7 As 117/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 60/2016- 44 - text 39 10 A 60/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka, soudce Mgr. Martina Lachmanna a soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: Gen. mjr. Ing. R. P., MPA zastoupeného JUDr. Danielem Volákem, advokátem sídlem Jiráskova 413, Litvínov proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 7. 3. 2016, čj. 46/2016-NBÚ/07-OP takto: I. Rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 7. 3. 2016, čj. 46/2016-NBÚ/07-OP, a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 27. 11. 2015, čj. 120974/2015-NBÚ/P, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Daniela Voláka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 7. 3. 2016, čj. 46/2016-NBÚ/07-OP (dále též „Napadené rozhodnutí“), jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 27. 11. 2015, čj. 120974/2015-NBÚ/P, kterým správní orgán prvního stupně zrušil platnost osvědčení žalobce jako fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím, doručeným žalobci dne 8. 3. 2016, byl rozklad žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítnut a Prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce v podané žalobě namítl, že správní řízení bylo postiženo vadami, které mají za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Správní orgán dospěl na základě shromážděných podkladů podle žalobce k nesprávnému skutkovému zjištění a Napadené rozhodnutí v důsledku těchto chybných a nedostatečných skutkových zjištění obsahuje nesprávné právní posouzení a je nezákonné. 3. V rámci prvního okruhu žalobních bodů žalobce namítal, že složení rozkladové komise bylo při jednání dne 29. 1. 2016 i při jednání dne 25. 2. 2016 v rozporu s § 130 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), a s § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 4. Žalobce měl za to, že nebyla naplněna zákonná podmínka, „že z poloviny pětičlenné komise musejí být 3 členové s právnickým vzděláním“. Při obou rozhodování rozkladové komise byli přítomni pouze 2 právníci a 1 technik. Rozkladová komise tak nemohla být usnášeníschopná, neboť místo minimálně 3 právníků rozhodovali pouze 2. Správní spis přitom podle žalobce neobsahuje údaj o tom, kdy, jak a v jakém složení byla ředitelem NBÚ rozkladová komise jmenována a zda členové splňují kvalifikační předpoklady. Žalobce současně namítl, že rozkladová komise byla pouze tříčlenná, byť zákonné minimum je pětičlenná. 5. Žalobce rovněž namítl, že se rozkladová komise bez zjevného důvodu sešla k jedinému rozkladu dvakrát a přijala dvě vzájemně protichůdná doporučení. Žalobce poukazoval na to, že ředitel NBÚ byl po vydání usnesení rozkladové komise ze dne 29. 1. 2016 povinen o rozkladu rozhodnout. Nebyl tedy dán žádný zákonný důvod, aby jiná rozkladová komise (v jiném složení) ke stejnému rozkladu zasedala dne 25. 2. 2016 a přijala naprosto protichůdné usnesení. Rozkladová komise se nadto dne 25. 2. 2016 sešla v jiném složení, přičemž zdůvodnění nahrazení Mgr. J. E. Mgr. P. T. není obsahem správního spisu. 6. V rámci druhého okruhu žalobních bodů žalobce namítal, že dle ust. § 131 zákona č. 412/2005 Sb. je ředitel NBÚ oprávněn řízení o rozkladu zastavit, napadené rozhodnutí zrušit, případně rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání, nebo rozklad zamítnout. V každém z případů má povinnost rozhodnout o rozkladu do 3 měsíců ode dne doručení rozkladu a své rozhodnutí odůvodnit. Žalobce měl za to, že ředitel NBÚ není podle zákona č. 412/2005 Sb. oprávněn k tomu, aby si sám z vlastní iniciativy v rámci řízení o rozkladu vyžadoval doplňující informace od zpravodajské služby. Pokud bylo Prvostupňové rozhodnutí vydáno na základě nedostatečných podkladů, mělo být dle názoru žalobce zrušeno a podklady měly být doplněny v rámci nového projednání věci správním orgánem prvního stupně. 7. V reakci na poznámku ředitele NBÚ na str. 3 Napadeného rozhodnutí žalobce namítl, že ředitel NBÚ nebyl oprávněn v této věci zahájit a vést přezkumné řízení a v jeho rámci jakkoli doplňovat podklady do správního spisu. 8. Podle žalobce ředitel NBÚ nepostupoval ani v souladu se zásadou materiální pravdy vyplývající z § 3 správního řádu a § 89 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., neboť v rámci doplňování podkladů vyžadoval toliko informace, které by dodatečně umožnily učinit závěr o tom, že zjištění zpravodajské služby lze považovat za věrohodná, tedy pouze informace jdoucí k tíži žalobce. 9. Žalobce dále namítal, že ředitel NBÚ na sebe vztáhl pravomoc celého svého úřadu a bez zákonného zmocnění se v zájmu rychlosti řízení rozhodl pro to, aby věc nebyla vrácena a řádně prověřena a rozhodnuta, ale o této raději rozhodl sám, přičemž proti jeho rozhodnutí nebylo žádných řádných opravných prostředků a žalobce je nucen podávat tuto správní žalobu. Argumentoval-li ředitel NBÚ ve vztahu k závěru odlišnému od doporučení rozkladové komise NBÚ zájmem na rychlosti a efektivnosti řízení, žalobce poukazoval na to, že v jeho zájmu je především to, aby proběhlo řádné, spravedlivé a objektivní správní řízení, bez jakýchkoli excesů a zásahů do jeho řádného běhu. 10. Žalobce v rámci tohoto okruhu žalobních bodů rovněž namítal, že právě na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, čj. 7 As 112/2012 - 28, mělo být Prvostupňové rozhodnutí zrušeno a tento úřad se měl věcí znovu řádně zabývat tak, aby tato utajovaná informace byla dostatečně konkrétní, ale také aby bylo patrné, jakým způsobem byla získána a o jaká (a jak věrohodná) konkrétní skutková zjištění se opírá. Tuto povinnost však nemůže suplovat rozhodnutí ředitele NBÚ o rozkladu. Podle žalobce tak došlo k excesu z režimu zákona č. 412/2005 Sb. a správního řádu a tím také k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 11. Doplněním správního spisu o nové důkazy ve fázi řízení o rozkladu nadto došlo podle žalobce k porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť žalobce nejen že neměl možnost se s těmito ředitelem NBÚ doplněnými podklady rozhodnutí seznámit, ale nebyl ani upozorněn na to, že k takovému úkonu v rámci řízení o rozkladu došlo. 12. V rámci třetího okruhu žalobních bodů žalobce namítal, že žalobce již v rozkladu uvedl, že mu nebylo umožněno seznámit se se skutečnostmi, které jsou údajně základem pro vyhodnocení bezpečnostního rizika ve spojení s jeho osobou, a byl v bezpečnostním řízení zkrácen na svých právech garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce doplnil, že je tedy nucen domáhat se tohoto svého práva v řízení soudním, když se ředitel NBÚ v rámci Napadeného rozhodnutí s touto námitkou žalobce řádně nevypořádal. 13. Žalobce dále s poukazem na § 89 odst. 7 a § 124 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb. namítl, že v předmětném případě je ze strany žalovaného nastaven nepřiměřeně vysoký obsah utajované části bezpečnostního svazku, což má za následek nepřezkoumatelnost jak Prvostupňového rozhodnutí, tak i Napadeného rozhodnutí o rozkladu. 14. Žalobce měl za to, že je vhodné rozhodnutím soudu vymezit, které informace není možné učinit součástí utajované části bezpečnostního svazku, a to právě pro ochranu práv účastníka řízení. Žalobce konstatoval podezření, že v jeho případě se jedná o zneužívání rozsahu utajovaných informací. Uvedl, že se nedomáhá zveřejnění či odtajnění operativně pátracích metod, technických metod, nasazené techniky, době jejího použití, počtu kusů technických prostředků či sdělení počtu a osobních údajů jednotlivých operativních pracovníků zpravodajské služby. Žalobci jde podle jeho žalobních tvrzení především o to, aby byl konfrontován s konkrétními závěry a se skutkovými okolnostmi, ze kterých NBÚ vyvodil hrozbu bezpečnostního rizika a mohl se proti těmto závěrům bránit, navrhovat důkazy, svědky a činit jiné návrhy, a vyjádřit k těmto skutečnostem své stanovisko, což jsou základní práva každého účastníka správního řízení dle ust. § 36 odst. 1 a 2 správního řádu. 15. Žalobce dále nesouhlasil s postupem žalovaného, který podle žalobce automaticky přejímá obsah zpráv zpravodajských služeb, aniž by se k nim mohl žalobce vyjádřit. Tyto informace přitom mohou být nepravdivé, lživé či jakkoli jinak zkreslené, když tyto zásahy mohou být založeny na zavrženíhodných pohnutkách jako je osobní antipatie, případně msta bývalých či současných spolupracovníků žalobce. Pokud tedy nelze informac