1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 44/2018- 44 - text 10 15 A 44/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: J. C. zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5 proti žalovanému: Zeměměřičský úřad se sídlem Pod sídlištěm 9, Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2018 č.j. ZÚ-02449/2018-12001 ve znění opravného usnesení ze dne 14. 8. 2018 č.j. ZÚ-02470/2018-12001 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla z důvodu nezaplacení požadované úhrady odložena žádost o poskytnutí informace ze dne 15. 12. 2014, v níž žalobce žádal o poskytnutí digitálního modelu reliéfu České republiky 5. generace (dále jen „DMR 5G“) v rozsahu celé České republiky, a to ve strojově čitelném formátu. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že předmětná žádost byla odložena, neboť žalobce do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady, k jejímuž zaplacení byl vyzván výzvou ze dne 24. 5. 2018 č.j. ZÚ-01458/2018-11001, požadovanou úhradu nezaplatil. Žalovaný dále odkázal na § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) a citoval z obsahu výzvy ze dne 24. 5. 2018 k zaplacení úhrady. Mimo jiné uvedl, že tvorba DMR 5G byla ukončena na celém území České republiky k 30. 6. 2016. V současné době je DMR 5G poskytován za úplatu, která byla vypočtena s ohledem na plánované a praxí ověřené náklady na zajištění potřebné kvality DMR 5G ve smyslu ustanovení § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 123/1998 Sb.“). Základní cena DMR 5G, respektive dat terénního reliéfu – výškové body, je stanovena v položce 8 bodu 11 přílohy k vyhlášce č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „vyhláška č. 31/1995 Sb.“). Konečná výše úplaty se stanovuje dále také podle pravidel uvedených v poznámkách téhož bodu. Data DMR 5G jsou součástí Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED). Cena dat DMR 5G v rozsahu celé ČR ve strojově čitelném formátu je odvislá od množství poskytnutých výškopisných bodů, přičemž množství bodů se v čase mění v závislosti na aktualizaci dat. K 22. 5. 2018 činí základní úplata za DMR 5G 2 998 037 Kč, a to pro případ využívání dat výhradně k interním potřebám uživatele. Zaplacením této částky povinný subjekt podmiňuje poskytnutí DMG 5G v rozsahu celého území České republiky. 3. Žalovaný dodal, že náklady na zajištění potřebné kvality DMR 5G ve smyslu § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., odpovídají nezbytným výdajům Zeměměřického úřadu na aktualizaci DMR 5G. Tyto výdaje zahrnují část výdajů na aktualizaci databáze ZABAGED, dále přípravu a realizaci laserového skenování části území pro roční aktualizaci DMR 5G, vyhodnocení změn výškopisu a integraci změn do DMR 5G, a dosahují ročně 11,4 mil. Kč. Příjmy za poskytování DMR v roce 2016 dosáhly částky 1,4 mil. Kč. 4. Žalovaný dále uvedl, že úplata za poskytnutí dat ZABAGED je stanovena vyhláškou č. 31/1995 Sb., a žalovaný není oprávněn sjednávat jiné cenové podmínky užívání dat ZABAGED, než jsou stanoveny touto právní úpravou. Závěrem konstatoval, že žalobce byl poučen o právu podat stížnost dle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ do 30 dnů ode dne doručení výzvy, tohoto práva však nevyužil. 5. Usnesením ze dne 14. 8. 2018 č.j. ZÚ-02470/2018-12001 žalovaný opravil napadené rozhodnutí tak, že na druhé straně jeho odůvodnění změnil text věty předposledního odstavce, podle něhož žalobce nevyužil práva podat stížnost, následovně: „Toto své právo žadatel využil“. 6. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce nejprve zrekapituloval průběh řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. V prvním žalobním bodu uvedl, že dle § 11c odst. 3 zákona č. 123/1998 Sb., nemá výše úhrady přesáhnout minimální výši nezbytnou k zajištění potřebné kvality a zpřístupňování prostorových dat. Dle žalobce však neexistuje příčinná souvislost mezi úhradami za poskytování informací a (úhradami na) zajištění potřebné kvality/zpřístupňování prostorových dat. Digitální model reliéfu ČR je pořízen z veřejných zdrojů pro veřejné účely a byl by pořízen a udržován v potřebné kvalitě i v případě, že by za něj žádný žadatel nezaplatil. To vyplývá i z faktu, že žalovaný má z poskytování dat příjem přibližně ve výši 1 000 000 Kč ročně, přičemž udržovací náklady DMR 5G jsou v roční výši zhruba 10 000 000 Kč (samotné pořizovací náklady činily více než 100 000 000 Kč). Není tomu tedy tak, že by bez poskytování dat za úhradu nemohl být DMR 5G pořízen a udržován v potřebné kvalitě. Bezúplatné poskytování DMR 5G připouští i bod 11 přílohy k vyhlášce č. 31/1995 Sb. V poznámce i) k uvedenému bodu se připouští sleva ve výši 100 % ke vzdělávacím účelům a studijním účelům. Žalobce netvrdí, že by byl školou nebo studentem, ale poukazuje na to, že sama pravidla, z nichž žalovaný při výpočtu výše úhrady vycházel, umožňují ze vzdělávacích důvodů zcela bezúplatné poskytování. V této souvislosti žalobce dále poukázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru (dále jen „Směrnice č. 2003/98/ES“). Závěrem k tomuto bodu konstatoval, že jak zákon č. 123/1998 Sb., tak vyhláška č. 31/1995 Sb., mají být v souladu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v souladu se Směrnicí č. 2003/98/ES vykládány tak, aby informace poskytovány byly, a nikoliv obráceně. DMR 5G byl pořízen a je udržován z veřejných zdrojů pro veřejné účely, a má tedy v co nejširší míře sloužit veřejnosti. Cena za poskytnutí informací tak nemá být vyšší, než kolik činí mezní náklady na reprodukci a šíření předmětných dat. Tyto náklady však z napadeného rozhodnutí nevyplývají a v tomto ohledu je rozhodnutí o výši úhrady nepřezkoumatelné. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl, že stanovení úplaty ve výši 2 998 037 Kč je omezením práva na přístup k informacím, neboť vytváří ekonomickou bariéru, která je pro většinu běžných žadatelů nepřekonatelná. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že stanovená úhrada převyšuje bezmála stonásobně výši průměrné měsíční hrubé nominální mzdy v 1. čtvrtletí roku 2018, která činí 30 265 Kč. Jedná se tedy o omezení práva na informace dle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které však lze omezit jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. Dle žalobce uvedené opatření nezbytné není, neboť žalovanému nehrozí ztráta nezbytných příjmů za poskytování dat za úplatu, jelikož náklady na pořízení a zajišťování kvality DMR 5G hradí stát. 8. Obsahem třetího žalobního bodu je námitka žalobce, že s ním jakožto datovým žurnalistou Českého rozhlasu bylo zacházeno rozdílně oproti žadatelům z řad škol, vzdělávacích zařízení a studentů, jimž jsou informace poskytovány bezúplatně. Takové rozlišování dle mínění žalobce neobstojí v testu přímé diskriminace, který Ústavní soud formuloval např. v nálezu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 31/13. Ceník, z nějž žalovaný vychází, v tomto testu neobstojí. V případě žalobce na straně jedné a studentů a vzdělávacích institucí na straně druhé se totiž jedná o srovnatelné jedince, odlišné zacházení nevychází ze zakázaných důvodů, avšak je žalobci k tíži, neboť je rozdíl, zda bude platit za data 2 998 037 Kč nebo 0 Kč. Odlišné zacházení přitom není ospravedlnitelné, neboť nesleduje legitimní zájem a není přiměřené. 9. Závěrem žalobce konstatoval, že poskytování informací a právní stav umožňující získání informací o činnosti orgánů veřejné správy komukoliv vede k růstu odpovědnosti při výkonu veřejné moci, ke zvyšování její kvality a transparentnosti, čímž zároveň působí jako významný preventivní prvek předcházející nežádoucím situacím, motivům a jevům v politice a veřejné správě. Dostatečně rozsáhlý, jednoduchý a rychlý přístup veřejnosti k informacím má také příznivý vliv na důvěru občanů v demokratické instituce a jejich ochotu podílet se na veřejném životě. 10. Žalobce má vzhledem k výše uvedenému za to, že napadené rozhodnutí je zapotřebí zrušit, neboť požadované informace mu měly být v souladu se směrnicí č. 2003/98/ES poskytnuty za úplatu, jež nepřesáhne mezní náklady na reprodukci a šíření uvedených dat. Tyto náklady však z napadeného rozhodnutí nevyplývají, a proto je na místě napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost. Zároveň má žalobce za to, že rozlišování mezi žadateli, jimž se poskytují informace bezúplatně, a ostatními žadateli neprojde tzv. testem