soud neshledá žalobní námitky důvodné, žalobce žádá, aby soud od uložené pokuty upustil. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že žalobce obdobné námitky uvedl již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zároveň dodává, že v žádném právním předpise nelze najít oporu proto, aby žalobce určil spotřebiteli povinný postup při uplatnění reklamace, tedy povinnost předložit záruční list, doklad o zakoupení zboží a zakoupené zboží. Žalobce přitom své tvrzení, že reklamaci vyřídí i bez těchto dokladů, během správního řízení ničím nepodložil. I kdyby však žalobce tyto důkazy předložil, nemění to nic na závěru, že znění rozhodného textu v bodu III odst. 5 obchodních podmínek je způsobilé odradit spotřebitele od samotného uplatnění reklamace, pokud by např. ztratil záruční list. Od průměrného spotřebitele lze očekávat, že je právě natolik pozorný, aby si obchodní podmínky přečetl a řídil se jimi, proto je nutné, aby žalobce spotřebitele řádně informoval o jeho právech z vadného plnění. Uvedení povinnosti předložit dané doklady v obchodních podmínkách způsobilo faktické ztížení uplatnění práv z vadného plnění spotřebitele, a tedy ohrozilo zákonem chráněný zájem na poskytnutí pravdivé a řádné informace o uplatnění práva z vadného plnění. Ohledně bodu III čl. 11 obchodních podmínek žalovaná dodává, že jeho znění nemá oporu v žádném právním předpise. Žalobce může spotřebiteli doporučit vyhotovení záznamu o poškození, avšak nemůže mu takovou povinnost uložit. Znění obchodních podmínek přitom nepodporuje žalobcovo tvrzení, že záznam o poškození není rozhodný z hlediska práv spotřebitele. K námitce uplatnění nového argumentu týkajícího se odpovědnosti dopravce za poškození zásilky žalovaná odkazuje na str. 7 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, podle něhož „odpovědnost za poškození zboží v průběhu přepravy nese dopravce, ale pouze ve vztahu k účastníkovi řízení nikoliv ve vztahu ke spotřebiteli, kdy tato odpovědnost je stále na prodávajícím, jelikož dopravce se spotřebitelem nevstupuje do žádného smluvního vztahu“. Rozhodný text v bodu III čl. 11 obchodních podmínek formulovaný příslušným způsobem je pro spotřebitele matoucí a nepravdivý. Žalovaná doplňuje, že ačkoliv jí nebyl znám žádný případ poškozeného spotřebitele, tato skutečnost nevylučuje, že takový spotřebitel existuje. Žalovaná žádá, aby soud žalobu zamítl. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Žalobcem navržené důkazy soud neprovedl, neboť tvoří součást správního spisu, z něhož soud vyšel při