6 As 2/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 18/2017- 42 - text 15 10 A 18/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: BATERIE CENTRUM s. r. o., IČO: 253 61 848 sídlem Habrová 1132/6, Ostrava zastoupená advokátem Mgr. Jaromírem Jarošem sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava - Svinov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2016, č. j. 1769/580/16, 64746/ENV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 22. 7. 2016, č. j. ČIŽP/49/OOH/SR01/1604087.011/16/VIK (dále též jen „rozhodnutí ČIŽP“). Rozhodnutím ČIŽP byla žalobkyni podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o odpadech“) uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za porušení následujících tří povinností: a) povinnosti podle ust. § 31d odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, neboť jako výrobce baterií a akumulátorů podle § 31 písm. i) zákona o odpadech nezveřejňovala dne 3.6.2015 na svých internetových stránkách aktuální seznam míst zpětného odběru a odděleného sběru určeného pro konečného uživatele; b) povinnosti podle § 31f odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, neboť jako výrobce baterií a akumulátorů nezpracovala roční zprávu o plnění povinností zpětného odběru a odděleného sběru baterií a akumulátorů za rok 2014 evidovanou v integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností (dále též jen „ISPOP“) podle ev. č. hlášení 641266 a pod číslem dokumentu ISPOP_704350 v požadovaném rozsahu; c) povinnosti podle § 31g odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, neboť v roce 2014 nesplnila požadovanou minimální úroveň zpětného odběru baterií a akumulátorů stanovenou zákonem o odpadech na 25 % z množství baterií a akumulátorů uvedených na trh v České republice v roce 2014. Žalobkyně uvedla v roce 2014 na trh v ČR celkem 26,55 tun baterií a akumulátorů a dosáhla úrovně zpětného odběru 13,79 % (což je 3,66 t), zatímco minimální úroveň zpětného odběru baterií a akumulátorů měla činit minimálně 6,64 t. 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že se žalovaný řádně nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání. Rovněž má za to, že správní orgány nesprávně vyhodnotily zjištěný skutkový stav a nedostatečně odůvodnily výši uložené pokuty. Správní orgán byl povinen přihlédnout při stanovení výše pokuty zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození, což neučinil, neboť se nevypořádal zejména se zákonným hlediskem míry poškození životního prostředí. Pokud zákon z řady možných a v úvahu přicházejících hledisek zmiňuje alespoň některá, pak takovouto právní úpravou váže správní orgán v tom směru, že právě těmito zákonnými hledisky se musí vždy zabývat, a vedle toho ponechává správnímu orgánu na úvaze, zda přihlédne ještě k hlediskům dalším. Správní orgány se však těmito zákonnými hledisky nezabývaly a v úvaze o výši trestu pouze rekapitulovaly formální znaky deliktu a argumentaci o ekonomické výhodě žalovaného. Tyto argumenty lze při stanovení výše pokuty použít, avšak vždy je prioritní posouzení hlediska závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě míry jeho poškození. 3. Skutečnost, že byly naplněny znaky určitého správního deliktu, ještě nevypovídá o materiální stránce správního deliktu, v posuzovaném případě o tom, jak závažné je ohrožení životního prostředí při naplnění konkrétní skutkové podstaty. Z hodnocení materiální stránky (závažnosti ohrožení životního prostředí) musí být patrné, jakými úvahami byl správní orgán veden při stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti, v posuzovaném případě závažnosti ohrožení životního prostředí. Teprve v návaznosti na závěr o závažnosti ohrožení životního prostředí může správní orgán uložit sankci v odpovídající výši. V posuzovaném případě správní orgán nevyhodnotil závažnost ohrožení životního prostředí, a úvahy správního orgánu jsou tak nedostatečné a fakticky nepřezkoumatelné. 4. K otázce rozporu mezi seznamem míst zpětného odběru umístěným na internetových stránkách se seznamem míst zpětného odběru uvedených v doplněné roční zprávě žalobkyně připustila drobné nesrovnalosti. Uvedla však, že realizovala faktický přímý odběr baterií v rozsahu 3,66 tun odpadu kategorie 20 01 34 baterie a akumulátory neuvedené pod číslem 20 01 33, a to prostřednictvím svých obchodních zástupců u jednotlivých odběratelů, tj. v místech uvedených v seznamu míst zpětného odběru, což jsou zákazníci žalobkyně, kteří následně prodávají zboží konečným spotřebitelů. Žalobkyně tedy přímým odběrem baterií (odpadu) z trhu a zajištěním následného materiálového využití 3,66 tun odpadu prostřednictvím společnosti AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. (dříve Středočeské komunální služby s.r.o.) prokázala přímou realizaci zpětného odběru z míst zpětného odběru. 5. K argumentaci ČIŽP, že uvedla nepravdivý údaj v souvislosti s realizovaným zpětným odběrem tří tun olověných baterií prostřednictvím korporace Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., jak prezentovala ve své Roční zprávě za rok 2014, žalobkyně uvedla, že prostřednictvím této společnosti realizovala zpětný odběr baterií ve výši 3 tun, a splnila tak úroveň zpětného celkového odběru ve výši 25,1 %. Splnění povinnosti zpětného odběru není nutné naplnit pouze přímým odběrem baterií z trhu, ale lze tak učinit i nepřímým zpětným odběrem prostřednicím zpětného odběru od třetích osob realizovaným smluvním partnerem. Nesprávný je závěr ČIŽP, pokud ze sdělení Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. ze dne 23. 6. 2015 dovodila, že žalobkyně nerealizovala zpětný odběr olověných baterií v rozsahu 3 tun, a z toho důvodu také uvedla nesprávný údaj v roční zprávě. Kovohutě Příbram nástupnická, a s., ve svém sdělení uvedla, že nerealizovala od žalobkyně přímý odběr, ale realizovala pro žalobkyni zpětný odběr olověných baterií v množství 3 tun z vnitřního trhu a jeho následné materiálové využití. Podle názoru žalobkyně nebylo nutné realizovat garantovaný a tvrzený zpětný odběr pouze přímým zpětným odběrem. 6. Žalobkyně dodala, že účelem zpětného odběru podle zákona o odpadech a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích, akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS (dále jen „směrnice“) je zajistit garantovaný zpětný odběr a jeho následnou recyklaci. V žádné obecně závazné právní normě není vymezena povinnost zajistit garantované množství pouze u „vlastních výrobků” dodávaných na vnitřní trh. Žalobkyně splnila svou povinnost realizovat garantované množství zpětného odběr a jeho materiálové využití, pokud zajistila zpětný odběr tzv. „cizích výrobků”. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Tvrzení žalobkyně, že nedošlo k vypořádání všech uplatněných námitek v odvolání, označil za nepravdivé, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. S ohledem na to, že odvolání nejprve neobsahovalo zákonem předepsané náležitosti, byla žalobkyně vyzvána k doplnění odvolání, což učinila. Podané námitky byly identické s námitkami uplatněnými již proti protokolu o kontrole. Zjištěný skutkový stav byl žalovaným také přezkoumán a řádně byla odůvodněna i výše uložené pokuty, proti jejíž výši žalobkyně v odvolacím řízení ničeho nenamítala. 8. Žalovaný dále uvedl, že definiční znaky správního deliktu v ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o odpadech se stěží mohou týkat (myšleno v obecné rovině, nikoli pro tento případ) protiprávního jednání přímo poškozujícího životní prostředí, avšak naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení je vždy deliktem životní prostředí ohrožujícím. V předmětném případě se jednalo o tento typ deliktu. V posuzované věci nešlo jen o nedostatečnost či neúplnost údajů vykazovaných v evidenci, potažmo v podaných hlášeních, nýbrž též o konkrétní nenaplnění zajištění minimální úrovně zpětného odběru baterií a akumulátorů. Zpětně neodebrané množství baterií totiž nemohlo být v důsledku postupu žalobkyně recyklováno v míře předepsané zákonem. Materiální stránka správního deliktu tak byla naplněna, a to v míře nikoli malé, nýbrž významné. Závažnost spáchaného protiprávního jednání byla také inspekcí podrobně odůvodněna, byť části odůvodnění, které se tomuto hledisku věnovaly, nejsou výslovně nadepsány „závažnost ohrožení životního prostředí“. 9. Žalovaný dále uvedl, že zákon o odpadech nestanovuje žádnou rámcovou stupnici závažnosti prokázaných správních deliktů, a tudíž je na přezkoumatelném správním uvážení správního orgánu, jak odůvodní