6 Ads 19/2013 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 4/2017- 51 - text 9 14 Ad 4/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: ŠH, zastoupen JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem Praha 2, Rumunská 12, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Praha 4, Kongresová 1666/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2017, vydaného pod číslem 786/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“) zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro ekonomiku (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 3. 2017, č. j. KRPA-14067-8/ČJ-2017-0000VO-Š. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal, že žalobce podle § 96 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) odpovídá v rozsahu 100% za schodek na převzatých hodnotách, které byl povinen vyúčtovat. Uvedený schodek vznikl tím, že žalobce v rozporu s čl. 9 odst. 1 závazného pokynu policejního prezidenta č. 190/2012 ze dne 7. 12. 2012, kterým se upravuje postup při manipulaci s pokutovými bloky a finančními prostředky vybranými v blokovém řízení a kterým se mění závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, kterým se upravují některé postupy v řízení o přestupcích (dále jen „závazný pokyn“), nemanipuloval s finančními prostředky vybranými v blokovém řízení tak, aby nedošlo k jejich ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení, a tím způsobil škodu na majetku České republiky, se kterým je příslušné hospodařit Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, ve výši 7 700 Kč. Žalobce se nezprostil odpovědnosti ani z části, neboť neprokázal, že schodek vznikl zcela nebo z části bez jeho zavinění. Správní orgán I. stupně současně v souladu s § 96 odst. 3 zákona o služebním poměru uložil žalobci povinnost schodek v plné výši nahradit. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že dne 22. 2. 2017 zahájil správní orgán I. stupně řízení ve věcech služebního poměru týkající se náhrady škody za schodek na finančních prostředcích. Důvodem pro zahájení řízení byla skutečnost, že dne 15. 6. 2016 ppor. D. při kontrole pokutových bloků a finančních prostředků vybraných v blokovém řízení zjistil, že žalobci chybí finanční prostředky za uložené blokové pokuty ve výši 7 700 Kč. Žalobce k dané věci uvedl, že výše uvedená finanční hotovost mu byla odcizena z uzamčené skříňky v šatně v areálu Kongresová, a to v době od 21,00 hod dne 14. 6. 2016 do 13,40 hod dne 15. 6. 2016. Žalobce vypověděl, že měl finanční prostředky uloženy v peněžence, kterou měl v batohu ve své skříňce v šatně. Popsané skutečnosti vyplývají z Hlášení škodní události ze dne 11. 1. 2017 a Protokolu o vyšetření škodní události ze dne 8. 2. 2017. V uvedené věci bylo rovněž vedeno příslušnými služebními funkcionáři kázeňské řízení, které bylo zakončeno rozhodnutím ze dne 7. 12. 2016, č. 325/2016 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1, 2 zákona o služebním poměru a byl mu uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 10 % po dobu tří měsíců. Dne 20. 3. 2017 vydal správní orgán I. stupně shora označené rozhodnutí, dle něhož žalobce odpovídá za vzniklý schodek ve výši 7 700 Kč. V odůvodnění správní orgán I. stupně shrnul průběh správního řízení a odkázal na § 96 odst. 1 a 3 zákona o služebním poměru, dle něhož je příslušník povinen nahradit schodek, za který je odpovědný, v plné výši. Zároveň uvedl, že z popisu pracovního místa žalobce vyplývá, že má hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (pokutové bloky), o čemž byl také řádně informován. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 11. 4. 2017 odvolání, doplněné dne 2. 5. 2017, v němž zdůraznil, že správní orgán I. stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobcem a k navrženým důkazům. Při šetření dané krádeže bylo zjištěno, že finanční hotovost ukradla z žalobcovy skříňky neznámá osoba, které se podařilo skříňku rozviklat a vytvořit tak mezeru o šířce cca 10 cm a finanční hotovost touto cestou odcizit. Žalobce odkázal na čl. 2 odst. 3 závazného pokynu, dle něhož je vedoucí pracovník výkonného organizačního článku povinen zajistit podmínky pro bezpečné uložení pokutových bloků a vybraných finančních prostředků. Dle žalobce tyto podmínky nebyly splněny. V daném případě rovněž nebylo prokázáno žalobcovo zavinění a bezpečnostní sbor nepřijal nezbytná opatření k objasnění krádeže. Žalovaný zamítl odvolání žalobou napadeným rozhodnutím, přičemž zdůraznil, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik žalobcovy odpovědnosti. Skutkové okolnosti byly dostatečně zjištěny již v rámci shora uvedeného kázeňského řízení, včetně skutečnosti, že žalobci byla přidělena uzamykatelná schránka č. 11 v instruktážní místnosti oddělení řízení dopravy v souladu s čl. 2 odst. 3 závazného pokynu a do této schránky měl žalobce finanční prostředky uložit. Žalobce proto pochybil, když takto nepostupoval, přičemž polemika ohledně míry ochrany je pro dané řízení nepodstatná. Žalovaný připomněl, že v případě odpovědnosti dle § 96 zákona o služebním poměru se zavinění příslušníků presumuje (služební funkcionář ji neprokazuje) a příslušníku je dána možnost vyvinění. V řešeném případě se však žalobce z odpovědnosti za spáchaný skutek nevyvinil. II. Obsah žaloby Žalobce v žalobě uvádí, že byl shledán vinným z kázeňského přestupku, neboť nesplnil základní povinnosti příslušníka dle § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru a nepostupoval v souladu s čl. 9 odst. 1 závazného pokynu. Žalobce k tvrzenému porušení povinnosti uvádí, že uložil pokutové bloky a finanční prostředky vybrané za pokuty ve své šatní skříni v uzamčené šatně, která se nacházela v části budovy oddělené od ostatních prostor mřížemi chráněnými kódem a dveřmi se zámkem. Do této části budovy měla přístup pouze četa, jíž je žalobce příslušníkem. Šatní skříňka je rozdělena na dvě části, přičemž žalobce vložil brašnu obsahující pokutové bloky a finanční prostředky do své čepice, kterou uložil do batohu, a ten uzamkl visacím zámkem ve spodní části skříně. Neznámá osoba však tyto finanční prostředky ze skříně ukradla. Žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal od žalovaného protokol o vyšetřování krádeže a provedl ho jako důkaz v rámci soudního řízení. Žalobci je vyčítáno, že neuložil pokutové bloky a finanční prostředky do uzamykatelné schránky č. 11 v instruktážní místnosti oddělení řízení dopravy, která je mu za tímto účelem dle čl. 3 odst. 2 závazného pokynu doporučena. Žalobce je přesvědčen, že mu jeho zaměstnavatel nezajistil podmínky pro bezpečné uložení daných předmětů, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Právě z toho důvodu se žalobce rozhodl uložit finanční prostředky do šatny. Plechové schránky, které jsou v instruktážní místnosti, dle mínění žalobce nezajišťují bezpečné uložení pokutových bloků a tato ochrana je nižší ve srovnání s šatnou. Vstup do instruktážní místnosti byl zajištěn pouze skrze dveře s klikou (v porovnání s mříží v šatně), které pravidelně nebyly ani dovřeny. Okolo této místnosti procházel širší okruh lidí v porovnání s šatnami a výdejní okénko na zbraně a střelivo bylo často neobsazené. Žalobce se nadto dozvěděl, že z této místnosti již byly v minulosti odcizeny bloky, a proto zvolil jiné, bezpečnější úložiště. Žalobce navrhuje provedení výslechu svědků za účelem potvrzení těchto skutečností. Nadto záleží na samotném příslušníku, jakým způsobem zajistí ochranu pokutových bloků a finančních prostředků. Žalobce zdůrazňuje, že odpovědnost za kázeňské přestupky je subjektivního charakteru, ovšem správní orgány se otázkou zavinění nikterak nevypořádaly. Správní orgán I. stupně pouze uvedl, že čin byl spáchán z vědomé nedbalosti (viz § 50 odst. 2 písm. a) zákona o služebním poměru], aniž své tvrzení odůvodnil. Žalobce nejednal nedbale, neboť zvolil řešení, které považoval za nejbezpečnější. Žalobce upozorňuje, že čl. 9 odst. 1 závazného pokynu se týká výhradně pokutových bloků, nikoliv vybraných finančních prostředků. V daném případě však pokutové bloky nebyly dotčeny, a proto žalobce dané ustanovení neporušil. Žalobce tak byl shledán vinným za jednání, které nenaplňuje znaky kázeňského přestupku. Odkaz žalovaného na § 96 zákona o služebním poměru je irelevantní, neboť toto ustanovení upravuje odpovědnost vzniklou v důsledku schodku na svěřených hodnotách, nikoliv primární povinnost, jejíž porušení by mohlo být sankcionováno jako kázeňský přestupek. Dále žalobce upozorňuje na skutečnost, že znění čl. 10 odst. 1 a 3 závazného pokynu