9 As 1/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 23/2016- 91 - text 21 8A 23/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobkyně proti žalovanému Mgr. S. K. zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Pezlem, se sídlem Praha 2, Oldřichova 23 Universita Karlova v Praze, se sídlem Praha 1, Ovocný trh 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora University Karlovy v Praze ze dne 22. 11. 2015 č. j. UKRUK/2428/2015, t a k t o: I. Rozhodnutí rektora University Karlovy ze dne 22. 11. 2015, čj. UKRUK/2428/2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19.456 Kč, k rukám zástupce JUDr. Tomáše Pezla, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 7. 2. 2016 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí rektora University Karlovy v Praze ze dne 22. 11. 2015 č. j. UKRUK/2428/2015, kterým bylo zamítnuto přezkoumání rozhodnutí děkanky Filosofické fakulty ze dne 22. 12. 2014, č. j. 2014UKFF07461, kterým bylo studentce ukončeno studium pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, spočívajícím v řádném neukončení studia do konce maximální doby studia. 2. Rozhodnutím děkana Filosofické fakulty UK ze dne 22. 12. 2014, č. j. 2014UKFF07461, bylo studentce Mgr. S. K. ukončeno studium z důvodu nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 3. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že studentka jako absolventka magisterského studia na Masarykově universitě v Brně zahájila na Filosofické fakultě UK studium doktorského studijního programu Historické vědy, studijního oboru Pravěká a středověká archeologie v prezenční formě dnem 21. 9. 2005. Maximální doba studia činí 8 let a studentce uplynula v souladu s čl. 9 odst. 1 SZŘ UK dne 30. 9. 2013. Studentka neobhájila disertační práci, čímž řádně neukončila studium do konce uplynutí maximální doby studia. Obhajoba disertační práce se poprvé konala dne 24. 9. 2013 s výsledkem „neprospěla“ a následně bylo vydáno rozhodnutí děkana o ukončení studia z důvodu řádného neukončení studia do konce maximální doby studia. Nicméně rektor UK rozhodnutím ze dne 12. 5. 2014 zrušil rozhodnutí o ukončení studia a rozhodl o neplatnosti obhajoby disertační práce. 4. Poté dne 23. 9. 2014 proběhla nová obhajoba, a sice s výsledkem „neprospěla“. Nedošlo tedy k řádnému ukončení studia. 5. Žalobkyně podala žádost o přezkoumání rozhodnutí děkanky Filosofické fakulty ze dne 22. 12. 2014, č. j. 2014UKFF07461, nicméně rektor UK žalobou napadeným rozhodnutí ze dne 22. 11. 2015, č. j. UKRUK/2428/2015, žádost zamítl a rozhodnutí děkanky potvrdil. 6. V odůvodnění rozhodnutí se postupně vyjádřil k vzneseným námitkám. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 2009, č. j. 9 As 1/2009 – 141, citoval: „S konáním každé zkoušky přitom není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Jinými slovy veřejná vysoká škola, resp. její orgán rozhodující ve věci dodržení podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání státní zkoušky je vykonavatelem veřejné správy, která na něho byla přenesena právě prostřednictvím akreditace daného studijního programu a registrace vnitřních předpisů, včetně studijního a zkušebního řádu. Rozhodování ve věci dodržení stanovených podmínek během zkoušky se tedy nepochybně týká rozhodování o právech a povinnostech studenta, na které se vztahuje ustanovení § 68 zákona o vysokých školách; to znamená, že pokud student v tomto směru podá žádost, musí být o této žádosti rozhodnuto a student o tom musí být prokazatelně uvědomen (§ 68 odst. 1 a 2 uvedeného zákona). Příslušný orgán vysoké školy přitom rozhoduje jako orgán veřejné správy.“ 7. Žalovaný se vyjádřil k osobám školitele a obou oponentů. Potom uzavřel s tím, že práva studentky byla plně respektována a studentka obdržela rozhodnutí o přezkoumání obhajoby disertační práce vydané v souladu s ustanovením § 68 odst. 1 a 2 zákona o vysokých školách. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobkyně se svým podáním domáhala zrušení rozhodnutí rektora University Karlovy v Praze ze dne 22. 11. 2015 č. j. UKRUK/2428/2015. 9. Žalobkyně uváděla, že v rámci doktorského studijního programu na FFUK předložila k obhajobě doktorskou práci na téma „Možnosti využití funkčních analýz kamenné štípané industrie v archeologii“. Dne 24. 9. 2013 se konala obhajoba této disertační práce, kdy zkušební komise předloženou práci a obhajobu zhodnotila stupněm „neprospěla“, byť oponentské posudky práci k obhajobě doporučily s výhradami. Následně rozhodnutím děkana FF ze dne 29. 10. 2013, č. j. 2013FF006913, jí bylo ukončeno studium z důvodu překročení maximální délky studia. Nicméně k její žádosti rektor UK rozhodnutí dne 12. 5. 2014 zrušil, prohlásil obhajobu za neplatnou a nařídil její nové konání. Děkance FF uložil: - zajistit, aby žalobkyně měla možnost obhájit svou disertační práci, - jmenovat členy komise způsobem odpovídajícím vnitřním předpisům školy, - dodržet při obhajobě procesní úpravu, - vyhotovit zápis, který bude podávat informace o přesném objektivním průběhu obhajoby, - nová obhajoba bude probíhat nad prací, která již byla odevzdána s tím, že nic nebrání tomu, aby měla komise stejné složení a byly užity stejné, již zpracované posudky. 10. Žalobkyně namítala nesprávnost rozhodnutí rektora UK a nepravdivost jeho tvrzení. Namítala nezákonnost tohoto rozhodnutí, které označila za překvapivé, neodůvodněné a věcně nesprávné. 11. Žalobkyně uplatnila námitky proti přípravě a průběhu obhajoby, proti jmenování komise, jmenování oponentů. 12. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí děkanky FF je nezákonné, neboť nesplňuje náležitosti § 68 odst. 3 zákona o vysokých školách, neboť není náležitě odůvodněno. 13. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2016 navrhl žalobu zamítnout s tím, že subjektivní veřejné právo žalobkyně na to, aby obhajoba disertační práce proběhla za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem a zákonem o vysokých školách, bylo respektováno a povinnost university, resp. FF dodržet stanovené podmínky byla naplněna. V daném případě nebyla zjištěna žádná pochybení, která by měla za následek porušení práv žalobkyně. Tvrzení žalobkyně jsou účelová. Žalobkyně mohla konat obhajobu disertační práce v řádném termínu i po uplynutí maximální doby studia, neboť řádný termín obhajoby disertační práce konaný v rámci maximální doby studia byl stižen vážnými procesními vadami. S ohledem na skutečnost, že obhajoba disertační práce byla klasifikována „neprospěla“ a žalobkyně nemá již s ohledem na uplynutí maximální doby studia možnost obhajovat disertační práci v náhradním termínu, jsou naplněny důvody pro ukončení studia žalobkyně. 14. Městský soud v Praze ve smyslu § 56 odst. 1 a 3 soudního řádu správního případ projednal přednostně, protože opožděný přezkum rozhodnutí ve věci ukončení vysokoškolského studia by mohl mít závažné následky pro další studium žalobkyně, jakož i pro její profesní život. 15. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo ve dnech 25. 4. 2017 a 24. 5. 2018, při nichž účastníci setrvali na svých dosavadních písemných vyjádřeních. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí rektora University Karlovy v Praze ze dne 22. 11. 2015 č. j. UKRUK/2428/2015, zrušil rozsudkem ze dne 25. dubna 2017, č. j. 8 A 23/2016 – 43. 17. Nicméně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. ledna 2018, č. j. 6 As 166/2017 – 83, vyhověl kasační stížnosti žalovaného správního orgánu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2017, č. j. 8 A 23/2016 - 43, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 18. Nejvyšší správní soud neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku ani pro nesrozumitelnost, a ani pro nedostatek důvodů. 19. Nejvyšší správní soud uvedl, že Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku (před vymezením předmětu sporu) vytkl napadenému rozhodnutí ned