1 Aps 20/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Af 22/2014- 73 - text 31 8 Af 22/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: TSR Czech Republic s.r.o., se sídlem Praha 8 – Karlín, Sokolovská 192/79, IČ: 40614 875, zastoupeného JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 4, na Pankráci 11/449, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2014, č. j. 6410/14/5000-14304-702972, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Obsah žaloby a replika žalobce. 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro Prahu 8 dne 23. 7. 2012, č. j. 38686/12/013711107710. 2. Jak uvedl, Finanční úřad pro Prahu 8 (dále jen „správce daně“) výzvou ze dne 19. 7. 2011, č. j. 290402/11/008513108915, zahájil vůči žalobci postup k odstranění pochybností, neboť po přezkoumání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za období květen 2011 vznikly pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti a úplnosti údajů o přijatých a uskutečnitelných zdanitelných plnění vykázaných v oddíle C přiznání. 3. Na základě protokolu o projednání výsledků postupu k odstranění pochybností č. j. 296000/12/0089311/08978, vydal správce daně dne 23. 7. 2012, platební výměr č. j. 38686/12/013711107710 (dále jen „platební výměr“), kterým stanovil základ daně a žalobci vyměřil daň z přidané hodnoty. Správce daně neuznal nárok žalobce na odpočet daně z přidané hodnoty z dodávek společnosti AYOMA s.r.o., a Tochajda s.r.o.; proti platebnímu výměru podal žalobce odvolání, o němž zamítavě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. 4. Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost a nepřezkoumatelnost dále namítl nezákonnost předcházejícího rozhodnutí správce daně a vady předcházejícího správního řízení. Žalobce byl zkrácen na svých právech tím, že žalovaný i správce daně dospěli v důsledku nesprávného a neúplného zjištění skutkového stavu, nesprávného a neúplného hodnocení důkazů, nesprávné aplikace principů dělení důkazního břemene a nesprávného právního posouzení věci k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na odpočet DPH podle § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon č. 235/2004 Sb.“). 5. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného i platebního výměru spatřuje žalobce v: - nesprávném právním posouzení věci - nesprávném a neúplném hodnocení důkazů, které bylo provedeno v rozporu se základními zásadami stanovenými v § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) - nesprávném závěru o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno - porušení procesních předpisů, kterých se správce daně i žalovaný dopustili tím, že neprovedli žalobcem navrhované důkazy a naopak v řízení použili důkazy nezákonně opatřené 6. V podané žalobě žalobce obsáhle cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2Afs 24/2007-119) a Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 21. 6. 2012 ve věci Mahagében kft a Péter Dávid, C-80/11 a C-142/11, rozsudek ze dne 6. 9. 2012 ve věci Gábor Tóth C-324/11, rozsudek ve věci Optigen, ve spojených věcech C-354/03,C-355/03 a C-484/03 a rozsudek ze dne 6. 7. 2006 ve věci Kittel a Recolta Recycling, C-439/04 a C-440/04). Z uvedených rozhodnutí žalobce dovozuje, že správce daně i žalovaný byli povinni dostatečně právně prokázat objektivní okolnosti umožňující učinit závěr, že žalobce věděl nebo musel vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci na vstupu (dodávky od společnosti Tochajda) nebo, že žalobce měl indicie odůvodňující podezření, že na straně vystavitele daňových dokladů došlo k nesrovnalostem či podvodu. 7. Co se týče dodávek od společnosti AYOMA s.r.o., se sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, IČ: 29210615, (dále jen „AYOMA“); žalobce trval na tom, že v rámci daňového řízení prokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH z plnění přijatých na základě dokladů vystavených společností AYOMA což konkrétně byly Ni a Cu katody. Pochybnosti žalovaného ohledně správnosti dokladů, které žalobce v řízení předložil, vycházely z informací poskytnutých jednatelem společnosti AYOMA, dále z toho, že vážní lístky předložené žalobcem nestačily k prokázání, kdo byl skutečným dodavatelem Ni a Cu katod a také z toho, že se nepodařilo dožádáním ověřit dodání zboží. 8. V prvé řadě žalobce vytkl správci daně, že svá zjištění opřel o vysvětlení jednatele společnosti AYOMA P. Z., podané při místním šetření dne 9. 12. 2011, ačkoli takové vysvětlení nemůže sloužit jako důkazní prostředek (§ 79 odst. 3 daňového řádu), tím spíše, pokud správce daně vzal za důkazní prostředek vysvětlení podané podle § 158 odst. 6 trestního řádu. Žalobce trval na tom, že výpověď P. Z. jako svědka nebyla v daňovém řízení provedena pro liknavost správce daně, což nemůže jít k tíži žalobce. Tím, že podání vysvětlení správce daně použil jako důkaz v daňovém řízení, bylo zasaženo do práva žalobce být výslechu svědka přítomen podle § 96 odst. 5 daňového řádu. Nad rámec uvedeného žalobce zpochybnil způsob, jakým správce daně výpověď svědka hodnotil. 9. Pokud jde o identifikaci dodavatele při uskutečnění dodávky, v podané žalobě žalobce podrobně popsal systém typický pro výkup kovového odpadu. V daňovém řízení žalobce předložil vážní lístky, které mají stěžejní význam, neboť jimi se dodavateli potvrzuje přijetí konkrétního množství zboží v určité kvalitě. Vážní lístky měly být hodnoceny v souhrnu všech dalších dokladů, které žalobce v řízení předložil, správce daně se v rozporu s § 90 daňového řádu k vážním lístkům nevyjádřil vůbec, žalovaný se jimi zabýval v napadeném rozhodnutí, aniž by však specifikoval, na čem své závěry ohledně vážních lístků založil. 10. Uskutečnění zdanitelných plnění prokazuje též výpověď svědka L. M., který disponoval generální plnou mocí k jednání jménem spediční společnosti RONY sped s.r.o. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že dodávky niklových a měděných katod byly do areálu žalobce dodávány jako dodávky společnosti AYOMA. Žalobce nesouhlasí s interpretací svědecké výpovědi učiněnou daňovými orgány, které dovozují, že svědek se společností AYOMA nejednal. 11. Svědek P. M. se vyjádřil pouze ke vztahům mezi společností GENERON SLOVAKIA, spol. s.r.o. a ADVERSTRUCTION s.r.o., jeho výpověď nemohl nijak zpochybnit dodávky katod od společnosti AYOMA. 12. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného ve vztahu k platbám společnosti AYOMA jako dodavateli. Žalobce prokazatelně kupní cenu za dodávky hradil na bankovní účet společnosti AYOMA, která pak dále pravděpodobně platila svému dodavateli společnosti ADVERSTRUCTION s.r.o., a tato dále společnosti GENERON SLOVAKIA. To však z hlediska nároku žalobce na odpočet DPH není rozhodné. 13. Nárok žalobce na odpočet DPH nemůže být zpochybněn proto, že AYOMA neuhradila vykázanou daňovou povinnost za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 a stala se nekontaktní pro svého správce daně. Žalobce ani nemá prostředky, jak zjišťovat, zda jeho dodavatel plní své daňové povinnosti, či k těmto povinnostem unese důkazní břemeno. Žalovaný neprokázal, že ve věci došlo k podvodnému jednání – řetězovým obchodům, tím méně pak, že by žalobce o takovém jednání věděl nebo vědět mohl. AYOMA přitom v rámci svého řádného přiznání k DPH za 4. čtvrtletí 2010 vykázala uskutečnění zdanitelných plnění v rozsahu, který mohl zahrnovat dodávky určené žalobci. 14. Žalobce nesouhlasil se způsobem, jakým správce daně přenesl důkazní břemeno na žalobce a trval na tom, že v daňovém řízení důkazní břemeno v potřebném rozsahu unesl a bylo na správci daně, aby prokázal skutečnosti zpochybňující uskutečnění zdanitelného plnění, jak je žalobce tvrdil. Podmínkou pro odnětí nároku na odpočet DPH vyplývající z judikatury Soudního dvora je že daňový subjekt „věděl nebo musel vědět“, že přijaté plnění je zasaženo podvodem na DPH. Důkazní břemeno týkající se existence daňového řetězce a vědomosti daňového subjektu o existenci daňového podvodu nese správce daně. 15. Za nezákonný žalobce označil postup správce daně ve věci místního šetření (protokol ze dne 18. 4. 2011, č. j. 157671/11/008934105193) s tím, že aniž by skutečně na místě samém šetření prováděl, dotazoval se zaměstnance žalobce J. Š. na osobu P. Z. Zplnomocněné zaměstnankyni žalobce neumožnil klást svědkovi otázky, resp. jí v tomto smyslu vůbec neposkytl relevantní poučení. 16. Žalovaný nevyhověl návrhu na doplnění dokazování žalobce a to výslech pracovnic správce daně, které se místního šetření zúčastnily a své skutkové závěry opřel pouze o úřední záznam o provedení tohot