2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

18 A 71/2020- 230 - text 7 pokračování 18 A 71/2020 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyň: a) C.M.M., bytem XYZ zastoupena matkou JUDr. K.M., Ph.D., bytem XYZ b) JUDr. K.M., Ph.D., bytem XYZ proti žalovaným: a) Základní škola a Mateřská škola, Praha 6, Bílá 1, IČO: 48133833, sídlem Bílá 1784/1, Praha 6 zastoupena JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem sídlem Stavitelská 1099/6, Praha 6 b) Univerzitní sportovní klub Praha, spolek, IČO: 00393495, sídlem Na Folimance 2490/2, Praha 2 o žalobě ze dne 26. 10. 2020 na ochranu před nezákonnými zásahy správních orgánů takto: I. Žaloba se odmítá. II. Návrh na nařízení předběžného opatření se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 10. 2020 domáhaly ochrany před tvrzenými nezákonnými zásahy žalovaných. 2. Žalobkyně namítaly, že na základě usnesení vlády č. 1022 ze dne 12. 10. 2020 vyhlášeného pod č. 408/2020 Sb. a účinného ode dne 14. 10. 2020 od 00:00 hod. do dne 1. 11. 2020 do 23:59 hod. (dále jen „usnesení č. 1022“) žalovaná a) zakázala žalobkyni a) osobní přítomnost na základním vzdělávání, což žalobkyně dokládaly předloženým sdělením žalované ze dne 13. 10. 2020. Žalobkyně dále namítaly, že na základě usnesení vlády č. 1078 ze dne 21. 10. 2020 vyhlášeného pod č. 424/2020 Sb. a účinného ode dne 22. 10. 2020 od 6:00 hod. do dne 3. 11. 2020 do 23:59 hod. (dále jen „usnesení č. 1078“) žalovaný b) zrušil atletické tréninky žalobkyně a), což dokládaly e-mailovou zprávou žalovaného ze dne 21. 10. 2020. 3. Žalobkyně tvrdily, že v důsledku uvedeného je žalobkyně a) nucena se vzdělávat distančně a v omezeném rozsahu a trénovat individuálně, přičemž žalobkyně b) je přitom nucena být žalobkyni a) ve výuce i v tréninku nápomocna, a tím omezit svou hospodářskou činnost. Žalobkyně byly přesvědčeny, že zásahy žalovaných bylo porušeno jejich právo na rovné zacházení ve spojení se svobodou pohybu a pobytu, právem na vzdělání, právem svobodně se sdružovat a právem provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 14, čl. 33, čl. 27 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) ve spojení s čl. 2 jejího Protokolu č. 4 čl. 2 jejího Protokolu č. 1, čl. 11 a čl. 8 Úmluvy. Žalobkyně navrhovaly, aby soud v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že zásah žalované a) spočívající v zákazu osobní přítomnosti žalobkyně a) na základním vzdělávání byl nezákonný, a žalované a) zakázal, aby pokračovala v odpírání osobní přítomnosti žalobkyně a) na základním vzdělávání. Současně navrhovaly, aby soud v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. určil, že zásah žalovaného b) spočívající ve zrušení atletických tréninků žalobkyně a) byl nezákonný, a žalovanému b) zakázal, aby pokračoval v odpírání atletických tréninků žalobkyně a). Vedle toho se žalobkyně domáhaly nařízení předběžného opatření, kterým by soud žalované a) uložil obnovit prezenční výuku žalobkyně a) a žalovanému b) uložil obnovit atletické tréninky žalobkyně a). 4. Celkem 4 podáními ze dne 28. 10. 2020, ze dne 31. 10. 2020, a ze dne 3. 11. 2020 označenými jako „změny žaloby“, pak žalobkyně předložila soudu téměř shodná podání, v nichž (až na z pohledu dále uvedených závěrů marginální úpravy a doplnění) především zopakovala argumentaci uvedenou v samotné žalobě, přičemž mj. rovněž poukázala na nahrazení zmiňovaných usnesení vlády dalšími obsahově obdobnými krizovými opatřeními vydanými novými usneseními vlády. 5. Žalovaná 1 podáním ze dne 6. 11. 2020 navrhla, aby byla žaloba pro odmítnuta pro nepřípustnost. 6. Soud se předně zabýval otázkou, zda jsou dány všechny procesní podmínky, jejichž splnění je nezbytným předpokladem pro meritorní projednání a rozhodnutí věci. Platí totiž, že podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. 7. Žalobkyně podanou žalobu podřadily žalobnímu typu předvídanému v § 4 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 82 a násl. s. ř. s. 8. Podle § 82 s. ř. s. se může „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl přímo zaměřen proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou domáhat u soudu ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu více viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005 - 65, publ. pod č. 603/2005 Sb. NSS). 9. První otázkou, kterou si musí soud v případě zásahové žaloby položit, tedy je, zda jednání žalovaných vůbec může z povahy věci představovat nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. V této souvislosti musí soud především zvážit, (i.) zda lze oba žalobkyněmi tvrzené zásahy považovat za zásah ve shora uvedeném smyslu, a současně (ii.) zda jde o zásahy správních orgánů realizujících jejich pravomoc v rámci působnosti svěřené jim při výkonu veřejné správy. 10. Soud připomíná, že podle § 2 s. ř. s. poskytují správní soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 11. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rozhodují soudy ve správním soudnictví o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. 12. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. normuje obsah legislativní zkratky „správní orgán“ tak, že jde v oblasti veřejné správy o orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. 13. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že přesná definice „zásahu“ možná není, protože pod tento pojem spadá velké množství často jen faktických (ústně či jinak vyjádřených) a neformálních činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Vždy jde o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Bez ohledu na to, zda mají tyto úkony formální povahu či nikoliv, je jejich pojmovým znakem fakt, že jsou způsobilé atakovat právní sféru fyzické či právnické osoby tím, že je povinna na základě takového úkonu něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět. 14. V projednávané věci dospěl soud s ohledem na povahu žalobou vytýkaných zásahů žalovaných, k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení, přičemž se jedná o nedostatek neodstranitelný. Ani jeden z označených žalovaných totiž podle soudu v daném ohledu nevykonával svou pravomoc v rámci působnosti svěřené mu při výkonu veřejné správy, přičemž žalobkyněmi specifikovaná jednání žalovaných nelze považovat za zásahy správních orgánů ve smyslu předvídaném v § 82 a násl. s. ř. s. 15. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že ustanovení § 82 s. ř. s., jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, nelze vykládat bez souvislosti s § 4 odst. 1 s. ř. s., a to zejména pokud jde o výklad pojmu „správní orgán“. Pravomoc správních soudů je určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Toto vymezení správního orgánu v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, i soudní kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy správních orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě. 16. V případě žalovaného b) přitom nelze pochybovat o tom, že tento spolek ne