10 As 258/2017 — Nejvyšší správní soud

11 A 181/2015- 108 - text 11 11 A 181/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 1, Jihlava, zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 za účasti: 1) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST a.s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupena Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 2) Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí, se sídlem Žižkova 93, Jihlava, zastoupen JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Kvestorská 337/5, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17.8.2015 č.j. MV-16239-35/VS-2014 t a k t o : I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17.8.2015 č.j. MV-16239-35/VS-2014 se z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 499,65 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17.8.2015 č.j. MV-16239-35/VS-2014, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16.1.2015 č.j. MV-133471-68/ODK-2013, kterým bylo rozhodnuto tak, že se ruší výrok I. a II. rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne 12.9.2013 č.j. KUJI 61198/2013, sp.zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25, a věc se vrací krajskému úřadu k projednání, a to z důvodu nicotnosti rozhodnutí uvedeného krajského úřadu. 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise, nebyl zjištěn obsah smlouvy o založení Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, jeho stanovy, skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisu. Dále namítal, že nebyly zjištěny všechny významné okolnosti pro rozhodnutí, věc byla nesprávně posouzena a odůvodnění neobsahuje úvahy, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů a interpretaci právní úpravy. Dále namítal nesprávné právní posouzení a skutečnost, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí akceptovalo prvostupňové rozhodnutí, ve kterém došel správní orgán k závěru, že krajský úřad nebyl příslušný v přezkoumávané věci vůbec rozhodovat, když veřejnoprávní smlouva může obsahovat i prvky soukromoprávní s tím, že majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí jsou soukromoprávními vztahy. Spory ze soukromoprávních vztahů mohou správní orgány řešit pouze tehdy, jestliže je tak stanoveno zvláštními zákony, což se v posuzovaném případě nestalo. S tímto právním odůvodněním žalobce nesouhlasí. Napadené rozhodnutí pojednává o smlouvě o založení svazku obcí, aniž správní orgán posoudil charakter a obsah této smlouvy, smlouva přitom neobsahuje žádné ujednání o majetkových vztazích mezi svazkem obcí a členskými obcemi, lze se jen domnívat, že žalovaný pod pojmem smlouva o založení svazku obcí označené smlouvou, ale také stanovy jako její nedílnou součást. Odůvodnění je nedostatečné, rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Stejně tak se správní orgány nezabývaly otázkou, zda smlouva, popřípadě některá její část není absolutně neplatná. Napadené rozhodnutí neobsahuje odkaz na ustanovení platné právní úpravy, která byla použita pro odůvodnění napadeného rozhodnutí, prosté použití odkazu na soudní rozhodnutí je nedostatečné. Žalobce dále namítal nesprávnou interpretaci usnesení zvláštního senátu č.j. Konf 13/2010-7 ze dne 9.10.2010, které se dotýká veřejnoprávní smlouvy subordinační podle § 161 správního řádu, nikoli smlouvy koordinační podle § 160 správního řádu. Jde o významnou odlišnost, ze které je nutno dovodit, že majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí jsou vztahy veřejnoprávními. Dále žalobce s odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 19.10.2010 č.j. Konf 13/2010-7 namítal, že zvláštní senát se při posuzování věci, jež byla předmětem jeho jednání, zabýval vztahem mezi veřejnoprávní částí smlouvy a soukromoprávní částí smlouvy, která spočívala v poskytnutí bezúročné půjčky v daném případě na rozdíl od věci posuzované zvláštním senátem se vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu podle zákona č. 274/2001 Sb. zřizují a provozují ve veřejném zájmu, majetkoprávní vztah, který byl mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí založen veřejnoprávní smlouvou, je vztahem veřejnoprávním. 3. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.12.2010 sp.zn. 23 Cdo 318/2009, v němž se Nejvyšší soud zabýval věcnou souvislostí mezi veřejnoprávní smlouvou a poskytnutím plnění v jejím rámci se zdůrazněním nutnosti zvažovat povahu konkrétního právního vztahu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud je pokud je takové jinak soukromoprávní plnění přímým důsledkem veřejnoprávní povahy smlouvy, má i toto plnění veřejnoprávní povahu. Tak tomu bylo i v případě žalobce, kdy jeho nárok na vydání dotčeného majetku věcně souvisí s jeho členstvím, ukončením členství ve svazku obcí a vypořádáním po ukončení tohoto členství. Napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního názoru o soukromoprávním prvku. Žalobce dále poukázal na nedostatečné vypořádání se s argumentací žalobce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.11.2014 č.j. 54 Co 480/2014-226, který dospěl k závěru, že smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí je smlouvou veřejnoprávní, jde o koordinační smlouvu podle § 160 správního řádu. Spor vzniklý na základě této smlouvy pak lze považovat za spor z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 141 správního řádu. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17.8.2015 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření popsal dosavadní průběh řízení, poukázal na zahájení nezkumného řízení ve vztahu k rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12.9.2013 s tím, že rozhodnutí o zastavení nezkumného řízení ze dne 26.8.2014 bylo k rozkladu Vodárenské akciové společnosti a.s. zrušeno s tím, že správní orgán vycházel z rozsudku zvláštního senátu ze dne 19.10.2010 č.j. Konf 13/2010-74, ve kterém bylo poukázáno na to, že je třeba posuzovat části veřejnoprávní smlouvy podle jejího obsahu a pokud některá tato část má soukromoprávní povahu, je k řešení sporu z této části veřejnoprávní smlouvy příslušný civilní soud. Následně pak bylo rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina rozhodnutím žalovaného ze dne 16.1.2015 zrušeno se závěrem, že jde z důvodu věcné nepříslušnosti správního orgánu o rozhodnutí nicotné. Na tomto návrhu setrval ministr vnitra i v napadeném rozhodnutí ze dne 17.8.2015. Dle názoru žalovaného nešlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu, žalobce směšuje změnu právního názoru správního orgánu v určitém bodu v čase, která je obecně přípustná a její zapovězení by vytvářelo nutnost setrvávat na nesprávných právních závěrech se situací, kdy správní orgán bez důvodu rozhoduje podobné případy rozdílným způsobem. Žalovaný poukázal na rozdílnou úpravu ve starém a novém zákoně o obcích, nesouhlasí s námitkou žalobce o nutném postupu podle § 50 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné jsou z něho zřejmé důvody, proč bylo rozhodnuto daným způsobem. Žalovaný nepostupoval tak, že by pouze citoval judikaturu, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč např. argumentaci Krajského soudu v Brně nepovažoval žalovaný za relevantní. Navrhl zamítnutí podané žaloby s tím, že žalobce jako správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť schopnost a povinnost hájit vlastní rozhodnutí na soudě je integrální součástí řádného výkonu státní správy, správní orgán je dostatečně vybaven vlastními kvalifikovanými pracovníky. 5. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku ze dne 11.6.2016 v níž se vyjádřil k jednotlivým tvrzením žalovaného se zdůrazněním charakteru smlouvy o vytvoření svazku obcí s tím, že setrval na podané žalobě. 6. Právo osoby mající postavení osoby zúčastněné na řízení využila Vodárenská akciová společnost a.s. a Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí. 7. Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazek obcí, jako osoba zúčastněná na řízení, ve vyjádření k podané žalobě projevil nesouhlas s podanou žalobou. Uvedl, že zákonnosti zakladatelské smlouvy svazku a obcí se v minulosti zabýval jak krajský úřad, tak Ministerstvo vnitra, konkrétně ve sdělení odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ze dne 10.5.2010 č.j. MV-22824-6/ODK-2010, ve kterém zdůraznil princip smluvní volnosti. Tato smlouva byla provedena jako důkaz při ústním jednání, které se konalo 4.4.2014 za účasti žalobce. Správní