8 Afs 85/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 146/2016- 35 - text 12 pokračování 10A 146/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: L. H., IČO: ... sídlem L. 71 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2016, čj. ČOI 46497/15/O100/1000/15/16/Be/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu (dále též „žalovaná“) ze dne 16. 5. 2016, čj. ČOI 46497/15/O100/1000/15/16/Be/Št (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná k odvolání žalobce změnila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský kraj a Hl. m. Praha (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 4. 2015, čj. 12/1421/14/12 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně uložil žalobci pokutu ve výši 65 000 Kč za správní delikt dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 102/2001 Sb.“), spočívající v porušení ustanovení § 5 odst. 3 zákona, kterého se žalobce v postavení výrobce (jako provozovatel solária zajišťující výměnu trubic a obličejových lamp, tedy další osoba v dodavatelském řetězci dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 102/2001 Sb., jejíž činnost má prokazatelný vliv na vlastnosti výrobku), dopustil tím, že podle zjištění z kontroly provedené v provozovně dne 27. 3. 2014 uvedl v kabině číslo 2 na trh horizontální solárium LUXURA by HARPO, model 630-SLI Intensive (solární zařízení používané v prostorách poskytovatele služeb, které si spotřebitelé sami ovládají), které nevyhovělo v horní, dolní i obličejové části omezení max. celkového účinného ozáření dle čl. 32 ČNS EN 60335-2-27, a které tedy nebylo bezpečným výrobkem podle § 3 odst. 2 zákona č. 102/2001 Sb. 3. Žalovaná Napadeným rozhodnutím k odvolání žalobce Prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že snížila pokutu uloženou Prvostupňovým rozhodnutím z 65 000 Kč na 55 000 Kč. Prvostupňové rozhodnutí pak změnila rovněž v části výroku tak, že slova „nevyhovělo v horní, dolní i obličejové části“ nahradila slovy „nevyhovělo v horní a dolní části“, a ve zbytku Prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaná v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapitulovala předchozí průběh řízení, shrnula závěry uvedené v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizovala námitky, které žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí vznesl. 5. Žalovaná uzavřela, že správní orgán prvního stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění a nepochybil při právním hodnocení věci. Neshledala přitom žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost či správnost Prvostupňového rozhodnutí. Přitom popsala důvody dílčí změny ve výroku Prvostupňového rozhodnutí. 6. Žalovaná k odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí doplnila, že neplnění požadavků na bezpečný výrobek bylo konstatováno ve vztahu k § 3 odst. 2 zákona č. 102/2001 Sb. Solárium je dle žalované třeba považovat na zařízení nízkého napětí ve smyslu tehdy účinného nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 17/2003 Sb.“), transponujícího ustanovení směrnice Rady 73/23/EHS, o harmonizaci právních předpisů členských států, týkajících se elektrických zařízení, určených pro užívání v určitých mezích napětí. Při kontrole zjištěný výrazný rozpor s kritérii uvedenými v čl. 32 normy ČSN EN 60335-2-27 představuje dle žalované zjištění nebezpečného záření ve smyslu bodu 2 písm. b) Přílohy č. 2 nařízení č. 17/2003 Sb. Dle žalované tak nebyl v důsledku vzniku nebezpečného záření dodržen požadavek vyplývající z § 3 odst. 2 zákona č. 102/2001 Sb. 7. K odvolacím námitkám žalovaná uvedla, že použití zákona č. 102/2001 Sb. je obecně dáno posouzením, zda jde v případě toho kterého výrobku o případ spadající do režimu § 2 tohoto zákona. Žalovaná přitom měla za spolehlivě zjištěný fakt, že v případě předmětných solárií se jedná o věci poskytnuté v rámci služby, u nichž lze užití spotřebiteli rozumně předvídat. 8. Žalovaná poukázala na klasifikaci hospodářských subjektů pro účely aplikace zákona č. 102/2001 Sb. S poukazem na § 5 tohoto zákona zdůraznila, že v posuzované věci vystupoval žalobce coby provozovatel solária zajišťující v průběhu poskytování služby během životnosti daných elektrických zařízení mj. výměnu komponent, jež ovlivňují intenzitu záření, jako osoba s prokazatelným vlivem na vlastnosti výrobku a příslušel mu proto rovněž status výrobce ve smyslu § 5 zákona. 9. Žalovaná konstatovala, že prvořadou povinností výrobců, pokud jde o bezpečnost výrobků, jež se způsoby vymezenými v § 2 zákona dostanou k užití spotřebiteli, je uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. V případě, kdy je výrobcem ve smyslu některé z kategorií osob dle § 5 odst. 1 zákona č. 102/2001 Sb. poskytovatel služby, v rámci níž dochází k poskytování výrobků k užití spotřebitelům, je právě toto poskytnutí nutno chápat jako uvedení výrobku na trh. Je-li spotřebiteli v rámci služby poskytnut výrobcem k použití nebezpečný výrobek, dochází dle žalované k uvedení nebezpečného výrobku na trh ve smyslu zákazu vyplývajícího z § 5 odst. 3 tohoto zákona. Žalovaná přitom zdůraznila, že deliktní odpovědnost za takové jednání je konstruována jako objektivní, bez ohledu na zavinění. Z uvedených důvodů žalovaná přisvědčila správnímu orgánu prvního stupně stran závěru o spáchání správního deliktu a naopak neshledala dostatečnou odvolací argumentaci žalobce popírající jeho deliktní odpovědnost. 10. Žalovaná dále popsala důvody pro snížení výše sankce reagující na zúžení rozsahu postihovaného deliktu s tím, že přitěžující okolností byla v dané věci míra překročení normového limitu v případě dvou změnou výroku nedotčených částí solária. Vypuštění obličejové části solária z výroku Prvostupňového rozhodnutí tak dle žalované nemění nijak zásadně závažnost deliktu. Snížení pokuty podle žalované „dostatečným způsobem vyjádří původní správní uvážení prvoinstančního orgánu při stanovení výše sankce, s nímž se odvolací orgán jinak shoduje, zkorigované o nyní provedené omezení v popisu skutku ve výroku rozhodnutí“. III. Žaloba 11. Žalobce v podané žalobě stručně rekapituloval předchozí průběh správního řízení a shrnul závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí a Napadeném rozhodnutí. 12. Předeslal, že na kontrolní zjištění ihned reagoval odstavením kabinky č. 2 a zaslal informaci o přijatém opatření, přičemž následnou kontrolou bylo konstatováno, že jím provedené opatření bylo včas realizováno a nebyly zjištěny další závady. 13. Žalobce s poukazem na § 5 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 zákona č. 102/2001 Sb., že jej nelze považovat za výrobce ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Zdůraznil, že předmětný výrobek řádně zakoupil od českého dodavatele a používal ve svém zařízení bez jakékoli další technické úpravy. Uvedl, že „nemohu za to, že se jeho technický stav časem nezhoršuje, ale solární trubice slábnou a jejich efekt opalování rovněž slábne“. Dle žalobce není pravdou, že „trubice stárnou a jsou škodlivější“. Konstatoval, že „to jsem nemohl předpokládat, když pro nedostatek klientů kabinka č. 2 nebyla plně využívána, trubice prakticky nikdy nedosáhly předepsaného počtu cyklů, a já sám nemám prostředky ke kontrole technického stavu tohoto výrobku“. Zopakoval, že „okamžitě a ihned po uskutečněné kontrole výrobek jako vadný odstavil“. Z uvedených důvodů měl žalobce za to, že se „pro nedostatek aktivní legitimace správního přestupku nedopustil“. I pokud by tomu tak dle žalobce bylo, byla by pokuta „zcela nepřiměřená zjištěnému skutkovému stavu“, kdy žalobce dle svého přesvědčení „žádným způsobem nezavinil následnou vadnost řádně zakoupeného výrobku od českého dodavatele, který odpovídá za kvalitu a jakost dodaného výrobku“. 14. Žalobce in eventum navrhoval, aby soud uloženou pokutu prominul či aby mu byla uložena pokuta při spodní hranici zákonné sazby. IV. Vyjádření žalované 15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 9. 2016 k námitce, že se na žalobce nevztahují povinnosti výrobce dle zákona č. 102/2001 Sb., odkázala na argumentaci uvedenou správním orgánem ve spisu. Poukázala na to, že již v protokolu o kontrole ze dne 16. 6. 2014 se inspektoři vyjádřili rovněž k právnímu podkladu dané kontroly, mj. též s odkazem na sdělení příslušného útvaru Evropské komise ohledně aplikovatelnosti směrnice transponované zákonem č. 102/2001 Sb. na danou podnikatelskou činnost. Dále byla dle žalované argumentace ve vztahu k procesní obraně žalobce ve správním řízení rozpracována v odůvodněních