2 As 86/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 45/2016- 53 - text 2 pokračování sp. zn. 11 A 45/2016 11 A 45/2016-53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Národní demokracie, sídlem Argentinská 286/38, Praha 7, zastoupené Mgr. Filipem Červenkou, advokátem v Praze, Italská 1203/18, Praha 2- Vinohrady, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2, Praha o námitkách proti rozpuštění shromáždění konaného dne 26. března 2016, takto: I. Shromáždění konané dne 26. března 2016 s místem konání Praha – Národní muzeum, Václavské náměstí a Můstek svolané Hnutím Za naši kulturu a bezpečnou zem a Národní demokracií bylo rozpuštěno v souladu se zákonem. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze námitky proti rozpuštění shromáždění konaného dne 26. 3. 2016 na Václavském náměstí v Praze, podle § 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále také jako ,,shromažďovací zákon‘‘). Shromáždění, které bylo svolané Hnutím za naši kulturu a bezpečnou zem a Národní demokracii, se sídlem Argentinská 38, Praha 7, bylo oznámeno dne 26. 1. 2016, s oznámeným účelem ,,Za Českou republiku‘‘, Demonstrace za demisi vlády a předčasné volby a svrchovaný český stát, přitom nebylo zakázáno. Shromáždění se dle ohlášení mělo konat dne 26. 3. 2016 od 8:00 do 21:00 hodin. Oznámeným místem konání shromáždění bylo Národní muzeum (rampa a okolí až k pomníku sv. Václava), Václavské náměstí (od hotelu Evropa až k Můstku) a Můstek. 2. Za trvání shromáždění, a to v době, kdy probíhal projev pana A. B. B., byl proti panu B. veden zákrok příslušníků Policie České republiky, při kterém byl projev přerušen a pan B. byl následně zajištěn a předveden na služebnu Policie České republiky. Po tomto zajištění pana A. B. B. bylo žalovaným rozhodnuto o rozpuštění shromáždění a následně byl proti účastníkům shromáždění veden zákrok příslušníky Policie České republiky, který byl navíc podle názoru žalobkyně nepřiměřený a nezákonný, neboť příslušníci Policie České republiky použili proti účastníkům Shromáždění mimo jiné i slzný plyn, a to bez toho, aby byla taková míra intenzity zákroku nutná k dosažení účelu rozpuštění shromáždění. 3. Žalobkyně dále uvedla, že skutečnost, že je shromáždění rozpuštěno, byla svolavatelům oznámena pouze ústně, k doručení písemného vyhotovení rozhodnutí vůbec nedošlo. Žalobkyně si je vědoma skutečnosti, že rozhodnutí o rozpuštění shromáždění je rozhodnutím na místě, které je vyhlašováno ústně, nicméně v souladu s § 143 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je povinností úřadu doručit svolavateli písemné vyhotovení rozhodnutí, a to bez zbytečného odkladu. V důsledku porušení uvedeného ustanovení správního řádu žalobkyně nezná přesný důvod rozpuštění shromáždění, je si však jista, že podmínky pro rozpuštění shromáždění nebyly naplněny. 4. Žalobkyně namítla, že co se důvodů rozpuštění shromáždění, nemohl být naplněn důvod uvedený v § 7 odst. 3 a 4 shromažďovacího zákona, neboť účastníci shromáždění nebyli ozbrojeni, ani neměli obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, což je zřejmé zejména z fotografické dokumentace, která byla na místě v průběhu shromáždění pořízena. Vzhledem k časovým souvislostem, došlo k rozpuštění shromáždění právě na základě obsahu projevu A. B. B., který ve svém projevu kritizoval současnou politickou situaci, což plně odpovídá oznámenému účelu shromáždění. Obsah projevu nebyl v rozporu se zákonem, i kdyby tomu tak bylo a obsahem projevu byla naplněna skutková podstata některého trestného činu, nebyla by tato skutečnost důvodem pro rozpuštění shromáždění, neboť k tomu lze podle § 12 odst. 6 shromažďovacího zákona přistoupit až v případě, kdy by se nápravu nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům, v tomto případě tak po zákroku proti A. B. B. mělo být umožněno pokračování shromáždění. Místo toho však bylo přistoupeno k jeho rozpuštění. 5. Rozpuštěním shromáždění došlo k porušení zákona a k zásahu do ústavně zaručených práv jeho účastníků. S ohledem na to navrhla, aby soud rozsudkem rozhodl, že shromáždění, jež se konalo dne 26. 3. 2016 v oblasti Praha - Národní muzeum (rampa a okolí až k pomníku sv. Václava), Václavské náměstí (od hotelu Evropa až k Můstku) a Můstek, svolané Hnutím Za naši kulturu a bezpečnou zem a Národní demokracii, se sídlem Argentinská 38, Praha 7, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. 6. Žalovaný ve vyjádření ke žalobě námitky odmítl. Poté, co přijal dne 26. 1. 2016 oznámení o plánovaném shromáždění žalobkyně a následně dne 19. 2. 2016 oznámení o shromáždění – pouličním průvodu se stejným datem konání, v němž byly uvedeny tytéž osoby zmocněné jednat jménem svolavatele jako v předešlém oznámení, načež na základě těchto oznámení neshledal žalovaný důvod tato prohlášení zakázat, se na internetových stránkách a na facebookové stránce žalobkyně vyskytla pozvánka na oznámená shromáždění – pouliční průvod, s vyobrazenou fotografií předsedy vlády České republiky – Bohuslavem Sobotkou a s košíkem vajec, z nich dvě jsou vyobrazena v podobě ručního granátu, přitom v textu pozvánky bylo dále uvedeno, že ,,Ve správnou chvíli účastníci pochodu obdrží malou velikonoční pozornost – syrové vejce. To si mohou odnést domů, uvařit a nabarvit nebo s ním naložit podle vlastního uvážení‘‘. Text dále pokračoval: ,,Nejhezčí je: a) v ošatce, b) na pánvi, c) když letí.‘‘ 7. Co se týče argumentu žalobkyně, který se týká nedoručení písemného rozhodnutí vydaného podle § 143 správního řádu, odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2011, č. j. 2 As 86/2011, v němž se soud přiklonil k názoru zastávaného autory komentáře (Černý P. – Lehká M., Zákon o právu shromažďovacím, 1. Vydání, C. H. Beck 2010, s. 136 a násl.), že rozpuštění shromáždění je rozhodnutím na místě ve smyslu § 143 odst. 1 písm. d) správního řádu, žalovaný však i přes znalost výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu takovýto postup nevolil. Zejména tak činil z důvodu případného souběhu žaloby o námitce proti rozpuštění shromáždění podle § 13 shromažďovacího zákona a žaloby proti vydanému písemnému rozhodnutí podle § 143 správního řádu a dále pak z důvodu nevyjasněného okruhu účastníků správního řízení, kterým se písemné rozhodnutí rozpuštění shromáždění vydané podle § 143 správního řádu má oznamovat. Tyto výše nastíněné problémy, které soud v citovaném rozsudku odmítl obiter dictum řešit, vedly žalovaného k tomu, že postup podle § 143 správního řádu neaplikoval, a to de lege ferenda ve světle novely zákona o právu shromažďovacím, na jejímž znění se i žalovaný v legislativním procesu podílel v rámci připomínkového řízení. Tato novela v reakci na již zmíněný rozsudek Nevyššího správního soudu mění příslušná ustanovení zákona tak, že v § 12 odst. 5 shromažďovacího zákona ihned ve větě první stanoví, že: ,,Rozpuštění je zásahem na místě‘‘. Ustanovení § 13 shromažďovacího zákona se pak novelizuje tímto způsobem: ,,Žalobu proti rozpuštění shromáždění může svolavatel nebo účastník shromáždění podat do 15 dnů.‘‘ 8. K důvodům rozpuštění shromáždění žalovaný odkázal na protokol o průběhu shromáždění, ze kterého vyplývá, že důvody k rozpuštění shromáždění byly sděleny zástupcem Magistrátu hlavního města Prahy z ozvučovacího zařízení vozidla Police České republiky. Přestože byl A. B. B. předveden na služebnu policií ještě předtím, než byly důvody rozpuštění sděleny, byla na místě shromáždění jednak L. H. jako osoba zmocněná jednat jménem svolavatele a dále měly možnost důvody rozpuštění slyšet další osoby, které jsou v oznámení uvedeny jako osoby zmocněné jednat v zastoupení svolavatele (L. B. a B. Š.). 9. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že podmínky pro rozpuštění shromáždění nebyly naplněny, neboť jasným důvodem rozpuštění shromáždění bylo jeho směřování k výzvě rozněcovat nenávist a nesnášenlivost vůči člověku pro jeho národnost, rasu, původ a náboženské vyznání a dále směřovalo k výzvě dopouštět se násilí a hrubé neslušnosti, tedy důvody, které jsou uvedeny v § 10 odst. 1 písm. a) a b) shromažďovacího zákona. Při posuzování shromáždění zástupci úřadu nehodnotili pouze obsah slovního projevu řečníků, ale posuzovali charakter shromáždění i v kontextu s pozvánkou na toto shromáždění, které žalobkyně před jeho konáním zveřejnila, s obsahem textu reprodukovaných písní, které zazněly před projevy řečníků. L. H. ve svém projevu vyvolávala strach z muslimů a rozněcovala nenávist a nesnášenlivost vůči nim, projev A. B. B. směřoval k výzvě dopouštět se násilí, když tvrdil, že bez fyzické síly není možné krizi vyřešit a bez zbraní se černým nájezdníků neubráníme. S ohledem na výše uvedené tak žalovaný navrhl, aby soud