7 As 14/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 37/2014- 50 - text 10 8 A 37/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému Ing. Z. Ch. Univerzita Karlova v Praze se sídlem Ovocný trh 3, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 19. 12. 2013, č. j. UKRUK-12011/2013, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušením rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 19. 12. 2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí děkana Matematicko-fyzikální fakulty ze dne 9. 10. 2009, č. j. Stud/Vše/1522. 2. V žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím rektora žalované ze dne 15.7.2009 mu bylo přerušeno studium na Matematicko-fyzikální fakultě žalované ode dne 3.8.2009. Dne 25.9.2009 žalobce požádal děkana MFF UK o ukončení přerušení studia a o možnost vykonat zkoušky z předmětů zapsaných v akademických rocích 2007/2008 a 2008/2009. 3. Dne 13. 11. 2009 žalobce obdržel rozhodnutí děkana MFF UK č. j. Stud/Vše/1522 ze dne 9. 10. 2009, v němž bylo uvedeno: „Souhlasím s odkladem registrace za 2. ročník studia do 5. ledna 2010. Rovněž souhlasím s dodatečným zápisem do 3. ročníku (akademického roku 2009/10) ke dni 5.1.2010.“. 4. Proti tomuto rozhodnutí děkana podal žalobce dne 11. 12. 2009 podal žalobce v souladu s poučením opravný prostředek a dne 4. 2. 2010 obdržel žalobce přípis prorektora žalované č. j. 10226/09/III/Ká/Šti-1 ze dne 25.1.2010, jímž mu bylo sděleno, že proti rozhodnutí Stud/Vše/1522 není opravný prostředek přípustný. 5. Jelikož ani posléze žalovaná o opravném prostředku proti rozhodnutí Stud/Vše/1522 nerozhodla, podal žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti, které Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 6A 243/2010-47 ze dne 15.10.2013 vyhověl a žalované nařídil, aby do třiceti dnů od právní moci rozsudku rozhodla o žalobcově odvolání proti rozhodnutí Stud/Vše/1522. 6. Následně rektor žalované rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že žalobcův opravný prostředek jako nepřípustný zamítl. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce především namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože rektor žalované v něm neuvedl právní předpisy, které mohly založit jeho právo rozhodnout o nepřípustném opravném prostředku proti rozhodnutí Stud/Vše/1522. Odkázal sice na ust. § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, na čl. 16 odst. 5 Studijního a zkušebního řádu UK, na ust. § 180 odst. 1 a § 92 odst. 1 správního řádu, avšak žádná z těchto norem mu nedává právo rozhodnout o nepřípustném opravném prostředku. 8. Dále žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je označeno jako „usnesení“, přičemž podle ust. § 76 odst. 1 správního řádu platí, že správní orgán rozhoduje usnesením v případech stanovených zákonem, a dále že podle odst. 5 usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje. Pokud tedy rektor žalované dospěl k závěru, že proti rozhodnutí Stud/Vše/1522 není opravný prostředek přípustný, měl vydat rozhodnutí, nikoliv usnesení. Jelikož navíc žádná norma nestanoví, že proti usnesení by nebylo možno podat odvolání, je poučeno o opravném prostředku v napadeném rozhodnutí nesprávné. Postup rektora byl tedy zcela nesrozumitelný a napadené rozhodnutí je nezákonné. 9. Žalobce též namítl, že v řízení o opravném prostředku bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces v tom směru, že ačkoliv dne 30. 10. 2013 navrhl vyloučení pracovnice žalované paní JUDr. E. K., PhD. z řízení pro poměr k věci, tak rektor žalované o tomto návrhu pravomocně rozhodl později než o opravném prostředku proti rozhodnutí Stud/Vše/1522. Žalobce rovněž dne 5. 12. 2013 navrhl vyloučení vedoucí Odboru pro studium a záležitosti studentů žalované paní RNDr. V. K. a jejich podřízených z řízení pro poměr k věci a žalobci, ovšem rektor i tuto námitku vyřídil později než opravný prostředek proti rozhodnutí Stud/Vše/1522, konkrétně až dne 17. 1. 2014. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné. 10. V dalším žalobním bodu žalobce namítl, že rektor žalované se nevypořádal zcela s jeho námitkou, že děkanu MFF UK nebylo Statutem žalované svěřeno právo rozhodovat jménem žalované ve věcech práv a povinností studentů MFF UK. Rektor žalované sice v napadeném rozhodnutí uvádí, jakým ustanovením kterého právního předpisu je založeno právo děkana fakulty žalované rozhodovat o právech a povinnostech studenta, avšak měl vyvrátit žalobcovu námitku, že rozhodovací pravomoc děkana fakulty žalované ve věcech práv a povinností studentů musí být založena ustanovením Statutu žalované. Jeho tvrzení, že rozhodovací pravomoc děkana fakulty žalované ve věcech práv a povinností studentů je založena ustanoveními SZŘ UK, je nedostatečné. 11. K tomu žalobce dále uvedl, že podle ust. § 6 odst. 1 písm. e) zákona o vysokých školách patří do samostatné působnosti veřejné vysoké školy i rozhodování o právech a povinnostech studenta, avšak že ze Statutu žalované nevyplývá, že by rozhodování o právech a povinnostech studentů bylo svěřeno děkanům fakult. Jestliže by rozhodnutí Stud/Vše/1522 bylo rozhodnutím o právech a povinnostech studenta, pak by bylo nicotné, neboť děkan MFF UK neměl k vydání takového rozhodnutí oprávnění. Rektor žalované tedy pochybil, pokud dospěl k závěru, že rozhodnutí Stud/Vše/1522 je rozhodnutím o právech a povinnostech studenta MFF UK a zároveň napadeným rozhodnutím opravný prostředek proti nicotnému rozhodnutí Stud/Vše/1522 zamítl. 12. Žalobce dále označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost, protože v něm není jediná zmínka o tom, že by se týkalo individuálního studijního plánu. Přitom pro posouzení přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí Stud/Vše/1522 je podstatné, čeho se toto rozhodnutí týká, tedy zda jde o přerušení studia podle ust. § 54 zákona o vysokých školách nebo práv a povinností studenta podle ust. § 68 téhož zákona anebo o něco jiného. 13. Z napadeného rozhodnutí není podle žalobce ani zřejmé, na základě čeho rektor žalované dospěl k závěru, že dne 6. 10. 2009 došlo k žalobcově opětovnému zápisu do studia na MFF UK. Taková skutečnost totiž ze správního spisu o žalobcově studiu nevyplývá. Přitom pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, zdali rozhodnutí Stud/Vše/1522 bylo vydáno v době, kdy žalobce byl studentem - pokud by bylo toto rozhodnutí vydáno v době, kdy žalobce studentem nebyl, nemohlo by se jednat o rozhodnutí o právech a povinnostech studenta, na které by dopadalo ust. § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách. 14. Dále žalobce namítal nesprávnost argumentace rektora žalované ohledně toho, že ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, neboť má za to, že z ust. § 69 odst. 1 věty čtvrté zákona o vysokých školách nelze dovodit, že by v řízení o opravném prostředku nebylo možno ústní jednání nařídit. 15. Konečně žalobce namítal, že rektor žalované tedy pochybil, pokud, shledav opravný prostředek nepřípustným, nezkoumal v souladu s ust. § 92 odst. 1 správního řádu, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí Stud/Vše/1522 v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Žalobce přitom poukázal na to, že rektor dezinterpretoval ust. čl. 6 odst. 3 Statutu žalované, neboť ten neupravuje, jak by daný orgán měl nápravu daného stavu provést. 16. Žalovaná Univerzita Karlova v Praze ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že na řadu námitek dostal žalobce odpověď v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2014, č. j. 7As 14/2013-150, kterým Nejvyšší správní soud dal soud žalované za pravdu. Ohledně námitky podjatosti JUDr. E. K., Ph.D. a PhDr. V. K., vedoucí odboru pro studium a záležitosti studentů, a všech jejích podřízených, žalovaná uvedla, že vzhledem ke lhůtě, v níž musela rozhodnout o opravném prostředku, rozhodl sám rektor a na řízení o opravném prostředku se tedy podílel pouze on. Rovněž další žalobní námitky žalovaná odmítla. 17. Při jednání soudu dne 26. června 2018 setrvali účastníci na svých skutkových a právních stanoviscích. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Pověřená zástupkyně žalované navrhla zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby 18. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 19. Z obsahu spisu předloženého žalovanou, je zřejmé, že žalobce dne 25. 9. 2009 požádal děkana Matematicko-fyzikální fakulty žalované, „v souladu s vnitřními předpisy UK a MFF UK … o možnost vykonat zápočty, klasifikované zápočty a zkoušky z předmětů zapsaných v akademickém roce 2007/2008 a 2008/2009 po dobu akademického roku 2009/2010.“ Tuto žádost odůvodnil s tím, že ve dnech 26.8.2008 - 19.8.2008 a 14.5.2009-16.6.2009