6 As 40/2006 — Nejvyšší správní soud

6 A 230/2017- 178 - text 9 6 A 230/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: xxxxxx, zast. JUDr. Milanem Jebavým, advokátem se sídlem Horní Počaply 130, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, zastoupena JUDr. Milanem Hokem, advokátem, se sídlem Pražského povstání 1950, Benešov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou původně podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal určení zápisu do seznamu advokátů vedeného žalovanou. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 2016, č.j. 15 C 16/2016-85, byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce byl tento rozsudek usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017, č.j. 14 Co 243/2017-144, zrušen a věc byla postoupena věcně příslušnému úseku správního soudnictví. Věc byla původně vedena jako žaloba na ochranu proti nečinnosti, na výzvu soudu žalobce podanou žalobu doplnil tak, že se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). [2] Žalobce dále uvedl, že vycházel z rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2017, č.j. Konf 28/2014-55, dle kterého se věci, které se týkají sporů o zápis do právnických komor, řeší před soudem ve správním soudnictví, a tato ochrana je poskytována právě prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. [3] Ke skutkovému stavu věci uvedl, že mu žalovaná dopisem ze dne 15. 12. 2015, č.j. 02-296/15, sdělila, že není osobou bezúhonnou v širším smyslu, a proto jej nelze zapsat do seznamu advokátů ČAK. V odůvodnění mimo jiné uvedla, že žalobce není bezúhonný, protože byl odvolán z exekutorského úřadu podle ustanovení § 116 odst. 6 a 9 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [4] Žalobce namítal, že tímto rozhodnutím (dopisem) došlo k neoprávněnému zásahu do jeho ústavou a ústavními zákony zaručených práv, zejména čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“) hovoří pouze o pojmu bezúhonnost. V případě, že bude tento pojem chápán šířeji, pak je dle názoru žalobce nutné vycházet pouze z právních předpisů, které bezúhonnost definují jako předpoklad pro výkon povolání upraveného daným právním předpisem. S ohledem na další činnosti, které nejsou dle živnostenského zákona považovány za živnost, ale jejich předmětem je výkon činnosti na vlastní účet (jako u advokacie), je nutné odkázat na to, že jiné příslušné zákony definují bezúhonnost konkrétně – např. ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích, ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ustanovení § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 523/1992 Sb., o daňových poradcích, ustanovení § 14 odst. 5 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství, a ustanovení § 8 zákona č. 360/1992 Sb., o autorizovaných inženýrech a technicích ve výstavbě. [5] Žalobce dále uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaná ve svých dřívějších vyjádřeních uváděla, že na advokacii pohlíží jako na širší pojem justice, je nutné se zabývat otázkou, jak bezúhonnost vysvětlují zákony mající vztah nebo přímo upravující justici. Žalobce odkázal na ustanovení § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, upravující podmínku bezúhonnosti u soudců (pravomocné odsouzení za trestný čin), přičemž dále musí soudci splňovat podmínku danou zvláštním právním předpisem (ustanovení § 2 zákona lustračního zákona). Uvedl, že bezúhonnost státních zástupců je v zákoně definována jako u soudců, notářský řád tento pojem nedefinuje, ale na notáře jsou kladeny podmínky jako na soudce a státní zástupce, na rozdíl od advokátů a exekutorů. Žalobce tak shrnul, že všechny zákony pracují s pojmem trestný čin, žádný pak s kárným opatřením. Pojem justice v širším smyslu je tak dle jeho názoru akademický a nemá oporu v zákoně. [6] K tvrzení žalované, že zákonodárce úmyslně ponechal v zákoně o advokacii, notářském a exekučním řádu obsah pojmu bezúhonnost bez výkladu a tento výklad ponechal na vnitřní předpis, potom je taková úvaha dle žalobce protiprávní, neboť vnitřní normotvorba profesní komory není a nemůže být součástí právního řádu. V žádném případě nemůže být vnitřní normotvorba v rozporu s právními předpisy. Pokud tedy ústavní zákon stanoví, že pouze zákon stanoví podmínky pro podnikání, pak nelze připustit, aby omezení tohoto práva bylo svěřeno do vnitřní normotvorby. Dále uvedl, že vzhledem k rozsahu novel zákona o advokacii mohla žalovaná místo teoretické právní úvahy nad pojmem bezúhonnost navrhnout přesnou definici pojmu bezúhonný, jako má Slovenská advokátská komora nebo jiná profesní komora. [7] Dále uvedl, že z prohlášení žalované a z veřejnoprávních médií vyplývá, že žalovaná posuzuje podmínky pro členství selektivně, kdy např. úmyslné trestné činy bagatelizuje a odůvodňuje tím, že trest byl mírný, nesouvisel s výkonem advokacie nebo dostal odsouzený advokát novou šanci. [8] Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud určil, že rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2015 je nezákonný zásah a že se zakazuje pokračování v porušování práva vůči žalobci. [9] Žalovaná v písemném vyjádření na výzvu soudu po postoupení věci zdejšímu soudu odkázala na svá dosavadní podání a vyjádření při jednání obecných soudů a navrhla zamítnutí žaloby. Na výzvu soudu k vyjádření se k doplnění žaloby (úprava typu žaloby na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu) se žalovaná nevyjádřila. [10] K projednání věci nařídil soud na den 24. 5. 2018 ústní jednání. Při ústním jednání účastníci na svých procesních návrzích setrvali, soud provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 1, který ve věci rozhodoval před zrušením svého rozsudku odvolacím soudem. [11] Z obsahu spisového materiálu předloženého Obvodním soudem pro Prahu 1 vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [12] Dne 27. 11. 2015 podal žalobce žádost o složení advokátského slibu a zápis do seznamu advokátů ČAK. Dopisem ze dne 15. 12. 2005, č.j. 02-296/2015, bylo žalobci sděleno, že jej nelze do seznamu advokátů ČAK zapsat. V odůvodnění žalovaná uvedla, že u každého žadatele zkoumá, zda splnil podmínku bezúhonnosti stanovenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. Toto ustanovení nelze dle žalované vykládat tak, že bezúhonnost rovná se beztrestnost. Pro zápis se přihlíží i k dalším skutečnostem, které jsou k osobě žadatele známy, např. zda žadatel svým jednáním, před zápisem do seznamu advokátů, nemohl ohrozit nebo snížit důstojnost advokátního stavu. V případě žalobce pak bylo shledáno, že s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 14 Kse 3/2015, kterým mu bylo uloženo podle ustanovení § 116 odst. 6 a 9 exekučního řádu odvolání z exekutorského úřadu, že není osobou bezúhonnou v širším smyslu. Zároveň byl žalobce poučen o tom, že má dle ustanovení § 55b odst. 1 zákona o advokacii možnost obrátit se na příslušný soud, aby o jeho právu rozhodl. [13] Dne 20. 1. 2016 podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na určení, kterou se domáhal zapsání do seznamu advokátů ČAK. Žalovaná podala k žalobě dne 27. 6. 2016 vyjádření, ve kterém se zabývala podmínkou bezúhonnosti pro zápis do seznamu advokátů podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, obecně pojmem bezúhonnost v právním řádu České republiky a úpravou tohoto pojmu v předpisech upravujících členství v profesních komorách. Žalobce se k vyjádření žalované vyjádřil dne 11. 10. 2016. Dne 9. 11. 2016 proběhlo před Obvodním soudem pro Prahu 1 ústní jednání. Rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č.j. 15 C 16/2016-85, byla žaloba zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náhrady náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti pro zápis do seznamu advokátů ČAK. [14] Dne 13. 2. 2017 podal žalobce proti tomuto rozsudku odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že žalovaná porušila čl. 26 Listiny základních práv a svobod, neboť nedoložila zákon, který ji dovolil vydat rozhodnutí, které je předmětem žaloby, a že zákon o advokacii nedává právo představenstvu zkoumat bezúhonnost. Jako přílohu odvolání žalobce zaslal seznam některých zákonů, upravujících a požadujících bezúhonnost pro výkon povolání. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila dne 12. 6. 2017. [15] Rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č.j. 14 Co 243/2017-144, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a