7 As 2/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Af 10/2013- 111 - text 16 pokračování 9Af 10/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: O2 Czech Republic a. s. (dříve Telefónica Czech Republic, a. s.), se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, IČ 601 93 336, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 17. 12. 2012, č. j. ČTÚ-136 195/2012-611, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „žalovaný“) ze dne 17. 12. 2012, č. j. ČTÚ-136 195/2012-611 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný prvním výrokem napadeného rozhodnutí stanovil, že povinnost související s regulací cen uložená žalobci v rozhodnutí žalovaného č. CEN/7/04.2010-68 (dále jen „rozhodnutí o ceně z roku 2010“), které nabylo právní moci dne 22. 4. 2010, ve znění rozhodnutí č. CEN/7/07.2012-4 (dále jen „rozhodnutí o ceně z roku 2012“), které nabylo právní moci dne 4. 7. 2012, se podle § 51 odst. 5 a 8 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), mění tak, že podle § 51 odst. 5 písm. f) a § 59 zákona o elektronických komunikacích a podle výsledků analýzy relevantního trhu „Ukončení hlasového volání (terminace) v jednotlivých veřejných mobilních telefonních sítích“ vydané opatřením obecného povahy č. A/7/09.2009-11 se žalobci ukládá povinnost sjednávat ceny za propojení v jeho veřejné mobilní telefonní sítí za službu ukončení volání (terminace) tak, aby a) v období od 1. 1. 2013 nebyla překročena maximální cena 0,41 Kč/min bez DPH, b) v období od 1. 7. 2013 nebyla překročena maximální cena 0,27 Kč/min bez DPH. Žalovaný v druhém výroku napadeného rozhodnutí konstatoval, že pro nově uzavírané smluvní vztahy je po dobu účinnosti prvního výroku napadeného rozhodnutí žalobce povinen sjednávat a uplatňovat ceny podle prvního výroku napadeného rozhodnutí. V ostatních případech je žalobce po dobu účinnosti prvního výroku napadeného rozhodnutí povinen sjednat a uplatňovat ceny podle prvního výroku části a) napadeného rozhodnutí nejpozději od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v souladu s § 51 odst. 1 a 2 zákona o elektronických komunikacích provedl analýzu trhu – ukončení hlasových volání (terminace) v jednotlivých veřejných mobilních telefonních sítích (dále jen „trh č. 7“), kterou vydal jako opatření obecné povahy ze dne 22. 9. 2009, č. A/7/09.2009-11 (dále jen „analýza trhu č. 7“). Z této analýzy vyplynulo, že trh č. 7 není efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm působily podniky s významnou tržní silou. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2010, č. j. 92 997/2009-609/VI. vyř., byl žalobce stanoven jako podnik s významnou tržní silou. Analýza trhu č. 7 dále v případě žalobce prokázala, že jsou naplněny podmínky pro uložení cenové regulace podle § 56 a § 57 zákona o elektronických komunikacích. Žalovaný tedy uložil žalobci povinnost sjednávat ceny za terminaci tak, aby nebyly překročeny stanovené maximální ceny, a to rozhodnutím o ceně z roku 2010, které později pozměnil rozhodnutím o ceně z roku 2012. Žalovaný konstatoval, že doporučení Evropské komise ze dne 7. 5. 2009, č. 2009/396/ES, o regulaci sazeb za ukončení volání v pevných a mobilních sítích v EU (dále jen „doporučení Komise“), stanovilo jako metodu pro výpočet cen za terminaci metodu dlouhodobých přírůstkových nákladů (dále jen „pure LRIC“). Již při vydání předchozích rozhodnutí o ceně žalovaný avizoval svůj záměr postupovat v souladu s doporučením Komise a počátkem roku 2013 stanovit novou cenu za terminaci vypočítanou na základě metodiky uvedené v doporučení Komise. Nákladový model pure LRIC je model založený na postupu „zdola nahoru“ (bottom-up) a kalkuluje cenu vycházející z nákladů mobilní sítě efektivního operátora. Tento model byl vytvořen ve spolupráci s konzultantskou společností a byl zveřejněn na internetových stránkách žalovaného, včetně detailní metodiky, uživatelského manuálu a popisu funkčnosti matematického modelu. Žalovaný s použitím modelu pure LRIC vyčíslil jednotkové náklady za minutu terminovaného provozu v síti efektivního operátora a stanovil maximální cenu za terminaci ve výši odpovídající vyčísleným nákladům, včetně WACC 8,26 %. Razantní snížení regulované ceny, vyvolané uplatněním modelu pure LRIC, je rozumné rozložit v čase v souladu s dosavadní praxí, tj. uplatněním tzv. „glide path“. Celkové snížení maximální ceny o 51 % je rozloženo rovnoměrně do dvou časových intervalů, v nichž se maximální cena snižuje o 0,14 Kč/min v každém kroku. Povinnost uplatňovat nové ceny byla u stávajících smluvních vztahů stanovena s ohledem na lhůty potřebné ke sjednání změny a k provedení administrativních procesů souvisejících se změnou propojovacích smluv. K připomínkám žalobce žalovaný uvedl, že žalobce disponuje zařízením, jehož kapacita nezávisí na BHE, nicméně ostatní operátoři požadovaný vstup dodali, a proto zůstane v modelu zachován. Modelování tedy bude probíhat na základě vstupů zbylých dvou operátorů. Vstupní kapacity hodnoty HLR vycházejí z průměru vstupních hodnot dle datového sběru operátorů. Žalovaný na základě připomínek žalobce upravil hodnoty vstupů (HLR, SMSC platform, GGSN), avšak konstatoval, že tyto úpravy nemají vliv na výslednou cenu za službu ukončení volání v mobilní síti. Žalovaný souhlasil se žalobcem v tom, že doporučení Komise je právním předpisem s nižší právní silou a jako takové není nadřazeno zákonu o elektronických komunikacích. Žalovaný postupuje v souladu se zákonem a ostatními relevantními dokumenty se řídí jen do té míry, do jaké jsou se zákonem slučitelné. Žalovaný uvedl, že s ohledem na § 55 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích lze v nákladově orientované ceně zohlednit pouze účelně a efektivně vynaložené náklady a přiměřený zisk. Sama skutečnost, že navržená cena nepokrývá všechny náklady alokované žalobcem na službu terminace, nemůže vést k závěru o porušení § 56 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích. Žalovaný byl přesvědčen, že navržená cena pokrývá veškeré přírůstkové náklady teoretického efektivního operátora. Zákon o elektronických komunikacích nestanoví metodu pro výpočet nákladově orientované ceny, rozhodnutí o způsobu výpočtu ceny tedy zůstává na správním orgánu, který je povinen přihlížet k doporučení Komise. Žalovaný uvedl, že cenová regulace vychází ze závěrů analýzy relevantního trhu a je uložena na jejím základě. V průběhu analýzy identifikoval žalovaný účtování nepřiměřeně vysokých cen v neprospěch koncových uživatelů v případech, kdy není uplatněna cenová regulace. Jako regulační opatření určené k řešení soutěžního problému byla navržena povinnost související s regulací cen podle § 56 a § 57 zákona o elektronických komunikacích, a to formou maximálních cen (kalkulovaných ve výši nákladově orientovaných cen). S ohledem na § 55 odst. 2 citovaného zákona se žalovaný při vyčíslení kalkulované ceny snaží zohlednit pouze ty náklady, které byly vynaloženy účelně a efektivně, tedy náklady vynakládané efektivním operátorem. S ohledem na vydání doporučení Komise došlo k jednoznačnému posunu v názoru, jakým způsobem náklady efektivního operátora vyčíslit. Jako nejzávažnější soutěžní problém spojený s velkoobchodními trhy terminace označila vysoké ceny (excessive prices) i vysvětlující zpráva k doporučení Komise a Evropská komise jako nejvhodnější nástroj k řešení tohoto soutěžního problému doporučila stanovit ceny ve výši nákladů efektivního operátora prostřednictvím metody pure LRIC. Žalovaný měl za to, že cena stanovená napadeným rozhodnutím zohledňuje účelně a efektivně vydané náklady spojené se službou terminace, a postup žalovaného je tak v souladu s § 55 odst. 2 a § 56 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích. Ukládané nápravné opatření je rovněž přiměřené povaze zjištěného soutěžního problému, kterým je aplikace nepřiměřeně vysokých cen ze strany žalobce. Důvody, proč Evropská komise považuje za nejvhodnější způsob stanovení účelných a efektivně vynaložených nákladů na službu terminace právě metodou čistých přírůstkových nákladů, jsou popsány v dokumentu, na nějž žalovaný odkázal. Žalovaný uvedl, že obdobně jako v předchozích rozhodnutích o ceně nevymezil délku platnosti poslední stanovené ceny. Tento interval bude zřejmý až z účinnosti cen podle nového rozhodnutí o ceně. Žalobce bude mít možnost seznámit se s předpokládaným ukončením platnosti stanovené ceny v okamžiku zahájení následného správního řízení ve věci změny napadeného rozhodnutí. Žalova