2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 17/2018- 35 - text 11 15 Af 17/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: HVR group a.s., IČO: 28876661 se sídlem Chudenická 1059/30, Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem se sídlem Rumunská 12, Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem náměstí Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018 č.j. 42262/18/5300-21442-711315 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dva platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), a to jednak platební výměr ze dne 26. 9. 2017 č.j. 7265070/17/2010-52522-109606 za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2013, kterým byla žalobkyni vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 125 373 Kč, a dále platební výměr ze dne 26. 9. 2017 č.j. 7265530/17/2010-52522-109606 za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2013, kterým byla žalobkyni vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 406 357 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobkyně v přiznání k DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2013 vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 1 241 Kč a v přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2013 vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 5 682 Kč. Správce daně zahájil v obou případech postup k odstranění pochybností, a jelikož tímto způsobem nebyly jeho pochybnosti odstraněny, zahájil následně dne 23. 10. 2014 za předmětná zdaňovací období daňovou kontrolu. Daňová kontrola byla ukončena doručením zprávy o daňové kontrole ze dne 13. 9. 2017 č.j. 69056296/17/2010-61564-110611 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“) žalobkyni. Správce daně následně vydal výše uvedené platební výměry, kterými neuznal nárok žalobkyně na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od společnosti TRINEX CZ s.r.o., DIČ: CZ26067544 (dále jen „TRINEX“) s předmětem plnění ochranné pomůcky – výstražný oděv, reflexní pásky a rukavice, a dále nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od společnosti SAG a.s., v konkursu, DIČ: CZ25162332 (dále jen „SAG“) s předmětem plnění nízké a vysoké odvíječe. Zboží nakoupené od uvedených společností bylo žalobkyní vždy následně v nezměněném stavu a s minimální marží prodáno zpět společnostem, od nichž bylo nakoupeno. Správce daně dospěl k závěru, že v daňovém řízení nebylo ze strany žalobkyně prokázáno faktické přijetí těchto zdanitelných plnění. 3. V rámci vypořádání jednotlivých odvolacích námitek žalovaný označil za hlavní sporný bod skutečnost, zda žalobkyně unesla důkazní břemeno, tj. zda předložila důkazy, kterými by prokázala oprávněnost svých daňových tvrzení. Odkázal přitom na ustanovení § 72 až § 79c zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „ZDPH“), která jsou odrazem čl. 167 až čl. 192 Směrnice Rady (ES) č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému DPH (dále jen „Směrnice“) a konstatoval, že plátce daně je oprávněn k odpočtu DPH na výstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování v zákoně vymezených plnění. Ekonomická činnosti je pak definována v § 5 odst. 2 ZDPH. Plátce musí splnit také formální podmínku spočívající v předložení daňového dokladu se zákonem stanovenými náležitostmi. Prokazování nároku na odpočet DPH je tedy primárně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálněprávním. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014 č.j. 9 Afs 57/2013 – 37 a konstatoval, že ani doklady se všemi náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nároku na odpočet DPH, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo tak, jak je v dokladech deklarováno, či nejsou-li splněny další zákonné podmínky. Při prokazování tohoto nároku musí být v prvé řadě prokázána sama existence zdanitelného plnění. Dále se žalovaný zabýval problematikou dokazování v daňovém řízení, přičemž poukázal na § 92 odst. 3, 4 a 5 písm. c) daňového řádu a také na judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se k otázce důkazního břemene v daňovém řízení. Ztotožnil se s názorem správce daně, že ze žalobkyní předložených důkazních prostředků vyplynuly zásadní pochybnosti. Zboží přijaté do dodavatelů TRINEX a SAG bylo obratem fakturováno těmto dodavatelům zpět s navýšením základu daně o pouhé 1 %. Pochybnosti tak vyvolal jak případný nízký zisk, tak i nelogičnost samotné transakce, k němuž se žalobkyně relevantně nevyjádřila. Společnost TRINEX k tomu uvedla, že se jednalo o standardní prodej, jeho ekonomickou stránku však nijak dále nerozvedla. Správce daně rovněž zjistil, že uvedená společnost neprokázala faktické přijetí zdanitelného plnění v případech, kdy zboží bylo prodáno a následně opětovně odkoupeno od stejného subjektu – žalobkyně. Také daňové doklady byly odlišné od ostatních přijatých faktur. Z bankovních účtů uvedené společnosti navíc nebyly v roce 2013 zjištěny žádné provedené úhrady faktur přijatých od žalobkyně, ani platby v hotovosti. Při prověřování nároku na odpočet daně u plnění od společnosti SAG správce daně zjistil, že ani tato společnost neprokázala faktické přijetí zdanitelného plnění v případech, kdy zboží bylo prodáno a následně opětovně odkoupeno od stejného subjektu – žalobkyně. U této společnosti vyvolala pochybnosti správce daně rovněž skutečnost, že jejím předsedou představenstva byl Ing. M. A. (dále jen „Ing. A.“), který se následně stal i osobou jednající za žalobkyni. Zplnomocněnou zástupkyní žalobkyně byla navíc od roku 2010 pí. D. A. (dále jen „paní A.“) bydlící na stejné adrese jako Ing. A. Žalobkyně a společnost SAG tedy byly personálně propojeny, a i proto jejich nestandardní obchodní vztah vyvolal pochyby. Z výpisů z bankovních účtů žalobkyně vyplývá, že žalobkyni přicházely platby z různých bankovních účtů, u nichž byly jako odesílatelé uvedeny společnosti TRINEX a SAG, přičemž tyto platby byly ihned přeposílány na jiný účet, který nebyl nijak specifikován. Uvedený způsob plateb v kombinaci se skutečností, že zboží bylo žalobkyní prodáno zpět jeho dodavateli, vyvolal dle žalovaného další pochybnosti. Plnění od společnosti SAG pak bylo hrazeno ještě před uskutečněním obchodního případu a u těchto plateb nebylo uvedeno, ke kterým obchodům se vztahují. Žalobkyně kromě daňových dokladů a dodacích listů nepředložila žádné důkazní prostředky, kterými by prokázala faktické přijetí zdanitelných plnění. Nebyla doložena žádná smlouva mezi žalobkyní a jejími dodavateli, doklad o pojištění zboží či důkaz o tom, jakým způsobem bylo zboží skladováno a předáváno mezi společnostmi, stejně jako důkaz o úhradě zboží. 4. Správci daně vznikly pochybnosti o splnění podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH primárně proto, že přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění byla žalobkyní vykazována v téměř shodné výši, což neodpovídalo charakteru její ekonomické činnosti (pronájem a správa vlastních nebo pronajatých nemovitostí). Žalobkyně předložila daňové doklady a dodací listy, čímž unesla primární důkazní břemeno, avšak další vyvstalé pochybnosti správce daně již neodstranila. Správce daně důkazní břemeno unesl, čímž jej opětovně přenesl na žalobkyni, na které pak bylo prokázat to, co tvrdila v daňových přiznáních. Přestože je na žalobkyni, jakým způsobem bude obchodovat se svými dodavateli, musí si zajistit takové důkazní prostředky, kterými bude v budoucnu schopna prokázat přijetí zdanitelných plnění, jinak se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010 č.j. 1 Afs 103/2009 – 232 a uvedl, že nezajistí-li si daňový subjekt dostatek důkazních prostředků k prokázání nároku na odpočet, nemůže být v dobré víře stran toho, zda v budoucnu unese své důkazní břemeno ve vztahu k oprávněnosti tohoto nároku. Žalobkyně důkazní břemeno neunesla, a správce daně tak nepochybil, když jí nárok na odpočet DPH neuznal. 5. K odvolací námitce stran procesního pochybení správce daně, které mělo spočívat v nevyužití důkazních prostředků získaných z vlastní úřední evidence, žalovaný konstatoval, že povinností správce daně je dbát na to, aby byly skutečnosti pro správné zjištění a stanovení daně zjištěny co nejúplněji, přičemž může využít skutečnosti získané v daňovém řízení u jiného subjektu. Z podání žalobkyně navíc není patrné, jakým způsobem mělo k porušení uvedené povinnosti dojít. Přestože bylo vedeno daňové řízení u společností TRINEX a SAG a v něm zjištěné inf