5 Afs 60/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Af 28/2015- 70 - text  pokračování 12 6 Af 28/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: L.A. spol. s r.o. sídlem zastoupen advokátem Mgr. Luborem Bystřickým sídlem Myslíkova 4, Praha 2 proti žalovanému: Celní úřad pro hl. m. Prahu sídlem K Hrušovu 293/2, Praha 10 osoba zúčastněná na řízení: T.P.G.C. sídlem zastoupená advokátkou Mgr. Janou Šuranovou Traplovou sídlem Přístavní 24, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2015, č.j. 34636-2/2015-510000-12 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) ze dne 19.3.2015, č.j. 34636-2/2015-510000-12 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho námitky proti opatření Celního úřadu Praha 2 (dále též „správní orgán 1. stupně“) ze dne 18.7.2012 č.j. 9353-2/2012-176400-023.1., o zadržení zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Vedle zrušení napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal též zrušení rozhodnutí prvostupňového. Upozornil na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že se nejedná o rozhodnutí předběžné povahy, a rozhodnutí tedy nejsou vyloučena ze soudního přezkumu. 2 Žalobce uvedl, že na základě prvostupňového rozhodnutí bylo zadrženo zboží nacházející se v kontejneru č. HLXU 458873-8 v celním prostoru společnosti M. a.s., obsahující 2350 kartonů po 24 obalech šamponů, tj. 5640 šamponů o obsahu 400 ml značky HEAD & SHOULDERS. Žalobce byl v době zadržení zboží jeho objednatelem i vlastníkem (zboží již prošla trvanlivost a bylo zničeno). Zboží se v době zadržení nacházelo v režimu tzv. vnějšího tranzitu, případně v režimu dočasného uskladnění, a nebylo ohledně něho podáno celní prohlášení, respektive návrh na propuštění do jiného režimu. Žalobce informoval ještě před zadržením zboží celní orgány, že zboží bude ponecháno v režimu vnějšího tranzitu a zasláno zpět odesílateli mimo EU. Přesto bylo zboží zadrženo. Žalobce podal námitky, jak mu umožňoval tehdy platný zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“). Žalobce objasnil, že zboží zakoupil od dodavatele, společnosti S., Spojené Arabské Emiráty, na základě objednávky společnosti A.B., Florida, USA ze dne 7.5.5012, která však objednávku dne 10.7.2012 zrušila v důsledku prodlení s dodáním. Proto žalobce, jak informoval celní orgány, ponechal zboží v režimu tranzitu a vyjednával podmínky buď opožděného dodání objednateli A.B., nebo zaslání zpět dodavateli S., kterého žalobce požádal o zpětný odběr dne 21.7.2012. Žalobce doplnil, že americký objednatel objednal dodání zboží do Haify v Izraeli, v důsledku politicko-obchodních restrikcí nebylo možné dovést zboží přímo ze Spojených Arabských Emirátů do Izraele, proto byla doprava objednána tzv. přes Prahu. 3 V námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce odkázal na judikaturu Evropského soudního dvora, zejména na výkladové rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 1.12.2011, spojené věci C-446/09 a C-495/09, Philips a Nokia. V tomto rozhodnutí Evropský soudní dvůr výslovně k závaznému výkladu nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 uvedl, že: „[…] Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, musí být vykládána v tom smyslu, že zboží pocházející ze třetího státu, které je napodobeninou výrobku chráněného v Evropské unii právem z ochranné známky nebo kopií výrobku chráněného v Unii autorským právem, právem s ním souvisejícím nebo (průmyslovým) vzorem nemůže být kvalifikováno jako „padělky“ nebo „nedovolené napodobeniny“ ve smyslu uvedených nařízení pouze na základě toho, že vstoupilo na celní území Unie v režimu s podmíněným osvobozením od cla.“ Žalobce tedy poukázal na to, že nařízení lze použít jen proti zboží, které je určeno pro evropský trh. Proti zboží, jež je pouze v režimu vnějšího tranzitu, ohledně kterého nebyl podán návrh na propuštění do režimu volného oběhu, takových nástrojů užít nelze. Dále žalobce poukázal rovněž na bod 84, 85 a 86 stanoviska Generálního advokáta v uvedeném rozhodnutí, kde je uvedeno, že „K tomu, aby existovala „padělaná ochranná známka“ pro účely nařízení č. 1383/2003, je třeba prokázat, že dotyčné výrobky jsou určeny pro trh Evropské unie. V opačném případě zboží v tranzitu nesplňuje podmínku „užívání zboží v obchodním styku“, kterou vyžaduje jak nařízení č. 40/94, tak vnitrostátní předpisy o ochranných známkách.“ 4 Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v řešeném případě bylo zboží vždy pouze v režimu vnějšího tranzitu, případně dočasného uskladnění, návrh na propuštění do jiného režimu nebyl nikdy nikým dán, ještě před zadržením zboží žalobce odeslal celnímu úřadu vysvětlující přípis, nemohlo tedy nastat ani pouhé podezření z toho, že by zboží bylo určeno pro evropský trh. Důvodné podezření o určení zboží pro trh EU je přitom nutnou podmínkou pro možnost uplatnění jakýchkoli opatření uvedených v nařízení Rady č. 1383/2003. Povinnost prokázat, že se o takové zboží jedná, leží na celních orgánech. 5 Žalobce dále uvedl, že o námitkách již bylo žalovaným jednou rozhodnuto, a to rozhodnutím ze dne 6.7.2012, č.j. 9564/2012-176400-023.1. Toto rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 12.1.2015, č.j. 9 Afs 148/2013-59 pro nepřezkoumatelnost a nevypořádání se s dílčími námitkami žalobce. 6 Ohledně napadeného rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný opět vůbec nehodnotil skutečnosti a důkazy, zejména původní objednávku ze dne 7.5.2012, její zrušení dne 10.7.2012 a následnou žádost o vrácení ze dne 21.7.2012. Podle žalobce žalovaný nadále fakticky posuzoval věc s ohledem na stav spisu ke dni zadržení, nikoli ke dni rozhodování o námitkách, a zatížil tak své rozhodnutí procesní vadou nesprávného skutkového zjištění věci. Pokud žalovaný učinil závěr, že časový sled událostí „oprávněně vzbuzuje dojem možné účelovosti“, je tento závěr nepřezkoumatelný a právně nesprávný, neboť žalovaný jednak z hodnocení zcela vynechává doloženou původní objednávku společnosti A.B. ze dne 7.5.2012 a její zrušení dne 10.7.2012, a jednak svůj závěr opírá pouze o skutečnost, že žalobce příslušnou dokumentaci předložil až poté, co se dopravce a speditér (tedy nikoli sám žalobce) dozvěděl o plánované kontrole zboží. Žalobce však neměl povinnost, ale ani potřebu ani faktickou možnost konečné určení zboží nikomu hlásit, když v době bezprostředně předcházející zadržení zboží stále ještě vyjednával o možném pozdním odběru objednatelem či zpětném odběru dodavatelem – oběma mimo EU, a celní úřad se jej na nic netázal a nijak s ním nekomunikoval. Potřeba doložit geografické určení zboží nastala logicky až po jeho zadržení, aby žalobce vyvrátil, že se jednalo zboží určené pro EU. Žalovaný tedy diskvalifikuje předkládané důkazy na základě nesprávné úvahy, že cokoli po oznámení kontroly je výmysl. 7 Žalobce má za to, že správní orgány jsou povinny ex officio postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a navíc jsou povinny samy opatřit pro své rozhodnutí potřebné podklady. Uvádí, že žalovaný takto nepostupoval, neboť měl-li pochybnosti o vrácení zboží odesílateli, měl tyto pochybnosti odstranit vyžádáním informací od žalobce jakožto příjemce zboží. Pokud tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje, že důkazy o tom, že se nejedná o zboží určené pro evropský trh, byly doručeny až po zadržení zboží, jedná se především o upozornění na procesní pochybení správního orgánu 1. stupně. 8 Žalobce shrnul, že správní orgán 1. stupně při zadržení zboží dne 18.7.2012 žádnými informacemi kromě té, že zboží se fakticky ocitlo na území EU, nedisponoval, neměl ani indicie svědčící o jeho určení pro evropské spotřebitele, naopak měl k dispozici žádost žalobce o ponechání zboží v režimu tranzitu. Další podklady si správní orgány vyžádaly až následně v námitkovém řízení, opět nikoli od žalobce. Z nich považovaly za relevantní indicii žádost o přistavení na celnici do Rudné. Ve stejné době bylo žalobcem doloženo skutečné určení zboží a bylo vysvětleno, proč se vůbec fakticky na území EU nachází. Tyto skutečnosti žalovaný dílem nehodnotil vůbec, dílem je odmítl jako účelové právě jen kvůli tomu, že byly předloženy až poté, co se