4 Afs 140/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Af 53/2015- 104 - text 11 8 Af 53/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému R. L., DIC: ..., místem podnikání P., R. 1718/16, Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2015, č. j. 21692/15/5300-22441-711458 T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 5. 8. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 6. 2015, č. j. 21692/15/5300-22441-711458, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 10. 9. 2014, č. j. 5495077/14/2003-25201-108440, - výzva ručiteli k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem. V inkriminované věci jde o zákonnou povinnost ručení za nezaplacenou daň z přidané hodnoty, (dále jen „DPH“). Dlužník – společnost Caimen development s.r.o., IČ: 289 82 681, se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1224/42, podala dne 24. 9. 2012 (tedy opožděně, když zákonná lhůta marně uběhla dne 25. 7. 2012) přiznání k DPH za II. čtvrtletí 2012, v němž vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 190.105 Kč, která nebyla v zákonné lhůtě uhrazena. Podle § 171 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, správce daně vydal dne 10. 9. 2014 pod č. j. 5495077/14/2003-25201-108440, výzvu ručiteli k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem ve výši 38.000 Kč adresovanou R. L., který od dlužníka koupil dne 15. 6. 2012 osobní automobil VW Passat Variant za částku 190.000 Kč bez DPH, 20% DPH bylo 38.000 Kč. Kupující zaplatil částku v hotovosti a obdržel příjmový doklad. 2. Před vydáním výzvy ručiteli správce daně marně vyzýval dlužníka k zaplacení daňového nedoplatku. Nejprve dne 22. 10. 2012 vydal správce daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu dlužníka vedeného u UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Dlužník byl vyzván k projednání daňového nedoplatku, ale nedoplatek neuhradil. 3. Následně dne 10. 9. 2014 správce daně vydal výzvu ručiteli k zaplacení nedoplatku ručitelem a vyzval tak ručitele k uhrazení daňového nedoplatku dlužníka ve výši 38.000 Kč, proti níž ručitel podal dne 10. 9. 2014 odvolání. 4. Odvolání bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 6. 2015, č. j. 21692/15/5300-22441-711458. V odůvodnění odvolání žalovaný mj. uvedl, že předmětem sporu je otázka, zda odvolatel věděl nebo vědět mohl a měl, že daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena. Konstatoval, že zakotvení ručení do oblasti správy DPH vychází z čl. 205 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, jehož cílem je zavedení podpora činnosti správců daně v boji proti daňovým únikům. Dále odkázal na ustanovení § 109 a § 108a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 5. Žalovaný vysvětlil pojmy „věděl nebo vědět měl a mohl“. V této souvislosti provedl tzv. „znalostní test“ ohledně vědomosti určitých skutečností. Žalovaný konstatoval, že dne 15. 6. 2012 uzavřeli dlužník jako prodávající a odvolatel jako kupující kupní smlouvu o koupi ojetého osobního automobilu zn. VW Passat Variant za cenu 190.000 Kč + DPH 20% ve výši 38.000 Kč. Téhož dne vystavil dlužník daňový doklad č. 2012040 s datem zdanitelného plnění ke dni 15. 6. 2012 v celkové výši 228.000 Kč, včetně 20% DPH ve výši 38.000 Kč. Výsledná daňová povinnost dlužníka za zdaňovací období II. čtvrtletí 2012 nebyla uhrazena. Správce daně přistoupil k vymáhání a vydal exekuční příkaz, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2012. Následně dne 15. 8. 2013 zaslal správce daně dlužníkovi předvolání ohledně projednání jeho daňového nedoplatku, na což dlužník nereagoval. Dne 6. 9. 2013 vyzval správce daně dlužníka k podání prohlášení o majetku, na tuto výzvu rovněž dlužník nereagoval a daňový nedoplatek nezaplatil. 6. Správce daně zjistil, že v době uskutečnění zdanitelného plnění dne 15. 6. 2012 byl jediným jednatelem a společníkem dlužníka Mgr. R. L., LL. M., MBA – odvolatel. 7. Z uvedených skutečností žalovaný dovodil, že odvolatel věděl nebo alespoň měl a mohl vědět, že daň uvedená na daňovém dokladu č. 2012040 nebude zaplacena. 8. Žalovaný dále uvedl, že dlužník je k DPH registrován od 1. 12. 2009, ve zdaňovacích obdobích II. a IV. čtvrtletí 2011 ve svých daňových přiznáních k DPH vykazoval nadměrné odpočty, přičemž za zdaňovací období I., II. a III. čtvrtletí 2012 vykazoval dlužník v daňových přiznáních k DPH daňové povinnosti, které nikdy neuhradil. Od zdaňovacího období IV. čtvrtletí 2012 dlužník nepodává daňová přiznání. Účetní rozvaha dlužníka není zveřejněna ve veřejném rejstříku. Dlužník podle veřejných rejstříků nevlastní žádný nemovitý majetek. Rovněž nebylo zjištěno, že by nějakým hmotným nebo nehmotným majetkem disponoval. 9. Na základě uvedených skutečností žalovaný konstatoval, že byl prokázán úmysl poskytovatele předmětného zdanitelného plnění, tj. dlužníka, nezaplatit DPH uvedenou na daňovém dokladu č. 2012040. 10. Poté žalovaný vypořádal odvolací námitky odvolatele jako nedůvodné. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 11. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 6. 2015, č. j. 21692/15/5300-22441-711458. 12. Žalobce uvedl, že od dlužníka koupil dne 15. 6. 2012 osobní automobil VW Passat Variant za částku 190.000 Kč bez DPH, 20% DPH bylo 38.000 Kč. Kupující zaplatil částku v hotovosti a obdržel příjmový doklad. Žalobce nesouhlasil se stanovenou výší DPH. 13. Žalobce namítal, že žalovaný chybně doručoval, a že při nesprávném doručování nelze uplatnit fikci doručení, namítal hybné doručování podle § 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ač mělo být doručováno podle § 4 téhož zákona. 14. Žalobce namítal, že osmidenní lhůta pro vyjádření uplynula až dne 15. 7. 2014. 15. Žalobce namítal, že žalovaný se nevypořádal s jeho vyjádřením ze dne 15. 7. 2015, ač bylo podáno včas, a vydal rozhodnutí před tímto datem. 16. Žalobce namítal, že dne 7. 7. 2015 úřednici Mgr. K. S., které sdělil, že je nemocný a nemoc trvá. Současně předložil lékařská potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, na což žalovaný nijak nereagoval. 17. Žalobce tvrdil existenci důvodu pro navrácení věci v předešlý stav. Nesouhlasil s odůvodněním nevyhovění žádosti. Namítal, že žalovaný měl v této věci rozhodnout samostatným rozhodnutím, resp. alespoň samostatným výrokem v rámci žalobou napadeného rozhodnutí. 18. Žalobce namítal, že není zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že dlužník nechce DPH zaplatit. 19. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2015 navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. K námitce, že nebylo řádně doručováno, uvedl, že v tomto případě bylo správně doručováno. Námitky žalobce z pozdně podaného vyjádření byly fakticky i v rámci rozhodnutí o odvolání relevantně vypořádány. Zcela zásadní považoval především skutečnost, že tyto hmotněprávní námitky nebyly shledány jako důvodné, a nemohly tak zvrátit výrok napadeného rozhodnutí, ani kdyby byly podány včas, a ani po následném vyhodnocení, jak jej žalovaný učinil dne 29. 7. 2015 prostřednictvím sdělení č. j. 25038/15/5300-711458. 20. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo ve dne 28. 8. 2018, při nichž účastníci setrvali na svých dosavadních písemných vyjádřeních. III. Posouzení žaloby 21. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 22. Městský soud v Praze ověřil z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, že R. L., nar. xxx, byl jediným jednatelem společnosti Caimen development s.r.o., IČ: 289 82 681, v období od 15. 12. 2011 do 5. 12. 2012, a společníkem téže společnosti v období od 6. 2. 2012 do 18. 2. 2012. 23. Podle § 42 daňového řádu osobě, která má zpřístupněnu datovou schránku, se doručuje elektronicky podle jiného právního předpisu. 24. Podle § 37 daňového řádu (1) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav. (2) Správce daně povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. (3) Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav musí být podána do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty. 25. Podle čl. 205 směrnice Rady 2006/112/ES v situacích uvedených v článcích 193 až 20