6 As 250/2014 — Nejvyšší správní soud

3 Af 34/2016- 72 - text 23 3Af 34/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: HARD LINE BROKERAGE s.r.o., IČ: 28110757 sídlem Pražská tř. 2540, České Budějovice, zastoupený JUDr. Pavlem Brachem, advokátem sídlem Praha 4 — Chodov, Klapálkova 3132/4, PSČ 149 00 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na příkopě 864/28, Praha 1 — Nové Město, PSČ: 110 00 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 10. 3. 2016, č. j. 2016/29849/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“ nebo „rozkladový orgán“) vydala dne 10. 3. 2016 rozhodnutí, č. j. 2016/29849/CNB/110, kterým zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České národní banky (dále jen „ČNB“ nebo „žalovaná“) ze dne 28. 4. 2014, č. j. MF-60407/2013/34-1, kterým žalovaná účastníkovi řízení tj. žalobkyni podle § 26 odst. 3 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (dále jen „zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích“) uložila pokutu ve výši 430 000 Kč za to, že nesplnil opatření k nápravě uložené mu Českou národní bankou ve výroku rozhodnutí ČNB č. j. 2013/7463/570 ve znění výroku rozhodnutí bankovní rady č. j. 2013/3657/110 (dále jen „původní rozhodnutí“), když nezavedl ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, tj. do 23. 10. 2013, odpovídající a účinné systémové opatření, které mělo do budoucna zajistit, aby řádně písemně zaznamenával požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištěním a řádně písemně zaznamenával důvody, na kterých zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu. Účastník řízení konkrétně v období od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2015 v rozporu s ustanovením § 21 odst. 8 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích ve 23 případech řádně písemně nezaznamenal požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištěním a ve 42 případech řádně písemně nezaznamenal důvody, na nichž zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu, čímž se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 26 odst. 2 písm. b) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Současně byla účastníkovi řízení uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. Žalobou podanou u zdejšího soudu napadla žalobkyně nadepsané rozhodnutí bankovní rady z důvodu spočívajícím ve zkrácení jejích práv, k němuž došlo napadeným rozhodnutím o rozkladu a před tím i rozhodnutím ČNB v prvním stupni. 3. Žalobní důvody shledává žalobkyně v následujících konkrétních skutečnostech. 4. V prvním žalobním bodu namítá, že se žalovaná nezabývala prokazováním, zda zjištěné nedostatky, tj. nedostatky týkající se 52 pojistných smluv, jsou následkem nesplnění opatření k nápravě uloženého původním rozhodnutím. Žalobkyně uvádí, že přijala řadu opatření, o kterých měla za to, že povedou k nápravě, jako příklad uvádí používání záznamů pro jednání s klientem, jejichž obsah konzultovala s ČNB. 5. Dále žalobkyně tvrdí, že nově přijatých opatření si byla žalovaná vědoma, avšak nebrala na ně zřetel. Dle žalobkyně prováděla důkazy v její neprospěch a důkazy, které by svědčily o opaku, s předmětným řízením nespojuje. Žalobkyně trvá na tom, že přijala nová systémová opatření, a to, že tato opatření nejsou stoprocentně účinná, je jevem naprosto přirozeným a normálním. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na skutečnost, že před zahájením řízení u ní byla provedena dne 9. 4. 2015 „utajená zkouška", při této zkoušce nebylo shledáno, že by postupovala při jednání s klientem v rozporu se zákonem. 6. Ve druhém žalobním bodu nesouhlasí žalobkyně s posouzením skutkové podstaty správního deliktu, neboť podle žalobkyně ČNB měla posuzovat, jaká opatření žalobkyně oproti dřívější kontrole přijala a zda se situace oproti dřívějšímu stavu zlepšila či zhoršila. Přitom upozorňuje, že k většině pochybení došlo v rámci činnosti jednoho podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele (dále jen „PPZ“), tj. jedné osoby a ČNB v původním rozhodnutí nedefinovala ani základní obrysy žádaných systémových opatření. 7. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že ČNB řádně neobjasnila, co je podle ní řádné zaznamenávání požadavků a potřeb klienta, tedy zaznamenávání požadavků v takovém rozsahu, aby byla žalobkyně schopna učinit řádné a kvalifikované doporučení pro výběr daného pojistného produktu. Žádný zákon nestanovil žalobkyni, aby zavedla určité konkrétní opatření, takže pokud požadovala žalovaná opatření, může jím být cokoli a vždy to ČNB nemusí vyhovovat pro nedostatek definice požadavku žalovanou. V této souvislosti nesouhlasí žalobkyně s odkazem na úřední sdělení ČNB č. 15/2010 k některým povinnostem pojišťovacího zprostředkovatele (dále též „úřední sdělení ČNB č. 15/2010“) učiněným v napadeném rozhodnutí a uvedeným v jiném správním řízení. Nadto úřední sdělení ČNB není právním předpisem. 8. Žalobkyně poukazuje rovněž na skutečnost, že nemůže klienty nutit k vyplnění údajů, jejichž vyplnění není ze zákona povinné a nesouhlasí s žalovanou, aby v případě, kdy klient odmítne sdělit jakoukoliv informaci o požadavcích a potřebách na pojištění, které hodlá prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele uzavřít, měla žalobkyně přesto provést srovnání více produktů od různých pojistitelů se zvolenými parametry a odůvodnit, proč byl nakonec vybrán konkrétní produkt. Stejně tak nelze podle žalobkyně postupovat, pokud klient přijde s jednoznačným požadavkem na zřízení konkrétního pojistného produktu. K tomu žalobkyně dodává, že ve většině případů je hlavním a mnohdy i jediným požadavkem klienta cena pojištění. Dle žalobkyně počítačové systémy pojišťoven neumožňují dodatečně měnit záznamy o jednání s klientem, z čehož žalobkyně dovozuje, že výsledky jednání s klientem (tj. jeho potřeby a požadavky) jsou zcela zřejmé z pojistné smlouvy, kterou klient podepíše. 9. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že žalovaná řádně nezjistila skutkový stav věci, resp. že se žalovaná nezabývala tím, aby prokázala naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 26 odst. 2 písm. b) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. 10. V pátém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s výší uložené pokuty. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná při určování výše pokuty nepřihlédla k absenci škodlivého účinku. Dle žalobkyně žalovaná opřela svou úvahu o výši pokuty o ničím nepodložené výpočty inkasovaných provizí. Metodiku výpočtu výše pokuty považuje žalobkyně za založenou na spekulativních vstupních údajích. 11. Výši pokuty pak žalobkyně považuje za likvidační a s odkazem na účetní závěrku pro rok 2014, podle které vykázala k 31. 12. 2014 zisk ve výši 802 000 Kč, namítá, že výše uložené pokuty je v naprostém nepoměru k jejím finančním možnostem, a je tedy naprosto nepřiměřená. Žalobkyně rovněž tvrdí, že žalovaná při určování výše pokuty brala v potaz pouze okolnosti svědčící v její neprospěch. 12. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil obě správní rozhodnutí a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 13. V písemném vyjádření žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Před vyjádřením se k jednotlivým námitkám stručně zrekapitulovala daný případ, a sice, že původním rozhodnutím vydaným ČNB dne 27. 6. 2013 (ve znění rozhodnutí bankovní rady ČNB ze dne 18. 9. 2013) byla podle § 23 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích žalobkyni mimo jiné uložena povinnost, aby ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci původního rozhodnutí zavedla odpovídající a účinné systémové opatření, které do budoucna zajistí, aby řádně písemně zaznamenávala požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištěním a řádně písemně zaznamenávala důvody, na kterých zakládá svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu. Uvedenou povinnost uložila žalovaná žalobkyni zejména proto, že v období od 25. 7. 2011 do 20. 3. 2012 ve 34 případech porušila povinnost stanovenou v § 21 odst. 8 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, a to povinnost před uzavřením pojistné smlouvy na základě informací poskytnutých klienty a v závislosti na charakteru sjednávaného pojištění řádně zaznamenat jejich požadavky a potřeby související se sjednávaným pojištěním a důvody, na kterých založila svá doporučení pro výběr daného pojistného produktu. Současně byla žalobkyni uložena povinnost, aby o konkrétní podobě a způsobu splnění tohoto opatření ve lhůtě 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí písemně informovala ČNB, což žalobkyně ve stanovené lhůtě neučinila. 14. Žalovaná provedla ve dnech 14. 4. 2015 až 27. 5. 2015 u žalobkyně kontrolu, která byla zaměřena i na prověření dodržování právních předpisů v oblasti zprostředkování uzavírání pojistných smluv podle zá