— Nejvyšší správní soud

11 Ad 19/2019- 31 - text 10 11 Ad 19/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: T E N O S spol. s r. o., náměstí Míru 73, 471 14 Kamenický Šenov zastoupeného Ing. Otou Koškem, daňovým poradcem sídlem Tř. T. G. Masaryka 822, 473 01 Nový Bor proti žalovanému: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3 v řízení o žalobách proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 3. 10. 2019, sp. zn.: S-SP-VZP-19-03225887-U8F5, agendové číslo RO/2548+2549/19/Sa takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 6 000 Kč. Uvedená částka bude vyplacena žalobci z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Ing. Oty Koška, daňového poradce. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 3. 10. 2019, kterým bylo ve spojeném řízení zamítnuto odvolání žalobce proti platebním výměrům vydaným VZP ČR, Regionální pobočkou Ústí nad Labem, pobočkou pro Liberecký a Ústecký kraj, a to jak platebnímu výměru č. 4740001345 na dlužné pojistné ve výši 8 226 Kč, tak i platebnímu výměru č. 2740002047 na penále ve výši 366 Kč. 2. Žalobou vedenou u zdejšího soudu pod 11 Ad 19/2019 napadl rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalovaného pouze v té části, kterou bylo zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru, kterým bylo stanoveno penále ve výši 366 Kč. 3. Žalobou vedenou u zdejšího soudu pod č. j. 11 Ad 20/2019 napadl rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalovaného v té části, ve které zamítl odvolání proti platebnímu výměru, kterým byl stanoven doplatek do minimálního vyměřovacího základu ve výši 8 226 Kč. 4. Usnesením ze dne 29.10.2020, č.j. 11 Ad 19/2019 – 20, městský soud spojil obě výše uvedené žaloby ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 11 Ad 19/2019. Žalobní body 5. Žalobce v obou podaných žalobách vytýká žalovanému, že se účelově odchyluje od významu česky psaného jednoduchého textu souvisejících předpisů, tj. zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, zákona č. 592/1990 o pojistném na veřejném zdravotním pojištění a zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Za jen pro silné povahy označil čtení, co pokládá významný orgán s celostátní působností za možnou interpretaci zákonných přepisů, když uvedl, že „kontrolou vyčíslený nedoplatek pojistného ve výši 8 226 Kč vznikl dopočtem do minimální mzdy podle ustanovení § 3 odst. 4 zák. č. 592/1992 Sb. Sb.. Při kontrole nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by paní F. řadily mezi osoby, pro něž neplatí dle ut. § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. minimální vyměřovací základ. Minimálním vyměřovacím základem je dle ust. § 3 odst. 6 tohoto zákona minimální mzda“. Žalobce namítal, že jako organizace nemá oprávnění zjišťovat u paní F. její způsob obživy a kde je zaměstnaná nebo podniká, pokud to není ve střetu zájmů s podnikáním žalobce. Jen ona sama může dát pokyn k doplatku zdravotního pojištění z její čisté mzdy. V § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. je jasně dáno, že sama určuje, z jakého základů má být doplatek. 6. Současně žalobce nesouhlasí s povinností uhradit na účet žalovaného i tu část pojistného, kterou je povinen zaplatit zaměstnanec. Pokud jde o námitky týkající vyměřeného penále ve výši 366 Kč, namítá žalobce zejména to, že penále je vypočtené z nedoplatku do minimálního základu z čisté mzdy, kterou plně disponuje třetí osoba, tj. paní F. Žalobce odvedl zákonnou srážku v souladu se zněním zákona č. 592/1992 Sb., zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Aplikace § 18 tohoto zákona je nezákonná a má charakter zneužití práva. Závěrem pak v obou případech žalobce namítl, že žalovaný bezohledně zneužil svoje postavení inkasem na základě předexekuční výzvy. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření k podaným žalobám uvedl ke stanovení nedoplatku pojistného, že kontrolou správnosti je stanovení výše vyměřovacích základů a správnosti výše pojistného bylo zjištěno, že žalobci vznikl ve sledovaném období nedoplatek pojistného ve výši 8 226 Kč. U zaměstnankyně paní F. nebyla v období od 08/2018 do 05/2019 dodržena výše minimálního vyměřovacího základu. Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec dle § 3 odst. 10 zákona povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5% z rozdílu těchto základů. Ze závěrečného protokolu o výsledku kontroly plateb pojistného ze dne 11. 7. 2019, jehož součástí je závěrečná zpráva o výsledku kontroly plateb pojistného, je zřejmé, že žalobce nedodržel povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 zákona. K námitce, že zaměstnavatel není povinen zjišťovat skutečnosti, podle nichž by zaměstnanec nemusel dodržet minimální vyměřovací základ, zdůraznil žalovaný, že zaměstnavatel je povinen dodržet minimální vyměřovací základ, nezná-li skutečnosti, podle nichž by zaměstnanec minimální vyměřovací základ dodržet nemusel. Tyto skutečnosti správnímu orgánu při vydání předmětných platebních výměrů známy nebyly. Dále pak zdůraznil, že odvod zdravotního pojištění patří mezi srážky stanovené zákonem a lze je provádět i bez souhlasu zaměstnance dle ustanovení § 146 písm. a) a § 147 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o VZP je zaměstnavatel povinen uhradit na účet VZP ČR i tu část pojistného, kterou je povinen zaplatit zaměstnanec, a to i bez jeho souhlasu. Žalovaný pak uvedl, že penále bylo vyměřeno dle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., a to ke dni 1. 7. 2019 za období od 1. 8. 2015 do 30. 6. 2019 dle § 8 odst. 5 zákona č. 48/1992 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. K zaslání předexekuční výzvy odkázal žalovaný na ustanovení § 53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. s tím, že na základě rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení platebních výměrů eviduje žalovaný vykonatelnou pohledávku pojistného a pohledávku na penále, které nebyly uhrazeny, a proto přistoupil žalovaný k zaslání návrhu na provedení exekuce. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Regionální pobočka Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj zahájila dne 8. 8. 2019 se žalobcem správní řízení ve věci dlužného pojistného a penále na základě kontroly plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 11. 7. 2019 za období od 1. 7. 2015 do 31.5.2019. Žalobci byly dne 22. 8. 2019 vystaveny platební výměry, a to č. 4740001345 na dlužné pojistné ve výši 8 226 Kč a platební výměr č. 2740002047 na penále ve výši 366 Kč. Proti oběma platebním výměrům podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Následně Rozhodčí orgán VZP ČR řízení o odvolání proti oběma platebním výměrům spojil ke společnému projednání. 9. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a oba platební výměry potvrdil. Konstatoval, že kontrolou vyčíslený nedoplatek pojistného vznikl dopočtem do minimální mzdy dle § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, neboť při kontrole nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by paní F. řadily mezi osoby, pro něž neplatí dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. minimální vyměřovací základ. Minimální vyměřovacím základem je dle ustanovení § 3 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. minimální mzda. Zaměstnavatel společnost TENOS s.r.o. je dle § 5 tohoto zákona povinen uhradit na účet VZP ČR i tu část pojistného, kterou je povinen zaplatit zaměstnavatel na základě důvodů uvedených výše v odůvodnění, a to i bez souhlasu zaměstnance. Odvod zdravotního pojištění patří mezi srážky stanovené zákonem. Lze je provádět i bez souhlasu zaměstnance dle ustanovení § 146 písm. a) a § 147 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Za irelevantní považuje žalovaný námitku žalobce, že povinnou osobou pro úhradu pohledávky pojišťovně zaměstnankyně paní F. dle ustanovení § 15 zákona č. 592/1992 Sb. Podle § 3 odst. 10 tohoto zákona pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5% z rozdílu těchto základů. Zaměstnanec doplácí případné pojistné zdravotní pojišťovně právě prostřednictvím svého zaměstnavatele nikoli přímo. S odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 tohoto zákona pak zdůraznil žalovaný nutnost zaplatit penále ve výši 0,05% dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Posouzení důvodnosti žalobních bodů soudem 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napa