2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 109/2018- 40 - text 10 č. j. 9A 109/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Teplárna Tábor, IČ: 60826827, se sídlem U Cihelny 2128, 390 02 Tábor, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Smejkalem, sídlem Na Sadech 21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v pokynu žalovaného ze dne 22. 3. 2018 určený společnosti OTE, a.s. k úpravě hodnot verifikovaných emisí skleníkových plynů za roky 2015 a 2016 na účtu žalobce, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal určení, že pokyn žalovaného ze dne 22. 3. 2018 určený společnosti OTE, a.s., IČ: 26463318, k úpravě hodnot verifikovaných emisí skleníkových plynů za roky 2015 a 2016 na účtu žalobce číslo EU-100-5006870-0-23 byl nezákonný. II. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že jakožto účastník systému obchodování s emisními povolenkami ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále je „ zákon“) zaslal dne 18. 2. 2016 za rok 2015 a dne 10. 2. 2017 za rok 2016 řádně a včas prostřednictvím akreditované osoby, kterou byla společnost TÜV NORD Czech, s.r.o., vůči níž žalobce splnil veškeré povinnosti plynoucí mu ze zákona a Nařízení Komise (EU) číslo 601/2012, o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (dále jen „Nařízení“), věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, kterým je podle zákona žalovaný, výkazy o množství emisí ze zařízení provozovaného žalobcem. Tyto výkazy žalovaný akceptoval, neboť nepostupoval podle ustanovení § 15 odst. 5 zákona a neinformoval národního správce rejstříku obchodování s povolenkami (dále jen „správce rejstříku“), společnost OTE, a.s., o tom, že by doklady o ověření množství emisí skleníkových plynů za rok 2015 neodpovídaly vykázanému množství emisí žalobcem. V návaznosti na to žalobce ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona vyřadil do 30. 4. 2016, resp. 30. 4. 2017 z obchodování množství povolenek, které odpovídalo množství emisí v předchozím roce vykázanému a ověřenému. Vyřazení povolenek bylo žalobci následně potvrzeno správcem rejstříku e-maily ze dnů 11. 3. 2016, resp. 2. 3. 2017. 3. Žalovaný však následně přípisem ze dne 22. 3. 2018 zpochybnil žalobcovy výkazy o množství emisí ze zařízení za roky 2015 a 2016 a informoval jej, že pro léta 2015 a 2016 provedl tzv. konzervativní odhad emisí podle ustanovení čl. 70 Nařízení. V důsledku tohoto konzervativního odhadu dospěl žalovaný k závěru, že žalobce měl v letech 2015 a 2016 vyprodukovat větší množství látky CO2, než vykázal ve výkazech o množství emisí ze zařízení. V návaznosti na to bylo žalobci žalovaným sděleno, že dojde k úpravě původních hodnot za uvedená léta v rejstříku emisních povolenek a bude žalobci vypočteno saldo nevyřízených emisních povolenek podle ustanovení § 9 zákona, které bude nucen uhradit, jinak se dopustí správního deliktu (mělo být uvedeno, že přestupku), čímž žalovaný, aniž byl žalobce uznán vinným z přestupku, uzavřel, že se žalobce přestupku dopustil, což lze označit za porušení presumpce neviny. Ze strany žalovaného navíc bylo žalobci sděleno, že při odvodu povolenek za rok 2017 budou vyřazované povolenky nejprve započteny na saldo za předchozí léta a teprve poté budou započteny na rok 2017. Toto poslední tvrzení žalovaného však bylo vyvráceno tím, že žalobce kontaktoval správce rejstříku a zjistil, že dne 23. 3. 2018 došlo ke dvěma změnám na účtu žalobce s emisními povolenkami číslo EU-100-5006870-0-23, k čemuž došlo na základě výzvy žalovaného ke správci rejstříku, aby došlo k opravě hodnot verifikovaných emisí za roky 2015 a 2016, v důsledku čehož vzniklo celkové saldo emisních povolenek žalobce za uvedená léta ve výši 28 385 povolenek. 4. Uvedený postup žalovaného spočívající v pokynu správci rejstříku ke změnám na účtu žalobce, považuje žalobce za nezákonný pokyn, a to proto, že žalovaný v případě pochybností ohledně výkazů o množství emisí ze zařízení měl postupovat podle ustanovení § 15 odst. 5 zákona, na základě čehož by měl žalovaný možnost ověřit správnost a úplnost dodaných výkazů. Takovýto postup však navíc žalovaný mohl uplatnit podle žalobce toliko za rok předcházející, k čemuž žalobce došel na základě dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona. Navíc nebyl žalobce ve smyslu ustanovení § 9 odst. 6 zákona ani uveden v seznamu provozovatelů zařízení, kteří nesplnili povinnosti plynoucí podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona. V případě pochybností o správnosti výkazů, u nichž je dána presumpce správnosti z důvodu jejich ověření akreditovanou osobou, měl žalovaný provést důkaz opakem, k čemuž však nedošlo, a výpočet ve výkazech žalovaný upravil toliko na základě vlastní úvahy, jež nebyla podpořena žádným odborným stanoviskem. V důsledku toho tak výzva žalovaného správci rejstříku ze dne 23. 3. 2018, aby došlo k úpravě hodnot verifikovaných emisí na účtu žalobce za roky 2015 a 2016, byla nezákonným zásahem do práv žalobce. 5. Z uvedených námitkových důvodů se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pokyn žalovaného ze dne 22. 3. 2018 určený společnosti OTE, a.s. k úpravě hodnot verifikovaných emisí skleníkových plynů za roky 2015 a 2016 na účtu žalobce EU-100-5006870-0-23 byl nezákonný. 6. Na podporu svých žalobních tvrzení doložil žalobce následující listiny: 7. Přípis ze dne 22. 3. 2018, č. j. MZP/2018/770/405, kterým žalovaný sdělil žalobci, že při ověřování emisí za rok 2017 byla u žalobce zjištěna chyba ve výpočtu emisí a ve výsledných vykázaných hodnotách, a to z toho důvodu, že žalobce použil hodnotu výhřevnosti z dolní meze intervalu spolehlivosti stanoveného akreditovanou laboratoří ALS Czech Republic, s.r.o. Žalobce měl žalovanému, po výzvě žalovaného, předložit opravený výkaz o množství emisí ze zařízení za rok 2017, který již tuto chybu neobsahoval. Dále žalovaný v předmětném přípisu uvedl, že stejné pochybení bylo zjištěno i za roky 2015 a 2016, když však v návaznosti na schůzku mezi žalovaným a žalobcem, žalobce odmítl opravit výkazy o množství emisí ze zařízení za předmětné roky a žalovaný tak přistoupil k tomu, že emise za uvedené roky stanoví konzervativním odhadem v souladu s čl. 70 Nařízení postupem, který žalovaný podrobně popsal. Na základě takto zjištěných údajů měly být podle žalovaného opraveny hodnoty emisí za roky 2015 a 2016 v rejstříku povolenek. Žalovaný uvedl, že žalobce jako provozovatel musí nejprve vyřadit příslušného množství povolenek v souladu s tím, jak bude opraven jejich počet za roky 2015 a 2016, přičemž žalobce upozornil, že v případě jejich nevyřazení, se žalobce dopustí správního deliktu, za který mu bude uložena sankce v podobě 100 EUR za každý ekvivalent tuny oxidu uhličitého, pro který nebyly ve lhůtě vyřazeny povolenky. 8. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015, č. j. CZ-0098-15/M5 o tom, že do výčtu zdrojů emisí žalobce se zahrnuje dieselagregát o jmenovitém tepelném příkonu 0,344 MW spalující naftu a o náhradě přílohy k rozhodnutí č. CZ-0098-15/M5. 9. Oznámení o ověření množství emisí skleníkových plynů za roky 2015 a 2016, v nichž ověřovatel, spol. TÜV Nord Czech, s.r.o., prohlásil, že ověřil žalobcem sestavené výkazy o množství emisí ze zařízení za roky 2015 a 2016, přičemž množství emisí bylo shledáno v souladu se zákonem a Nařízením. 10. E-mailovou komunikaci mezi žalobcem a správcem rejstříku, podle níž došlo ve dnech 11. 3. 2016 a 2. 3. 2017 k vyřazení odpovídajícího množství povolenek v souladu s množstvím uvedeném v oznámeních o ověření množství emisí skleníkových plynů za roky 2015 a 2016. 11. Přípisy ze dne 22. 3. 2018 a 10. 4. 2018, jimiž komunikoval žalobce se žalovaným ohledně postupu žalovaného v podobě konzervativního odhadu, s kterým vyjádřil žalobce nesouhlas, avšak žalovaný zopakoval svoje závěry o oprávněnosti takového postupu. V emailové komunikaci ze dnů 26. 3. 2018 a 27. 3. 2018 se žalobce obrátil na správce rejstříku ohledně zjištění, že dne 23. 3. 2018 byly ze strany správce rejstříku provedeny dvě žalobcem neschválené operace, které podle odpovědi správce rejstříku tento provedl na základě pokynu žalovaného, přičemž správce rejstříku odmítl, že by svým úkonem jakkoliv porušil obchodní podmínky. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že nikterak nerozporuje, že žalobce splnil své povinnosti spočívající ve vytvoření výkazů o množství emisí ze zařízení za roky 2015 – 2017 a jejich následné ověření akreditovanou osobou, čímž byly dodrženy veškeré formální náležitosti plynoucí ze zákona a nařízení. Žalovaný vš