6 Ads 31/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 15/2014- 58 - text 10 5 Ad 15/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce proti žalovanému J. H. zastoupen Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Meziříčská 774 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 28. 4. 2014, č. KM-17-10/PK-2014 takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž ministr vnitra ve věcech služebního poměru (dále jen „žalovaný“) změnil výrok rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ve věcech služebního poměru ze dne 20. 12. 2013, č.j. OSZ-131827-36/D-Br-2013, takto: „Podle § 116, § 117 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění ke dni 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.“), přiznal dnem 1. 1. 2007 příspěvek za službu ve výši 8.786,-Kč měsíčně. 2. Podle § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění rozhodném, (dále „zákon č. 361/2003 Sb.“ či „služební zákon“), se příspěvek za službu ve výši 8. 786,-Kč měsíčně považuje od 1. 1. 2007 za výsluhový příspěvek podle služebního zákona. Podle § 160 odst. 2 služebního zákona, výplata výluhového příspěvku nenáleží od 3. 1. 2007 do 2. 11. 2007. 3. Podle § 159 služebního zákona od 1. 1. 2008 zvyšuji výsluhový příspěvek náležející ve výši 8.786,-Kč měsíčně o 1,5 %, tj. o 132,-Kč, celkem 8.918,-Kč měsíčně. 4. Podle § 159 služebního zákona od 1. 1. 2009 zvyšuji výsluhový příspěvek náležející ve výši 8.918,-Kč měsíčně o 2,2 %, tj. o 197,-Kč, celkem 9.155,-Kč měsíčně. 5. Podle § 159 služebního zákona od 1. 1. 2011 zvyšuji výsluhový příspěvek náležející ve výši 9.155,-Kč měsíčně o 1,95 %, tj. o 178,-Kč, celkem 9.293,-Kč měsíčně. 6. Podle § 159 služebního zákona od 1. 1. 2012 zvyšuji výsluhový příspěvek náležející ve výši 9.293,-Kč měsíčně o 0,8 %, tj. o 75,-Kč, celkem 9.368,-Kč měsíčně. 7. Podle § 159 služebního zákona od 1. 1. 20013 zvyšuji výsluhový příspěvek náležející ve výši 9.368,-Kč měsíčně o 0,45 %, tj. o 43,-Kč, celkem 9.411,-Kč měsíčně. 8. Za dobu od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2013 přiznávám doplatek výluhového příspěvku ve výši 145.142,-Kč.“ II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného 9. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný změněným výrokem žalobou napadeného rozhodnutí vypustil poslední odstavec z předchozího rozhodnutí správního orgánu I. stupně, v němž bylo uvedeno, že příspěvek náleží konkrétně žalobci. Dovodil tak, že z žalobou napadeného rozhodnutí není jasné, komu byl příspěvek přiznán. 10. Správním orgánům vytkl, že se nevypořádaly s jeho návrhem ze dne 22. 4. 2013, v němž požadoval, aby správní orgány rozhodly o jeho příspěvku za službu ode dne 1. 1. 2007 ve správné výši. Uvedl, že srážkou daně měla být zdaněna jen dlužná částka příspěvku náležející mu až od ledna 2011, jelikož ustanovení o srážkové dani ve výši 15 % v předchozím období neplatilo a nelze jej aplikovat se zpětnou platností. Správnímu orgánu I. stupně vytkl, že se nikterak uvedeným návrhem nezabýval, když mu byl celý doplatek nezákonně zdaněn, tj. i za období od počátku roku 2007 do 2010, neboť mu byla v lednu 2014 vyplacena nižší než rozhodnutím přiznaná částka. 11. Dále žalobce sporoval výši správními orgány vyčísleného doplatku výluhového příspěvku. Správná výše doplatku měla, dle jeho výpočtů, za rok 2007 činit částku ve výši 3.749,-Kč; za rok 2008 částku ve výši 22.836,-Kč; za rok 2009 částku ve výši 23.820,-Kč; za rok 2010 částku ve výši 23.820,-Kč; za rok 2011 částku ve výši 20.232,-Kč; za rok 2012 částku ve výši 20.388,-Kč; za rok 2013 částku ve výši 20.484,-Kč. Celkový správně vyčíslený doplatek tak měl činit 135.329,-Kč. 12. Žalovanému s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, č.j. 3 Ans 4/2013 – 37, vytkl, že v rozporu s § 170 služebního zákona nezákonně vyplnil mezeru v zákoně aplikací správního řádu, když odstavec v rozhodnutí správního orgánu I. stupně týkající se nároku na úroky z prodlení prohlásil za nicotný. Dle názoru žalobce nevyplývá-li z ustanovení § 171 služebního zákona, že by se na řízení ve věcech služebního poměru vztahovalo právo na výplatu úroků z prodlení, měl žalovaný tuto mezeru v právu vyplnit a o nároku na úroky z prodlení rozhodnout. V této souvislosti odkázal na odbornou literaturu, která mezery v právu řeší pomocí analogie iuris použitím občanskoprávní úpravy úroků z prodlení. 13. Rovněž namítal, že odůvodnění žalovaného týkající se charakteru výsluhového příspěvku (str. 11 a 12) je nesrozumitelné a zmatené. Žalovanému vytkl, že nepochopil nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 107/1996 Sb., ani rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č.j. 7 A 164/2010 – 34, neboť výsluhový příspěvek je nabytým majetkem dle čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odmítl, že by příspěvek byl sociální či jinou dávkou obdobného charakteru, související s ukončením služebního poměru. Na podporu svých tvrzení poukázal na § 10 odst. 9 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případě Bucheň vs Česká republika ze dne 22. 11. 2002, stížnost č. 36541/97. Shrnul, že na příspěvek mu vznikl nárok ze zákona, a jelikož mu tento nebyl vyplácen včas a ve správné výši, vznikl mu nárok na úroky z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 246 až § 260 ve spojení s § 256 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen „zákoník práce“). 14. Nesouhlasil s aplikací § 225 a § 160 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., v jeho věci, jelikož nebyl ve služebním poměru u bezpečnostního sboru ve smyslu uvedeného zákona; neměl uzavřenu pracovní či služební smlouvu; nepobíral služební příjem; jeho nadřízeným nebyl služební funkcionář bezpečnostního sboru. 15. Namítal nesrozumitelnost odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na str. 7 (poslední odstavec a na str. 9 (první a poslední odstavec). V prvém případě odmítl, že by v řízení použil tvrzení, že již není příslušníkem Policie ČR. Ve druhém případě nesouhlasil s tím, že by vznesl námitku proti valorizaci výsluhového příspěvku. Dále na str. 15 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí spatřoval nesrozumitelnost ve vyčíslení vyplacené částky za období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2013, když žalobci byla vyplacena částka 495.320,-Kč namísto v rozhodnutí uvedené výše 535.052,-Kč; za příslušné období měla být žalobci dle nového rozhodnutí žalovaného vyplacena částka 680.194,-Kč, když mu správně měla být po zdanění vyplacena výše 630.649,-Kč. 16. Nesouhlasil s označování zákona č. 186/1992 Sb., správními orgány za „starý“ zákon a zákona č. 361/2003 Sb., za „nový“ zákon. Takovéto označování měl za nezákonné, jelikož zákon č. 361/2003 Sb., nenahradil zákon č. 186/1992 Sb. Navíc takovéto označení pak bylo zneužito při výkladu pravé a nepravé retroaktivity. 17. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení. 18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 8. 2014 odmítl veškeré žalobní námitky. Zdůraznil, že označení zákona č. 186/1992 Sb., správními orgány za „starý“ zákon a zákona č. 361/2003 Sb., za „nový“ zákon je přípustnou tzv. legislativní zkratkou. Vysvětlil, že dle § 225 zákona č. 361/2003 Sb., příspěvky za službu přiznané dle zákona č. 186/1992 Sb., byly postaveny na roveň výluhovým příspěvkům, jejichž režim stavoví zákon č. 361/2003 Sb. 19. Žalovaný považoval tvrzení žalobce, že doplatek výsluhového příspěvku má být zdaněn srážkovou daní jen za období od 1. 1. 2011 za rozporné se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění rozhodném, neboť s účinností od 1. 1. 2011 byla odstraněna výjimka, podle níž výsluhový příspěvek nepodléhal zdanění daní z příjmu (§ 4 písm. o) zákona č. 586/1992 Sb.). Tímto došlo ke zdanění výsluhového příspěvku příslušníků bezpečnostních sborů zvláštní sazbou daně z příjmu ve výši 15 % dle § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb. Jelikož ve smyslu § 5 odst. 1, 4 zákona č. 586/1992 Sb., nelze výsluhový příspěvek považovat za příjem ze závislé činnosti ani funkční požitek, je zahrnován do základu daně za období, ve kterém byl vyplacen. Odkázal na stanovisko k této problematice, jež si nechal vypracovat Ministerstvem financí. Ze stanoviska jednoznačně vyplynulo, že výsluhové příspěvky vyplacené poplatníku po 1. 1. 2011 budou podléhat dani z příjmu fyzických osob vybírané zvláštní sazbou dle § 36 zákona o daních z příjmu. Tudíž celý doplatek výluhového příspěvku, který b