6 As 255/2014 — Nejvyšší správní soud

9 A 124/2017- 39 - text 18 9A 124/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: E. B. bytem Š., B. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala určení, že se žalovaný vůči žalobkyni dopustil nezákonného zásahu tím, že jí v průběhu shromáždění na podporu aktivistů z iniciativy „Obsaď a žij“ napadl dřevěným křeslem, zamítá. II. Řízení se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný se dopustil nezákonného zásahu vůči žalobkyni tím, že ji uzavřením Hybernské ulice omezil ve shromažďovacím právu a právu na svobodu projevu, zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným policejním zásahem, k němuž došlo v neděli 10. 6. 2017, kdy aktivisté z iniciativy „Obsaď a žij“ obsadili opuštěný dům v ulici Senovážná 10 v Praze 1 ve vlastnictví České republiky. 2. Pod body 1—4. žaloby uvedla, že aktivisté chtěli veřejnost upozornit na nehospodárné využívání majetku státem a vyjádřit svoji nespokojenost nad nepřijetím zákona o sociálním bydlení, který by mohl alespoň částečně vyřešit stávající bytovou nouzi. Zásah trval přibližně od 19 hodiny, kdy na místo přijela Policie České republiky s cílem aktivisty z objektu vyvést, přičemž zásah proti nim trval až do časných ranních hodin. Žalobkyně uvádí, že jako sympatizantka uvedeného hnutí dorazila na místo kolem 23. hodiny s cílem aktivisty podpořit. Celá Senovážná ulice byla policií uzavřena, proto se žalobkyně s desítkami dalších protestujících pokojně shromáždili na chodníku u domu v sousedící ulici Hybernská 4, jehož vchodem je možné se do objektu v Senovážné č.p. 10 dostat. Vchod do objektu na ulici Hybernská 4 střežila skupina těžkooděnců, další desítky těžkooděnců vnikali do objektu a do ulice také přijelo několik policejních dodávek. Kolem půlnoci policisté chtěli jednou z dodávek vjet dovnitř objektu Hybernská 4. Těžkooděnci proto vytvořili z obou stran vchodu kordon a vyzvali protestující stojící v jejich blízkosti, aby ustoupili. Žalobkyně stála na levé straně vchodu v bezprostřední blízkosti kordonu, když před tím poslouchala rozhovor policisty s přítomným advokátem aktivistů. Když policie dala shromážděným pokyn, aby ustoupili, neexistovala možnost, jak tento pokyn dobrovolně splnit, protože policisté proti nim rázně vykročili a začali je vlastními těly vytlačovat. Žalobkyně ustupovala podle pokynů policie dobrovolně, nicméně zůstávala dále v první řadě před kordonem, aby viděla, co se u vchodu bude odehrávat. V tu chvíli se příslušníci policie začali chovat hrubě. Jeden z nich jí pohrdavě tykal, ať ustupuje dál, a přitom do ní bez opodstatněného důvodu strčil. To považuje žalobkyně za neúctu a za demonstraci despektu vůči přítomnému levicovému hnutí a politicky aktivním mladým lidem, zejména pak k ženám. Auto již mělo dost prostoru, avšak policie je vytlačovala dál. Dostali se až do míst, kde policistům v cestě překáželo křeslo s těžkými dřevěnými nohami, které zde protestující předtím umístili na chodník pro dívku hrající na kytaru. Policista s číslem helmy B 619 křeslo uchopil a rázně se s tím rozešel přímo proti žalobkyni. Přesto že se snažila pokračovat v ustupování, policista ji silně zasáhl do levého lýtka. Žalobkyně začala křičet, aby ji nechal na pokoji, což učinil teprve po několika krocích a křeslo položil na kraji chodníku. Zákrok policie popsaný v bodech 4-7 žaloby žalobkyní otřásl. 3. V bodě 8. žaloby žalobkyně uvedla, že rána do lýtka dřevěným křeslem jí způsobila jen podlitinu o velikosti několika centimetrů, která podle lékařské zprávy nevyžadovala další ošetření. Nicméně pokud by žalobkyně nestihla zareagovat a ustoupit, mohla celá situace skočit pádem i zlomeninou. 4. Pod bodem 9. žalobkyně uvádí, že incident na ni zanechal nejen fyzické, ale i psychické stopy. Žalobkyně měří 160 a váží 50 kg, takže jí náhlý agresivní výpad dvakrát většího muže zahaleného v těžké výzbroji těžkooděnců pochopitelně silně rozrušil. Přestože je zapřísáhlá nekuřačka bezprostředně po incidentu vykouřila několik cigaret a i když je v emočně vypjatých situacích velmi nekonfliktním člověkem, začala na policistu v rozrušení křičet. Při vzpomínce na incident se jí vždy silně rozbuší srdce a sevře žaludek. 5. V bodě 10. žalobkyně uvádí, že situace se na nějakou dobu následně uklidnila. Kolem jedné hodiny ranní je však policisté vyzvali jménem zákona, ať opustí Hybernskou ulici. Přes nesouhlas některých byla mezi prvními, kdo jejich rozkazu uposlechl a vydal se s ostatními směrem k Masarykovu nádraží. Přestože byli jedni z prvních, kteří uposlechli příkaz, rozběhlo se za nimi agresivně a nepřiměřeně několik těžkooděnců s křikem „opusťte ulici, opusťte ulici“ a hnali je až k průchodu na rohu Hybernské ulice, kde se dali opět na ústup. 6. V bodě 11. žalobkyně poukázala na svou domněnku, že shromáždění bylo z Hybernské ulice vyhnáno z nějakého závažného důvodu, avšak žádný takový nenastal. Zatýkání osob obývajících objekt v Senovážné proběhlo až v brzkých ranních hodinách a jediný účel, proč bylo shromáždění kolem jedné hodiny ranní vyhnáno z Hybernské ulice, spatřuje žalobkyně v tom, že policii bylo shromáždění nepříjemné a nesympatické a chtěli se ho, pokud možno, co nejdříve zbavit, zatímco oni budou moc nikým nekontrolováni vykonat právně přinejmenším sporný zákrok proti aktivistům uvnitř budovy. 7. Žalobkyně svá tvrzení o průběhu zásahu prokazuje návrhem důkazů, kterými jsou: - lékařská zpráva z chirurgického vyšetření ze dne 11. 6. 2017 - výpovědi osob přítomných na shromáždění, a to: 1. T. F. k bodu 4.-11. žaloby 2. F. F. k bodu 2.-11. žaloby 3. K. M. K. k bodu 10.-11. žaloby dále výpovědi osob, které s žalobkyní trávily večer těsně před její účasti na shromáždění, a to: 1. výpověď L. Z. 2. výpověď F. F. a dále návrhy důkazů: - fotografie křesla - videozáznam uzavírání Hybernské ulice přiložený na CD (přibližně od 1.30 hod). 8. Žalobkyně uvedená tvrzení o skutkovém stavu odůvodňovala dále v části žaloby, týkající se právního hodnocení věci. 9. Zásah žalovaného vymezila konáním spočívajícím v tom, že ji příslušník Policie České republiky v průběhu pokojného shromáždění napadl těžkým dřevěným křeslem, přestože dbala jeho pokynu. O hodinu později při uzavírání Hybernské ulice se za ní příslušníci Policie České republiky agresivně rozběhli, přestože plnila všechny pokyny. Důsledkem popsaného zásahu vznikla žalobkyni fyzická i psychická újma. 10. Nezákonnost tohoto zásahu spočívala dle žalobkyně v nepřiměřenosti ve smyslu § 11 zákona o Policii České republiky. Přisvědčila tomu, že vytvoření kordonu z obou stran vstupních dveří objektu v Hybernské 4 a následné vytlačování protestujících policisty bylo sice legitimním účelem směřujícím k umožnění průjezdu policejního vozu do objektu a také k ochraně bezpečnosti a zdraví protestujících, tohoto účelu však bylo možné dosáhnout mírnějšími prostředky, a to konkrétně nenásilnou výzvou protestujícím k ústupu bez okamžitého fyzického kontaktu verbálního ponižování a všeobecné demonstrace síly. V okamžiku, kdy policista s helmou B 619 zvedl těžké dřevěné křeslo stojící na chodníku a vydal se směrem k žalobkyni, přičemž jí zasáhl do lýtka, byl navíc prostor pro průjezd vozidla do objektu dávno bezpečně zajištěn. Pokud měli policisté pocit, že je potřeba dav vytlačovat dál, mohli překážející křeslo prostě obejít a nikoli jej uchopit a použít ho jako nástroj sloužící k zastrašování přítomných. S ohledem na fakt, že vyklizení budovy proběhlo až v brzkých ranních hodinách, což bývá ostatně z důvodu bezpečnosti běžnou policejní praxi, si lze klást také otázku, zda musel vjezd policejního vozidla do budovy probíhat opravdu pod takovým tlakem a v takové rychlosti za použití výše popsaných praktik, když se jednalo o pouhý strategický manévr, na jehož provedení měla policie čas v podstatě celou noc. 11. Stejnou nepřiměřenost spatřuje žalobkyně také v aktu uzavření Hybernské ulice, kdy došlo hned po formulaci příkazu k opuštění ulice k vyhánění protestujících agresivním rozběhnutím těžkooděnců ke skupině dávno dobrovolně opouštějících ulici a tím žalobkyně a další bez jakéhokoli legitimního důvodu nutili k bezdůvodnému útěku. 12. Dle žalobkyně žalovaný dále porušil § 53 zákona o Policii ČR. Křeslo, které proti ní policista použil, žalobkyně považuje de facto za donucovací prostředek ve smyslu § 52 písm. c) zákona o Policii ČR. Jedná se o tzv. jiný úderný prostředek, který je podobně jako obušek způsobilý způsobit člověku tupou ránu a s ní související újmu na zdraví. Policista proti žalobkyni použil donucovacího prostředku, aniž k tomu byl podle § 53 odst. 1 zákona o Poli