2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

10 Af 49/2015- 34 - text 13 10Af 49/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: Státní fond dopravní infrastruktury, IČO: 0856508 sídlem Sokolovská 1955/278, Praha 9 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 3. 2015, čj. 9440/15/5000-10470-711175 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 3. 2015, čj. 9440/15/5000-10470-711175 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2015, čj. 9440/15/5000-10470-711175 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 27. 8. 2014, čj. 5284374/14/2000-04702-109992 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“ či „Platební výměr“), kterým správce daně vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 33 344 Kč podle § 44a odst. 1 písm. a), § 44a odst. 4 písm. c) a § 44a odst. 9 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“). Platební výměr správce daně odůvodnil porušením rozpočtové kázně na podkladě zjištění vyplývajících ze Zprávy o kontrole čj. 1387802/14/2000-04702-109992 ze dne 22. 8. 2014 (dále jen „Zpráva o kontrole“), kdy žalobce jakožto kontrolovaný subjekt výdejem jiných peněžních prostředků státu za dodávku výpočetní techniky bez řádného výběrového řízení v rámci projektu č. CZ. 1.01/7.1.00/10.0150 Operačního programu Doprava (dále též „OPD“) neoprávněně použil finanční prostředky ve smyslu ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., a tím došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval předchozí průběh daňového řízení, shrnul závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval obsah námitek, jimiž žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí brojil. 4. Žalovaný uzavřel, že shora označený projekt z OPD byl financován prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu krytými prostředky z Národního fondu (ust. § 44 odst. 2 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb.) v poměru 85% z celkových způsobilých výdajů a prostředky Státního fondu dopravní infrastruktury (dále též „SFDI“) v poměru 15% z celkových způsobilých výdajů. 5. S poukazem na § 1 odst. 2, § 4 odst. 1, § 2 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 104/2000 Sb., o státním fondu dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 104/2000 Sb.“) žalovaný uzavřel, že podle § 1 odst. 3 tohoto zákona majetek, se kterým žalobce hospodaří, je ve vlastnictví státu. Žalovaný doplnil, že způsoby a podmínky hospodaření s majetkem České republiky upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“). Z § 54 odst. 1 ve spojení s § 8 a § 9 téhož zákona podle žalovaného vyplývá, že žalobce hospodaří s majetkem státu v postavení organizační složky státu, řídí se zvláštními právními předpisy a ustanoveními zákona č. 219/2000 Sb., která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9 tohoto zákona. Peněžní prostředky žalobce jsou dle žalovaného jinými peněžními prostředky státu dle § 3 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb. a rozpočet žalobce je součástí státního rozpočtu schvalovaného Parlamentem České republiky. 6. Žalovaný uzavřel, že výdej prostředků dodavateli, který nebyl vybrán v souladu s právní úpravou zadávání veřejných zakázek, naplňuje skutkovou podstatu neoprávněného použití těchto prostředků dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb. jako výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, a který je porušením rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. 7. Žalovaný rovněž uvedl, že podle § 44 odst. 3 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb. se dle odst. 2 písm. i) rozumějí peněžní prostředky státního rozpočtu jiné než podle odst. 2 písm. a), c), e) a g) a na použití těchto prostředků žalobce se podle žalovaného vztahují předpisy upravující hospodaření organizačních složek státu. 8. K odkazu žalobce na stanovisko náměstka ministra financí ze dne 19. 9. 2014, čj. MF-64472/2014/1104, žalovaný uvedl, že stanovisko je obecného charakteru a postup správce daně nevyvrací. Z obsahu Zprávy o kontrole podle žalovaného vyplývá, že prostředky žalobce byly identifikovány v souladu s § 3 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb. jako jiné peněžní prostředky státu a v důsledku jejich neoprávněného použití dle § 44 odst. 1 písm. a), § 44a odst. 4 písm. c) a § 44a odst. 9 zákona č. 218/2000 Sb. a podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně. III. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě rekapituloval předchozí průběh daňového řízení a shrnul závěry vyslovené v Napadeném rozhodnutí. 10. Žalobce se neztotožnil se závěrem žalovaného, podle něhož je žalobce v postavení organizační složky státu, rozpočet žalobce je součástí státního rozpočtu schvalovaného Parlamentem České republiky a tudíž se na žalobce přeneseně vztahují i ustanovení zákona č. 218/2000 Sb. jako na organizační složku státu a tudíž odvod do státního rozpočtu je v souladu s § 44a a § 44 tohoto zákona. 11. Žalobce namítl, že je zřízen, v souladu s § 28 zákona č. 218/2000 Sb., zvláštním zákonem a to zákonem č. 104/2000 Sb., v němž je taxativně vymezen účel, pro který lze užít finanční prostředky žalobce (§ 2), příjmy žalobce (§ 4) a rozpočet a účetnictví (§ 5). Z těchto ustanovení zákona č. 104/2000 Sb. podle žalobce jednoznačně vyplývá, že finanční prostředky žalobce jsou, na rozdíl od finančních prostředků státního rozpočtu, od počátku vázány k tímto zákonem stanovenému účelu. Dle žalobce přitom není možno vztahovat uvedená ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. na finanční prostředky žalobce, neboť tímto zákonem je myšleno majetek movitý a nemovitý a ne finanční prostředky žalobce. Hospodaření s finančními prostředky se podle žalobce řídí rozpočtovými pravidly tam, kde je to v zákoně č. 218/2000 Sb. ve vztahu k finančním prostředkům žalobce výslovně uvedeno, a hlavně zákonem č. 104/2000 Sb. Rozpočet žalobce není součástí státního rozpočtu, jak uvádí žalovaný; návrh rozpočtu žalobce je pouze předkládán Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky současně tj. nikoliv jako součást návrhu státního rozpočtu České republiky dle § 5 odst. 1 zákona č. 104/2000 Sb. To ostatně podle žalobce nakonec vychází i ze zákona č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 (dále jen „zákon o státním rozpočtu“), kde je v příloze č. 3 taxativně vymezený celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol a žalobce tam uveden není a tudíž nemůže být jeho rozpočet součástí státního rozpočtu. Žalobce rovněž v tomto směru poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny ze 4. schůze dne 19. prosince 2013 k rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2014 a střednědobý výhled na roky 2015 a 2016 (sněmovní tisk 9), z něhož dle žalobce vyplývá, že rozpočet žalobce je schvalován Poslaneckou sněmovnou samostatným usnesením a není tedy součástí státního rozpočtu tak, jak uvádí žalovaný. 12. Žalobce dále namítl, že stanovisko náměstka ministra financí ze dne 19. 9. 2014 potvrzuje, že v případě prostředků žalobce se nejedná o peněžní prostředky státního rozpočtu a že ustanovení zákona č. 218/2000 Sb. platná pro peněžní prostředky státního rozpočtu pro peněžní prostředky státních fondů neplatí. 13. Žalobce doplnil, že částka uvedená v Platebním výměru jako odvod do státního rozpočtu tvořila 15 procentní národní podíl uhrazených způsobilých výdajů v rámci projektu a k její úhradě byly užity příjmy žalobce, jež jsou tvořeny dle § 4 odst. 1 zákona č. 104/2000 Sb. a jsou součásti rozpočtu žalobce, který je oddělený od státního rozpočtu. V případě jejich užití se potom nejedná o užití peněžních prostředků státního rozpočtu. 14. Vzhledem k tomu, že částka 33 344 Kč se dle žalobce týká národního podílu na způsobilých výdajích, který byl celý uhrazen z prostředků rozpočtu žalobce a nikoli z prostředků státního rozpočtu, je odkaz na § 44a odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 218/2000 Sb. nesprávný a právně irelevantní. V uvedeném ustanovení je podle žalobce výslovně