§ 64 Zákon o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) – Společná ustanovení
Zákon o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) · 186/2013 Sb. · § 64 · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 64 zákona o státním občanství České republiky stanoví, že při posuzování, zda je nebo byla fyzická osoba českým nebo československým státním občanem, se vždy postupuje podle právních předpisů platných v době, kdy mělo k nabytí nebo pozbytí občanství dojít.
§ 64 Společná ustanovení
Při posuzování, zda fyzická osoba je nebo byla českým státním občanem, československým státním občanem, státním občanem Československé federativní republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky, se postupuje podle právních předpisů účinných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby.
Paragraf 64 zákona o státním občanství České republiky stanoví, že při posuzování, zda je nebo byla fyzická osoba českým nebo československým státním občanem, se vždy postupuje podle právních předpisů platných v době, kdy mělo k nabytí nebo pozbytí občanství dojít.
Co to znamená v praxi
Při zjišťování státního občanství se nepoužívají aktuální zákony, ale ty, které byly účinné v minulosti v daném konkrétním okamžiku.
Pokud například někdo nabyl občanství v roce 1960, posuzuje se to podle tehdy platných předpisů, nikoli podle dnešního zákona.
Tento princip se vztahuje na české státní občanství, československé státní občanství, státní občanství Československé federativní republiky i České a Slovenské Federativní Republiky.
Na co si dát pozor
Pro správné určení státního občanství je klíčové znát a aplikovat historické právní předpisy.
Posuzování může být složité vzhledem k častým změnám právních úprav státního občanství v minulosti.