6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

16 Az 3/2018- 19 - text 7 pokračování 16Az 3/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: S. B. B. O., narozený dne státní příslušnost Tuniská republika zastoupen opatrovníkem Mgr. Petrem Svobodou, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 8. 12. 2018, č. j. OAM-328/LE-LE05-LE05-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Petru Svobodovi se přiznává odměna v částce 4 114,- Kč, která mu bude proplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce v podání ze dne 12. 12. 2018 uvádí, že v Tunisku, kam má být vyhoštěn, se obává o svůj život, neboť v minulosti pomohl zabránit teroristickému útoku. Jednalo se o jeho souseda, který je již doma po výkonu trestu. Žalobce se na základě informací od jeho rodiny domnívá, že mu soused chce vzít život. Žalobce zároveň žádal, aby soud přiznal odkladný účinek vyhoštění. 2. Žalovaný vyslovil s žalobou nesouhlas. Postupoval v souladu se zákonem o azylu a dalšími právními předpisy, trvá na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně, žalovaný případ posoudil ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce během řízení uvedl a opatřil si podklady potřebné pro vydání rozhodnutí. Po posouzení dostupných skutečností dospěl k závěru, že mezinárodní ochranu žalobci udělit nelze, neboť zde jsou důvody dle § 15a zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení z opisu rejstříku trestů ze dne 20. 11. 2018 zjistil, že žalobce byl v ČR již šestkrát pravomocně odsouzen, přičemž jeho trestní minulost obsahuje různé trestné činy. Žalobci byl uložen trest vyhoštění. Žalobce jako důvod podání žádosti uvedl obavu z možného protiprávního jednání jeho souseda, avšak tuto hrozbu nelze podle žalovaného kvalifikovat jako pronásledování, neboť nemá žádnou souvislost s rasou, národností, náboženským vyznáním, pohlavím, příslušností k sociální skupině či politickými názory žalobce. Žalovaný dále konstatoval, že žalobci umožnil seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. K podkladům však žalobce nic dalšího uvést nechtěl, nevznesl proti nim žádné námitky. Žalovaný následně s ohledem na trestní minulost žalobce rozhodl, že je nezbytné aplikovat § 15a zákona o azylu a žalobci mezinárodní ochranu udělit nelze. 3. Žalovaný doplnil, že z evidence zjistil, že žalobce byl dne 13. 12. 2018 soudně vyhoštěn z ČR do Tuniska, a to na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 12. 2018 č.j. 5 T 240/2013, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o soudním vyhoštění žalobce a neshledání důvodů pro jeho setrvání v ČR. Žalovaný uzavřel, že žalobce pouze domýšlel krajní scénáře svého příběhu, přičemž skutečným důvodem podání žádosti podle něj bylo zabránění jeho vyhoštění. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 5. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný nenavrhli jeho konání. 6. Ze spisového materiálu zjistil soud tyto, pro řízení podstatné skutečnosti. 7. Žalobce při pohovoru uvedl, že je sunnitský muslim, politické přesvědčení žádné nemá a je zdravý. Je rozvedený, v ČR má dceru, která bydlí s matkou, neboť žalobce s ní měl do roku 2015 zakázán styk a od té doby má povolen pouze styk písemný. Z Tuniska vycestoval v roce 2003, neboť byl ženatý s Češkou, v roce 2005 se tam na čas vrátil, žádné problémy v souvislosti s vycestováním žalobce neuvedl. Důvodem podání žádosti byly obavy z možného protiprávního jednání souseda žalobce v Tunisku, konkrétně pomsty za to, že jej žalobce udal za přípravu teroristického útoku v hotelu, kde žalobce pracoval, přičemž soused byl následně uvězněn. Žalobce uvedl, že soused byl nejspíše propuštěn prezidentem, žádné podrobnosti k tomu ale nevěděl. Soused mu vyhrožoval, že jej zabije, rodiče žalobce se na základě toho obrátili na policii, o postupu policie žalobce nemá informace. K dotazu, zda by se žalobce mohl přesídlit v rámci Tuniska, uvedl, že to může vyzkoušet, ale neví, nakolik soused myslel své výhružky vážně. 8. Rozhodnutím č.j. OAM-328/LE-LE05-LE05-2018 ze dne 8. 12. 2018 žalovaný žalobci azyl podle § 12, § 13, § 14 neudělil a zároveň konstatoval, že s ohledem na existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze žalobci udělit doplňkovou ochranu. Žalovaný rozhodnutí odůvodnil tím, že z opisu rejstříku trestů ze dne 20. 11. 2018 je mu známo, že žalobce byl v ČR již šestkrát pravomocně odsouzen. Konkrétně byl žalobce odsouzen rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 1 T 56/2004 ze dne 16. 6. 2004 k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden měsíc pro spáchání trestného činu poškození cizí věci dle § 257 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Dále rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 9 T 57/2010 ze dne 21. 5. 2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 355/2010 ze dne 1. 9. 2010 byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky pro spáchání trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě dle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona a výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona. Potřetí byl žalobce odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 201/2013 ze dne 9. 11. 2013 pro spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník k samostatnému trestu vyhoštění na dobu 2 let. Dále byl žalobce rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 240/2013 ze dne 11. 12. 2013 odsouzen pro spáchání přečinů krádeže dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku k samostatnému trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 6 T 299/2013 ze dne 18. 12. 2013 byl žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 8 měsíců pro spáchání přečinů zatajení věci dle § 219 odst. 1 trestního zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byl dne 18. 3. 2014 odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 2 T 2/2014 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 111/2014 k trestu odnětí svobody na 5 let pro spáchání zločinu vydírání dle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečinu krádeže dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku. 9. Soud vyšel v dané věci z následujících právních předpisů: 10. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu „[a]zyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod“. 11. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu „[a]zyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště“. 12. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu „[r]odinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.“ 13. Podle § 13 odst. 2 zákona o azylu „[r]odinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.“ 14. Dle § 13 odst. 3 zákona o azylu „[p]ředpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi.“ 15. Dle § 13 odst. 4 zákona o azylu „[v] případě polygamního manželství, má-li již azylant manžela žijícího s ním na území České republiky, nelze udělit azyl za účelem