5 Afs 28/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 57/2017- 35 - text 11 8 A 57/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: J.R. zastoupen advokátkou Mgr. Olgou Růžičkovou sídlem Dubská 390/4, 415 01 Teplice proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha o žalobě proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 12. 2016, č. j. MSMT-34027/2016-3 takto: I. Rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 12. 2016, č. j. MSMT-34027/2016-3 a rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 3. 9. 2015, č. j. MSMT-13651/2014-3 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky Mgr. Olgy Růžičkové. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 12. 2016, č. j. MSMT-34027/2016-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 3. 9. 2015, č. j. MSMT-13651/2014-3 (dále též jen „rozhodnutí ministerstva“). Rozhodnutím ministerstva byla zamítnuta žádost žalobce ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“) a § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jíž se domáhal posouzení postavení studia na vysoké škole v cizině. 2. Žalobce v žalobě napadal nesprávné právní posouzení věci, přičemž odkázal na stanovisko veřejné ochránkyně práv sp. zn. 7369/2014/VOP/VB, které podle něj postup zvolený žalovaným považuje za rozporný se zákonem. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jako základní premisu uvedl, že místo studia žalobce se nenacházelo mimo území České republiky, a nebylo tak možné toto studium postavit na roveň studia na vysoké škole v České republice. Podle § 2 vyhlášky č. 28/2012 Sb. o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních školách, účinné do 31. 8. 2012 (dále jen „vyhláška č. 28/2012 Sb.“) „studium … zahájené nejpozději do 1. září 2012 se považuje za studium na vysokých školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění.“ Podle žalobce se jedná o ustanovení, které je diskriminační a upřednostňující určitou skupinu obyvatel (studentů). V situaci, kdy po nástupu na vysokou školu bylo žalobci uznáno větší množství předmětů a byl na základě své žádosti přeřazen do II. ročníku studia na vysoké škole, se žalobce dle svého tvrzení dostal do situace, kdy jeho spolužáci nastoupili ke studiu dne 1. 9. 2012, a tedy mohli být nositeli státní podpory, zatímco žalobce, který nastoupil ke studiu dne 1. 9. 2013, nikoliv, což založilo nepoměr mezi srovnatelnými studenty. 4. Žalobce poukazoval na nesprávný výklad zákona ze strany správního orgánu, stejně jako na možnou nesprávnou aplikaci vedoucí k diskriminační aplikaci zákonných ustanovení. Přitom odkázal na závěr veřejné ochránkyně práv, kde je uvedeno, že „[n]a základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se MŠMT dopustilo pochybení spočívajícího v nesprávném právním výkladu pojmu „studium na vysokých školách v cizině“ v řízení o žádosti dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře a § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.“ 5. Závěry správního orgánu lze dle přesvědčení žalobce považovat za nesprávné, neboť výklad práva byl v rozporu s teologickým výkladem zákona. Veřejná ochránkyně práv k tomu uvedla, že „naznačená úvaha odhaluje, že MŠMT je způsobilé vydávat kladná rozhodnutí dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře a dle § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění i v případech žadatelů studujících na pobočkách zahraničních vysokých škol v České republice. K extenzivnímu jazykovému výkladu slovního spojení ‚studium na vysoké škole v cizině‘ se kloní jak teleologický, tak historický výklad.“ Dále žalobce citoval úvahy (teologický a historický výklad) uvedené ve zprávě o šetření veřejné ochránkyně práv ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 7369/2014/VOP/VB. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že s námitkou žalobce ohledně nesprávného právního posouzení věci nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalobce stal studentem Paneurópské vysoké školy (dále také jen „PEVŠ“) po 1. 9. 2012, nebylo možné při hodnocení jeho žádosti aplikovat přechodné ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 28/2012 Sb. Extenzivní výklad spojení „studium na vysoké škole v cizině“ veřejné ochránkyně práv, který byl v žalobě doslovně citován, nepovažuje žalovaný za správný. Právní úprava obsažená v zákoně o státní sociální podpoře a v zákoně o důchodovém pojištění účinná před 31. 8. 2013 poskytovala zcela jednoznačný výklad tohoto spojení. Ze zmocňovacích ustanovení obou zákonů (výše zmíněného § 15 zákona o státní sociální podpoře a dále § 108 zákona o důchodovém pojištění) vyplývá, že jiný postup pro prokázání nezaopatřenosti dítěte byl určen pro studium, které probíhalo na území České republiky, a jiný pro případ, že studium probíhalo v cizině. 7. Výklad pojmu „studium na vysokých školách v cizině“ tedy podle žalovaného nebyl nejasný a nejasným se nestal ani po nabytí účinnosti zákona č. 267/2013 Sb., kterým bylo zrušeno zmocnění ministerstva k vydání vyhlášky o stanovení toho, které další studium, jde-li o studium v České republice, se pro účely státní sociální podpory a důchodového spoření považuje za studium na středních nebo vysokých školách. Nebylo tedy třeba přistupovat k teleologickému výkladu pojmu „studium na vysokých školách v cizině“. 8. I pokud by žalovaný k teleologickému výkladu přistoupil, nesouhlasil s tvrzením, že jednoznačným účelem, kterého má být předmětnou normou dosaženo, je zahrnout mezi nezaopatřené děti i studenty zahraničních vysokých škol studující na území České republiky. Pokud by zákonodárce chtěl tohoto cíle dosáhnout, nepřistoupil by ke zrušení zmocňovacích ustanovení v zákoně o státní sociální podpoře a v zákoně o důchodovém pojištění bez náhrady. Ve světle toho, že působení zahraničních vysokých škol přímo nebo prostřednictvím jiných právnických osob na území České republiky, respektive uskutečňování studijních programů podle legislativy cizího státu na území České republiky, nebylo donedávna upraveno zákonem o vysokých školách ani žádným jiným právním předpisem, se dle žalovaného nejevilo jako nepravděpodobné, že záměrem zákonodárce bylo nezahrnout mezi nezaopatřené děti studenty zahraničních vysokých škol studující na území České republiky. Nejasná pravidla působení poboček zahraničních vysokých škol totiž umožňovala obcházení povinných akreditací, a nebylo tak možné zajistit jejich odpovídající kvalitu. 9. K žalobní námitce, že v důsledku právního výkladu zastávaného žalovaným došlo k diskriminaci žalobce a byl založen nepoměr mezi žalobcem a jinými obdobnými studenty, žalovaný poznamenal, že žalobce opomněl fakt, že ačkoli byl studentem II. ročníku, své studium zahájil o rok později než jeho spolužáci. Žalovaný by se choval diskriminačně naopak v případě, kdy by navzdory své ustálené praxi žalobcově žádosti vyhověl, zatímco ostatním studentům, kteří své studium zahájili po 1. 9. 2012, v obdobných žádostech nevyhověl. III. Z obsahu správního spisu 10. Podáním ze dne 24. 10. 2013 žalobce požádal ministerstvo o posouzení postavení studia na vysoké škole v cizině pro sociální účely a účely zdravotního pojištění ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona o státní podpoře a § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce požadoval posouzení studia na Paneurópské vysoké škole se sídlem v Bratislavě realizované v Praze, které zahájil dne 1. 9. 2013. Součástí žádosti bylo Potvrzení o studiu ze dne 10. 10. 2013, které vydalo studijní oddělení Fakulty práva PEVŠ se sídlem Tomášikova 200, Bratislava, Slovenská republika. Z tohoto potvrzení vyplývalo, že žalobce byl v akademickém roce 2013/2014 studentem prvního ročníku denní formy studia studijního programu právo, a to od 1. 9. 2013 do 31. 8. 2014. 11. Na tuto žádost ministerstvo přípisem ze dne 18. 11. 2013 pod č. j. MSMT-500/2013-30 žalobci sdělilo, že v tomto případě nemůže být rozhodnutí vydáno, neboť podle údajů, které žalobce v žádosti uvedl, se jedná o studium uskutečňované na území České republiky a nikoliv na území zahraničního státu. 12. Podáním ze dne 11. 12. 2013 žalobce svou žádost doplnil o Potvrzení o