5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 9/2017- 42 - text 6 6 Ad 9/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Mulačova nemocnice s.r.o., se sídlem Dvořákova 1207/17, Jižní Předměstí, Plzeň, IČ: 25202189 zastoupeného: JUDr. Tomáš Mach, advokát, se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 9.1.2017, č.j.: MZDR 55287/2016-9/PRO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí ministra zdravotnictví, kterým byl zamítnut jím podaný rozklad do rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne 13. 5. 2016, čj. MZDR 59334/2015-4/VLP. Ve správním řízení bylo pravomocně rozhodnuto o neprodloužení platnosti akreditace pro obor specializačního vzdělávání gynekologie a porodnictví podle ust. § 17 odst. 6 písm. c) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 95/2004 Sb., nebo jen zákon“). [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení, včetně případně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto konkrétní žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán. Uvedl, že ministr není vázán návrhem rozkladové komise, který byl upřednostněn před ostatními důkazy, a to před čestným prohlášením primáře ze dne 21. 6. 216 a 8. 12. 2016. Předchozí řízení trpí vadami, které způsobují nezákonné rozhodnutí, neboť byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, neboť žalovaný nevypořádal dostatečně, proč nepřihlédl k těmto čestným prohlášením, které osvědčují splnění 600 porodů v průběhu jednoho roku. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, čj. 5 As 29/2009-48, a sp. zn. 1 As 24/2011. Nesouhlasí s tím, že v rozhodnutí dochází k převzetí závěrů rozkladové komise z jejího zápisu ze dne 23. 9. 2016 a ze stanoviska odboru VLP k rozkladu ze dne 10. 8. 2016. [3] Dále uvádí obecně, že bez návrhu rozkladové komise nelze rozhodnout a poukazuje na rozsudky zdejšího soudu sp. zn. 7 Ca 358/2008 a 6 A 146/2012. Konkrétněji uvádí, že samotný vzdělávací program není upraven ani zákonem, ani vyhláškou ministerstva, ani nařízením vlády. Z ust. § 17 odst. 6 písm. c) zákona podle názoru žalobce nevyplývá zmocnění ke stanovení počtu porodů jako podmínky pro získání akreditace. Poukazuje na to, že požadavky na jednotlivé vzdělávací programy jsou publikovány ve Věstníku ministerstva zdravotnictví, požadavek na 600 porodů ročně je uveden v tomto věstníku, ačkoliv k tomu neexistuje zákonné zmocnění. I kdyby tento požadavek byl stanoven na základě zákonného zmocnění, neboť příslušná podmínka nestanoví, o jaký rok se jedná, a proto nelze přisvědčit žalovanému, že se jedná o rok kalendářní, a chápe jej jako 12 po sobě jdoucích měsíců. V tomto konkrétním případě by se tak jednalo o období od 21. 6. 2015 do 20. 6. 2016. Toto období nebylo účelově určeno primářem, ale předcházelo vydání rozhodnutí v prvním stupni. Pokud je možná dvojí interpretace právní normy, mělo by se vycházet z interpretace pro adresáta normy příznivější. Poukazuje na další důkazní prostředky, předložené v průběhu správního řízení (které nijak nekonkretizuje), z nichž má plynout závěr, že v období od 1. 12. 2015 do 30. 11. 2016 dosáhl počet porodů 609, a rozhodný má být podle něj počet porodů v období předchozích 12 měsíců, a nikoliv vybrané kalendářní roky. Vytýká dále žalovanému, že nepřihlédl k novým návrhům a důkazům, které byly předloženy s rozkladem (konkrétně vyjádření primáře ze dne 8. 12. 2016). [4] V poslední části žaloby poukázal na přijetí novely zákona č. 95/2004 Sb. a nové vložení ust. § 14a, což podle názoru žalobce prokazuje, že dosud účinná právní úprava dostatečně jasně neupravuje případy, kdy přesně se má o prodloužení akreditace požádat a nezaručuje kontinuitu trvání platnosti akreditace, když nově je řízení o udělení akreditace zjednodušeno v nově upraveném ust. § 17 zákona. [5] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, přičemž v důvodech odkazoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K žalobním námitkám uvedl, že ministr se s důvody rozkladové komise může ztotožnit, to je jeho rozhodnutí, požadavky na jednotlivé vzdělávací programy jsou uvedeny ve Věstníku ministerstva na základě zákonného zmocnění v ust. § 5 odst. 5 zákona č. 95/2004 Sb., žalovaný žádný důkaz neopomenul, pouze pro jeho rozhodnutí jej neshledal relevantním, ohledně úvah žalobce týkajících se změn v zákoně č. 95/2004 Sb. se nijak nedotkly podstaty této věci, tedy doložení počtu porodů, nedošlo ke zjednodušení akreditačním podmínek. [6] Žalobce k podanému vyjádření žalobce podal repliku, v níž setrval na svém právním názoru. [7] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že vzdělávací program gynekologie a porodnictví ve Věstníku ministerstva zdravotnictví v roce 2015 výslovně určuje podmínku 600 porodů za rok, což je kompromis z původně požadovaných 800 porodů za rok s ohledem na možnosti menších provozovatelů. Ministr se neztotožnil s interpretací časového údaje (rok), jak namítal žalobce v rozkladu (obsahově týmž způsobem, jako v podané žalobě). Ačkoliv vzdělávací program nedefinuje rok jako kalendářní, kdy Věstník vychází z obecného chápání roku jako kalendářního, nikoliv jako časového úseku 12 po sobě jdoucích měsíců. Vzdělávací program nic takového nestanoví, proto nebyl důvod ani provádět doplnění podkladů pro rozhodnutí (výslech jednatele, čestné prohlášení primáře). Cílem akreditovaných pracovišť je poskytování kvalitního vzdělání, neudělení akreditace nemá vliv na další poskytování zdravotnických služeb. Není důvodná ani úvaha de lege ferenda, která je k této věci nekonkrétní, ministerstvu tak nepřísluší posuzovat jasnou podmínku 600 porodů za rok jinak, než jak uvádí vzdělávací program. Tato interpretace je ze strany ministerstva dlouhodobá, což podporuje závěr o tom, že i v tomto případě musí být stejně provedena, aby nedošlo k nerovnosti a nepředvídatelnosti správního rozhodování u jiných účastníků. Ohledně čestného prohlášení primáře ze dne 8. 12. 2016 je uvedeno, že účelově si vybírá za sebou 12 jdoucích měsíců, které vymezuje od 21. 6. 2015 do 20. 6. 2016, v dané věci šlo o hodnocení období roku 2014, resp. 2015 (nikoliv tak rok 2016). [8] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. [9] Podle ust. § 17 odst. 6 písm. c) zákona č. 95/2004 Sb., ve znění účinném v rozhodném znění: „Ministerstvo akreditaci neudělí nebo její platnost neprodlouží, jestliže … (c) žadatel, popřípadě smluvní zařízení, neposkytuje zdravotní služby v rozsahu požadovaném vzdělávacím programem; toto se nevztahuje na akreditované zařízení, které žádá o akreditaci pouze teoretické části vzdělávacího programu,…“. [10] Podle ust. § 5 odst. 5 zákona: „Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání podle vzdělávacích programů jednotlivých specializačních oborů a zahrnuje účast na veškerých lékařských výkonech v oboru, ve kterém specializační vzdělávání probíhá, včetně případné účasti na službách v nepřetržitém provozním režimu práce. Vzdělávací programy schvaluje ministerstvo a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, přitom spolupracuje s univerzitami, Českou lékařskou komorou, odbornými společnostmi, akreditovanými a vzdělávacími zařízeními. Vzdělávací programy týkající se posudkového lékařství stanoví ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.“. [11] Výklad, který provedl žalovaný, je v souladu se zákonem. Soud nesouhlasí s tím, že by stanovení podmínek pro výkon specializačního vzdělávání spočívající v určení počtu porodů za určitý časový úsek bylo v rozporu se zákonem nebo bez příslušného zákonného zmocnění, které je obsaženo ve shora uvedeném ustanovení § 5. Pokud ministerstvo stanoví podmínky příslušného programu takovým způsobem, že vymezí počet porodů za určité časové období, stane se tak v souladu se zákonným zmocněním, neboť se jedná o bližší vymezení podmínek takového programu, který nemůže být do všech podrobností upraven výslovně zákonem. V daném případě stanovení těchto podmínek sleduje kvalitu příslušného vzdělávacího programu a dostatečné zkušenost