1 As 79/2015 — Nejvyšší správní soud

10 Af 38/2017- 50 - text 18 pokračování 10Af 38/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: KARAVTO s.r.o., v likvidaci IČO: 29151619, sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2, zastoupeného RNDr. et Mgr. Jiřím Matějkou, bytem nám. 25. března 121/1, Praha 9, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2017, čj. 44012-3/2017-900000-304.4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel (dále též „žalovaný“) ze dne 28. 7. 2017, čj. 44012-3/2017-900000-304.4 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „celní úřad“) ze dne 26. 6. 2017, čj. 117963-5/2017-510000-12 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím celní úřad uložil žalobci pokutu ve výši 300 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 135w odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), kterého se žalobce dopustil tím, že v období od října 2016 do prosince 2016 a v období od ledna 2017 do března 2017 nakoupil od slovenské společnosti KORONA Svrčinovec s.r.o., Makovického 7, 010 01 Žilina, IČO: 46444181, zkapalněné ropné plyny – Propan-Butan, KN 27111900 (dále jen „ZRP“) uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu dle § 60 odst. 1 a dle § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních, za účelem prodeje v celkovém množství 778,5 tun. 3. Žalovaný Napadeným rozhodnutím odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval průběh správního řízení a jemu předcházejících úkonů, shrnul závěry uvedené v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval obsah odvolacích námitek, jimiž žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí celního úřadu brojil. 5. Žalovaný měl za prokázané, že žalobce v období od října 2016 do prosince 2016 a v období od ledna 2017 do března 2017 nakoupil od slovenského dodavatele ZRP dle § 45 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebních daních, uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě za účelem jejich prodeje v celkovém množství 778,5 tun. Uvedený závěr nebyl žalobcem v rámci podaného odvolání podle žalovaného nijak zpochybňován. Tvrzení žalobce v jeho vyjádření ze dne 14. 6. 2017, že neuskutečnil ani jednu z uvedených doprav vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě za účelem prodeje, když na prodej ZRP nemá platné povolení a tuto činnost nevykonává, je dle žalovaného v přímém rozporu s jím označenými listinnými důkazy, které žalobce celnímu úřadu předložil a ze kterých vyplývá, že žalobce ZRP prodával dalším subjektům. 6. Žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobce, že při posouzení, zda je nutné povolení k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu, je třeba rozlišovat, zda byly ZRP uvedeny do volného daňového oběhu nebo zda ZRP byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě, přičemž k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě za účelem dalšího prodeje není potřeba povolení dle § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních. V posuzovaném případě a s přihlédnutím ke skutkové podstatě správního deliktu, který je žalobci kladen za vinu, je dle žalovaného zcela nepodstatné, zda byly ZRP uvedeny do volného daňového oběhu v České republice, či zda byly ZRP uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě. Podstatné je dle žalovaného pouze to, že se ZRP v okamžiku jejich nákupu ze strany žalobce nacházely ve volném daňovém oběhu. Žalobce přitom skutečnost, že se ZRP v okamžiku jejich nákupu nacházely ve volném daňovém oběhu, byť jiného členského státu, podle žalovaného nijak nezpochybňuje, když v podaném odvolání poukazuje na předložené zjednodušené průvodní doklady, které dokládají, že ZRP byly nakoupeny ve volném daňovém oběhu v jiném členském státě. 7. Žalovaný konstatoval, že volný daňový oběh znamená oběh vybraného výrobku mimo režim podmíněného osvobození od spotřební daně. Územím, na kterém dochází k volnému daňovému oběhu vybraného výrobku, je daňové území Evropské unie, tedy území stanovené směrnicí Rady 2008/118/ES ze dne 16. 12. 2008, o obecné úpravě spotřebních daní (dále jen „Směrnice“). Pokud tak zákon hovoří o volném daňovém oběhu, jedná se dle žalovaného mimo jiné o území všech členských států Evropské unie včetně území České republiky. Žalovaný tak nesouhlasil s tvrzením žalobce, který za ZRP ve volném daňovém oběhu považuje výlučně výrobky, které pocházejí z daňového území České republiky. Takový výklad nemá dle žalovaného oporu v zákoně, ani v předpisech Evropské unie. 8. Žalovaný žalobci přisvědčil, že v případě dopravy ZRP uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání je třeba postupovat dle obecného ustanovení § 29 zákona o spotřebních daních, podle kterého právnická nebo fyzická osoba odebírající vybrané výrobky z jiného členského státu pro účely podnikání je povinna před odebráním těchto vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě se registrovat jako plátce daně a oznámit správci daně množství vybraných výrobků a poskytnout zajištění daně. Žalobce však zcela opomíjí skutečnost, že na nákup, prodej a dopravu ZRP je nutné aplikovat i zvláštní ustanovení upravující specifické podmínky pro konkrétní vybrané výrobky, které jsou obsaženy v části třetí zákona o spotřebních daních, v daném případě tedy ustanovení § 44 - § 65 zákona o spotřebních daních. Uvedený závěr podle žalovaného jednoznačně plyne ze systematického výkladu. Takovými zvláštními ustanoveními ve věci ZRP jsou pak podle žalovaného i ustanovení § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona, která upravují podmínky pro nákup, prodej a dopravu ZRP uvedených do volného daňového oběhu. 9. S poukazem na § 60 odst. 1 zákona o spotřebních daních žalovaný konstatoval, že účelem tohoto ustanovení a povinnosti právnických nebo fyzických osob uvedených v § 60 odst. 1 zákona být držitelem pravomocného povolení k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu je snaha o zabránění daňových úniků. Z tohoto důvodu je dle žalovaného manipulace se ZRP vázána na existenci povolení k nákupu těchto ZRP uvedených do volného daňového oběhu. Žalobce byl dle žalovaného při nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu jakožto právnická nebo fyzická osoba uvedená v § 60 odst. 1 zákona o spotřebních daních povinen postupovat jednak podle obecného ustanovení § 29 zákona, tak podle ustanovení zvláštního § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona, musel mít tedy k nákupu ZRP uvedených do volného daňového oběhu vydáno požadované povolení. Pokud takové povolení neměl, dopustil se dle žalovaného správního deliktu dle ustanovení § 135w odst. 1 zákona o spotřebních daních. 10. K námitce žalobce ohledně vedení správního řízení vůči subjektu, který vydal ZRP uvedené do volného daňového oběhu osobě, která neměla povolení k nákupu ZRP, žalovaný uvedl, že v souladu se zásadou mlčenlivosti není oprávněn sdělovat žalobci jakékoli skutečnosti o případném jiném řízení, které by bylo v souvislosti s pochybením na straně žalobce vedeno. Ani případné vedení či nevedení řízení vůči dalšímu subjektu by však dle žalovaného nemělo vliv na skutečnost, že žalobce svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu dle § 135w odst. 1 zákona o spotřebních daních. 11. Žalovaný dále na str. 5 – 6 Napadeného rozhodnutí popsal své úvahy související s tím, že v průběhu předmětného odvolacího řízení nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s nímž došlo zákonem č. 183/2017 Sb. ke změně některých zákonů včetně zákona o spotřebních daních. Žalovaný v návaznosti na vyslovené závěry konstatoval, že nová právní úprava není v jím hodnocených aspektech (podmínky trestnosti, zproštění odpovědnosti, zánik odpovědnosti za deliktní jednání, druh a výše sankce) pro žalobce příznivější. 12. Pokud jde o výši uložené pokuty, žalovaný se zcela ztotožnil se závěry celního úřadu s tím, že uložená pokuta je přiměřená a je odůvodněna okolnostmi konkrétního případu. Zdůraznil, že žalobce byl opakovaně (poprvé v roce 2015) upozorněn na povinnost mít opatřeno povolení dle § 60 odst. 1 a § 60a odst. 1 zákona o spotřebních daních, avšak ani po takovém upozornění žalobce své pochybení nenapravil, o čemž vypovídají i další řízení, která byla vůči žalobci ve