— Nejvyšší správní soud

14 Ad 3/2017- 64 - text 11 14 Ad 3/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Aleny Pavlíčkové, ve věci žalobkyně proti žalovanému M. B. bytem … zastoupena Mgr. Janou Andresovou, advokátkou sídlem Pavla Švandy ze Semčic 1067/9, Praha 5 náměstek ministra vnitra pro státní službu sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 4. 8. 2017, č.j. MV-83883-2/OSK-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva financí ze dne 3. 5. 2017, č.j. MF-12002/2017/3002-5 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), ve věci jmenování žalobkyně na služební místo dle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně byla od 1. 10. 2014 zaměstnána u Ministerstva financí na základě pracovního poměru na dobu neurčitou. Od 15. 12. 2014 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucí oddělení právního zastupování a poradenství, odbor legislativy a právní služby. Od 1. 7. 2015 vznikl žalobkyni ze zákona služební poměr na dobu neurčitou a současně se stala představenou. Rozhodnutím o stanovení platu představeného ze dne 1. 7. 2015 byl žalobkyni stanoven plat a v rámci platového tarifu konstatováno zařazení do 14. platové třídy, 12. platový stupeň. Uvedené zařazení žalobkyně ve 14. platové třídě, 12. platový stupeň zůstalo nezměněno i v navazujících rozhodnutích o platu. Dle rozhodnutí o platu ze dne 9. 5. 2017, které předcházelo vydání prvoinstančního rozhodnutí, byl žalobkyni určen měsíční plat v celkové výši 71 271 Kč, z toho platový tarif činil 39 250 Kč. 4. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně na základě výběrového řízení s účinností ode dne 15. 5. 2017 jmenována na služební místo v Ministerstvu financí, obor služby legislativa a právní činnost, služební označení vrchní ministerský rada – vedoucí oddělení se službou na služebním místě na dobu neurčitou, služební působiště v Praze, s nástupem dne 15. 5. 2017 (výrok I.), přičemž doba trvání služebního poměru žalobkyně se nezměnila (výrok II.), a s účinností ode dne 15. 5. 2017 byla žalobkyně zařazena do 14. platové třídy, 5. platového stupně a byl jí určen měsíční plat ve výši 62 311 Kč, který tvořil platový tarif ve výši 30 290 Kč, příplatek za vedení ve výši 8 601 Kč a osobní příplatek ve výši 23 420 Kč (výrok III.). 5. Proti výroku III. prvoinstančního rozhodnutí podala žalobkyně odvolání z důvodu nesprávné aplikace § 49 a § 198 odst. 3 zákona o státní službě a s tím souvisejícího nesprávného stanovení platového tarifu, konkrétně byl žalobkyni namísto 14. platové třídy, 12. platový stupeň stanoven platový tarif 14. platové třídy, 5. platový stupeň. 6. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí konstatoval, že služební poměr dosavadních vedoucích zaměstnanců vznikl ze zákona za podmínek stanovených v § 188 zákona o státní službě dne 1. 7. 2015. V souladu se zákonem o státní službě však muselo dojít k tzv. „přesoutěžení“ služebního místa představeného na základě výběrového řízení. Ze zákona „překlopeným“ vedoucím zaměstnancům tak sice vznikl služební poměr na dobu neurčitou, tj. na rozdíl od ostatních zaměstnanců bez nutnosti žádat o přijetí do služebního poměru a doložit splnění předpokladů pro zařazení na služebním místě, ale jejich zařazení na služebním místě bylo omezeno do doby obsazení služebního místa představeného na základě výběrového řízení. Žalobkyně byla na základě takového výběrového řízení, do kterého se přihlásila, vybrána a následně jmenována na služební místo, přičemž otázka platového zařazení je součástí rozhodnutí o jmenování na služební místo. 7. Zákon o státní službě pak zaručil zaměstnancům zařazení do stejné platové třídy a platového stupně, které jim příslušely v pracovním poměru. Jelikož však dotčené služební místo žalobkyně muselo být přesoutěženo, žalobkyně podáním žádosti o jmenování přistoupila na podmínky odměňování dle zákona o státní službě, přičemž § 198 odst. 3 tohoto zákona hovoří o zachování platového stupně do doby, než zaměstnanec dosáhne délky započitatelné praxe stanovené pro vyšší platový stupeň. Tento postup se však uplatní pouze po vzniku služebního poměru dosavadních zaměstnanců a v souvislosti s jejich zařazením na služební místo, na kterém vykonávali činnost před vznikem služebního poměru, nikoli po celou dobu služebního poměru státního zaměstnance. Užití § 198 odst. 3 zákona o státní službě po celou dobu trvání služebního poměru nemá zákonné opodstatnění a opačný výklad by vedl k nerovnosti mezi potencionálními žadateli ve výběrových řízeních vyhlašovaných dle § 188 odst. 6 daného zákona, neboť by se u každého zaměstnance rozhodovalo o platu dle jiných ustanovení zákona. Metodický pokyn žalovaného pro státní službu č. 1/2015, kterým se stanoví podrobnosti ke vzniku služebního poměru dosavadních zaměstnanců ve služebních úřadech (dále jen „Metodický pokyn“), řešil právě jen tzv. překlápění dosavadních zaměstnanců. Netýká se přesoutěžení u představených, jejichž služební poměr vznikl dle § 188 odst. 1 zákona o státní službě. 8. Ve vztahu k § 49 zákona o státní službě se žalovaný ztotožnil s tím, že u žalobkyně se nejednalo o zařazení na jiné služební místo. Dle žalovaného lze stran posouzení doby trvání služebního poměru analogicky ve prospěch státního zaměstnance vycházet z § 49 odst. 2 zákona o státní službě. Důvody pro změnu trvání služebního poměru dle § 50 téhož zákona nejsou u žalobkyně dány. Uvedená část odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí však nesouvisí s platovým zařazením žalobkyně. Změna platového stupně z 12. na 5. souvisela s omezenou dobou, po kterou na dosavadní vedoucí zaměstnance, jejich služební poměr vznikl ze zákona, dopadá § 198 odst. 3 zákona o státní službě. II. Argumentace účastníků 9. Žalobkyně namítala nezákonnost rozhodnutí, a to s ohledem na následující: 1) Žalovaný vyložil § 198 odst. 3 zákona o státní službě nesprávně a extenzivně, v důsledku čehož jí byl nesprávně stanoven platový tarif, resp. platový stupeň. V této souvislosti odkazuje na doktrinální výklad daného ustanovení (Pichrt, J. a kol. Zákon o státní službě. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2015. s. 695 až 696), jakož i Metodický pokyn žalovaného. Dle žalobkyně § 198 odst. 3 zákona o státní službě sloužil k přenesení historicky daných platových nároků dosavadních zaměstnanců do služebního poměru. Určený platový tarif bude pro zaměstnance směrodatný až do okamžiku, kdy dosáhne doby započitatelné praxe stanovené pro vyšší platový stupeň. Služební orgán tak nemá možnost provést změnu platu dle započitatelné praxe, jinak by ustanovení nemělo význam. Smyslem bylo poskytnout stávajícím zaměstnancům určitou míru ochrany a zachování podmínek. Neexistuje žádné zákonné ustanovení omezující platnost § 198 odst. 3 pouze do doby tzv. přesoutěžení. Jediným omezením je možnost postoupení do vyššího platového stupně. 2) Fikce uznání praxe, resp. vyššího platového stupně, je spjatá s konkrétním zaměstnancem nikoli služebním místem, tj. platový stupeň má platit po celou dobu trvání služebního poměru bez ohledu na případné jiné zařazení. Ustanovení § 198 odst. 3 zákona o státní službě se pak vztahuje na všechny zaměstnance. Jinak by šlo o diskriminaci představených oproti ostatním zaměstnancům. Rovněž by to bylo demotivující, pokud by po jmenování docházelo ke ztrátě fikce platového stupně, potažmo části platu. Žalobkyně navíc musela v souladu s § 190 zákona o státní službě doložit při překlopení splnění podmínek. Akceptace výkladu žalovaného by rovněž vedla k hromadnému odchodu představených, tj. ke zvýšení fluktuace a nestabilitě aparátu, což dle žalobkyně není v souladu s účelem zákona. 10. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobou zamítnout. Uvedl, že § 198 zákona o státní službě je ustanovením přechodným, tj. upravuje vztah mezi novou a dřívější právní úpravou a vzniklé právní vztahy, aby z hlediska zajištění ochrany platových práv byl přechod co nejplynulejší. Přesoutěžením však odpadla návaznost služebního poměru na předchozí pracovní poměr, tj. na žalobkyni nelze nahlížet jako na dosavadního zaměstnance. Nově vzniklé vztahy již není možné upravovat dle § 198 odst. 3 zákona o státní službě, jinak by zde byla nerovnost mezi potencionálními žadateli ve výběrových řízeních dle § 188 odst. 6 téhož zákona, neboť by se u každého zaměstnance rozhodovalo o platu dle jiných ustanovení. K fikci uznání vyššího platového stupně žalovaný sdělil, že snížení platového stupně žalobkyně nesouvisí se změnou místa, ale s omezenou dobou, po