2 Afs 25/2015 — Nejvyšší správní soud

6 A 171/2013- 90 - text 20 6 A 171/2013 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce Mgr. Martina Lachmanna a soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. J. J. zastoupeného Ing. Jitkou Routkovou, daňovou poradkyní sídlem Komenského 87/3, Liberec proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu sídlem Štěpánská 28, Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Postup k odstranění pochybností zahájený žalovaným výzvou k odstranění pochybností ze dne 5. 4. 2013 pod čj. 1832017/13/2008-24801-101174, na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2013, byl nezákonný. II. Návrh žalobce, aby soud určil, že výzva žalovaného k odstranění pochybností ze dne 5. 4. 2013, čj. 1832017/13/2008-24801-101174, a výzva žalovaného ze dne 26. 7. 2013, čj. 3936498/13/2008-05401-108813, jsou nezákonnými rozhodnutími, se zamítá. III. Návrh žalobce, aby soud žalovanému přikázal, aby obnovil právní stav před vydáním výzev žalovaného ze dne 5. 4. 2013, čj. 1832017/13/2008-24801-101174, a ze dne 26. 7. 2013, čj. 3936498/13/2008-05401-108813, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. Jitky Routkové, daňové poradkyně. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v zahájení a provádění nezákonného postupu k odstranění pochybností u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2013 u žalobce žalovaným. 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 25. 3. 2013 podal datovou zprávou pod podacím číslem 30454822 řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2013, současně s tímto daňovým přiznáním podal v dalším podání pod podacím číslem 3045826 i výpis z evidence pro daňové účely vedené dle § 92a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), za zdaňovací období únor roku 2013 (dále jen „výpis dle § 92a“). Podání – přednastavený formulář obsahoval přílohu, ve které žalobce uvedl v jednotlivých položkách správně všechny podstatné údaje o odběratelích a základu daně v celkovém součtu 3 187 958 Kč, tzn. totožně, jak uvedl na ř. 10 řádného daňového přiznání podaného dne 25. 3. 2013. Téhož dne také obdržel žalobce doručenku elektronického podání - podací číslo 3045826, ze které vyplývá, že podání bylo správci daně řádně doručeno. Obdobně při nahlížení do daňové informační schránky bylo zjištěno, že je zde uloženo předmětné podání - výpis dle § 92a – a bylo učiněno ve formátu XML a při zobrazení podání je zřetelné, čitelné, přičemž celková částka základů daně je totožná s údajem uvedeným v podání výpisu dle § 92a. 3. Žalobce dále konstatoval, že žalovaný následně dne 5. 4. 2013 pod čj. 1832017/13/2008-24801-101174 vydal výzvu k odstranění pochybností (dále jen „výzva“). Ve výroku výzvy přitom bylo uvedeno, že: „správci daně po přezkoumání přiznání k dani z přidané hodnoty, Vámi podaného dne 25. 3. 2013 za únor 2013, vznikly pochybnosti o správnosti a průkaznosti údajů o přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních vykázaných v oddílu C. přiznání, neboť nesouhlasí celková částka základů daně uvedených na řádcích č. 10 a č. 43 s výpisem evidence pro daňové účely vedené podle § 92a zákona o dani z přidané hodnoty. Podle ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád"), Vás vyzývá, k odstranění pochybností uvedených v této výzvě. Proto předložte evidenci podle § 100 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a důkazní prostředky prokazující skutečnosti uvedené v přiznání, včetně daňových dokladů vztahujících se k přijatým a uskutečněným zdanitelným plněním uvedeného období. Uvedené pochybnosti odstraňte postupem podle §89 odst. 2 daňového řádu, tedy máte možnost se k těmto pochybnostem vyjádřit, neúplné údaje doplnit, nejasnosti vysvětlit, nepravdivé údaje opravit nebo pravdivost tvrzených údajů prokázat. Lhůta pro odstranění uvedených pochybností se stanoví v délce 15 dnů ode dne doručení této výzvy.“ 4. Žalobce poznamenal, že dne 21. 5. 2013 (pozn. ve skutečnosti 29. 4. 2013) podal stížnost proti nezákonnému postupu Finančního úřadu pro hlavní město Prahu z důvodu uložení nezákonných povinností žalobci a namítal, že učinil dne 25. 3. 2013 elektronické podání pod podacím číslem 3045826, jehož obsahem byl výpis dle § 92a, tj. výpis z evidence pro daňové účely k režimu přenesení daňové povinnosti za zdaňovací období únor 2013, kde celková částka základů daně činí 3 187 958 Kč, přičemž tuto skutečnost ověřila zástupkyně žalobce v daňové informační schránce, kde je pod čj. 1697410/13/2008-24801-1 výpis dle § 92a s takovou číselnou hodnotou uveden. V této stížnosti žalobce dále uvedl, že řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za únor 2013 na řádku č. 10 a ř. 43 obsahuje celkovou částku základů daně 3 187 958 Kč; je tedy zřejmé, že obě částky v obou podáních jsou totožné, přičemž žalovaný ani ve výzvě konkrétně neuvedl, v jaké výši částky nesouhlasí. Žalobce připomněl, že ve stížnosti rovněž namítal, že z obsahu výzvy je zřejmé, že žalovanému žádná konkrétní pochybnost o podaném daňovém přiznání nevznikla, pravděpodobně se jedná pouze o jeho chybu v psaní či přehlédnutí. Žalobce namítal, že žalovaný nebyl oprávněn k vydání výzvy, protože mu nevznikly konkrétní a skutečné pochybnosti, které by vyplývaly z obsahu spisu. 5. Žalobce dále uvedl, že žalovaný stížnost vyřídil sdělením ze dne 16. 5. 2013, čj. 3027093/13/2008-24801-101174 a uvedl, že pochybnost byla žalobci sdělena a existovala, když žalovanému byl doručen pouze jednostránkový výpis. Druhá strana nebyla doručena a celková částka základů daně byla 0 Kč. 6. Žalobce považoval vyřízení stížnosti za chybné, protože žalovaný nevede řádně spis, když tvrdí, že mu byl doručen pouze jednostránkový výpis k přenesení daňové povinnosti, ačkoliv doručená písemnost obsahovala 5 stran a žalovaný ignoruje jak stranu 2 a 3 podání, tak i přílohu elektronického podání, tj. výpisu dle § 92a. Proto žalobce podal dne 21. 5. 2013 podnět dle § 261 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) k Odvolacímu finančnímu ředitelství (dále také „OFŘ“), aby prověřilo vyřízení stížnosti žalobce (dále jen „podnět“). Žalobce doplnil, že zástupkyně žalobce opětovně v den podání podnětu nahlížela do daňové informační schránky žalobce, která obsahuje podané písemnosti, přičemž zjistila, že v příloze k podání dne 25. 3. 2013 zde byl kompletní výpis dle § 92a za zdaňovací období únor 2013 s totožnými údaji uvedenými v daňovém přiznání na ř. 10 za stejné zdaňovací období. V podnětu žalobce namítal, že žalovaný při vydání výzvy a vyřízení stížnosti nevycházel z obsahu spisu, jeho pochybnosti nemají oporu v písemnostech ve spisu založených a jeho rozhodování při vydání výzvy bylo zatíženo neodstranitelnou vadou. Proto bylo dle žalobce navrženo, aby výzva byla jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a nezákonná zrušena. Žalobce přitom v podnětu namítal, že z důvodu, že OFŘ nezřídilo doposud elektronickou podatelnu, byl žalobce nucen podat podnět na elektronickou podatelnu k nadřízenému správnímu orgánu Ministerstvu financí. 7. Žalobce dále rekapituloval, že podnět byl vyřízen přípisem Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. 7. 2013, čj. 17557/13/5000-14501-710911, jenž byl žalobci doručen dne 15. 7. 2013 (dále jen „vyrozumění“). 8. Žalobce považuje lhůtu pro podání žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s. za zachovanou, když její počátek váže na doručení vyrozumění dne 15. 7. 2013, které bylo v dané věci posledním právním prostředkem, jimž se žalobce mohl domáhat ochrany a nápravy nezákonného zásahu. 9. Žalobce konstatoval, že Odvolací finanční ředitelství ve vyrozumění uvedlo, že „účelem prošetření vyřízení stížnosti není to, aby nadřízený správce daně integroval do té části řízení nebo postupu správce daně, která je výlučně v jeho pravomoci. V rámci přezkoumání způsobu vyřízení stížnosti, jak již vyplývá ze samotného slovního spojení, nadřízený správce daně nepřezkoumává samotné hmotněprávní posouzení věci správcem daně v daňovém řízení a jeho závěry zde učiněné, ale pouze to, zda správce daně stížnost vyřídil řádně, tzn., zda správce daně skutečně prošetřil skutečnosti ve stížnosti uvedené a k těmto zaujal stanovisko. Pokud by nadřízený správce daně v této fázi přistoupil k usměrnění činnosti správce daně z hlediska věcného, mohlo by tím dojít k porušení principu dvojinstančnosti řízení, kdy na základě žádosti o prošetření vyřízení stížnosti by byly nadřízeným orgánem přezkoumávány skutečnosti, které mohou být daňovým subjektem namítány například v odvolání. Odvolací finanční ředitelství v tomto konkrétním